Židle ministra Kalouska se ukazuje být rozklíženější, než se ještě před pár dny zdálo, senátor Dryml se zdokonaluje v umění kryptické mluvy - nakonec i toho Dalibora, jak známo, nouze naučila. Horoskop mě učí být skromným, nabádá ke skromnosti ještě větší a vyzývá mě přitom, abych to s tou skromností zas až tak nepřeháněl. MfD otevírá textem o průzkumu, z něhož vyšlo, že lidé na venkově vstávají dřív než ve městech. V rámci boje s falešnou skromností přiznávám, že zrovna tohle jsem tak trochu tušil už dřív.
Na prvních stranách se píše o zaseknuté obměně vlády a souvisejícím střetu uvnitř lidové strany. Chronologie událostí, zdá se, není úplně jasná. Většina deníků ji popisuje tak, že Jiří Čunek přišel s požadavkem vyměnit ministra financí až potom, co mu premiér oznámil úmysl odvolat ho z vlády. Hospodářské noviny naznačují i jiný možný sled událostí. „Včera ráno se pak mezi novináři začala šířit informace, že pravým důvodem, proč Topolánek navrhl odchod z vlády, bylo něco jiného než jeho údajná nekompetentnost. Čunek chtěl odvolat lidoveckého ministra financí Kalouska, to Topolánka naštvalo, našeptávali lidé z KDU-ČSL. Kdo přišel se svým návrhem dřív, zda Topolánek nebo Čunek, se dá už těžko zjistit. Lidovci si každopádně vzali týdenní lhůtu na rozmyšlenou."
Lidovecký předseda by do funkce ministra financí chtěl jmenovat ekonoma Tomáše Sedláčka z ČSOB, ten nabídku přijal. V rozhovoru pro Lidové noviny říká: „Současné diskuze považuji za interní záležitost KDU-ČSL, do které nechci a nebudu nijak zasahovat. Celý život jsem byl apolitický, nikdy jsem se o interní politiku nezajímal, mě zajímá ekonomie. (...) Pokud celostátní konference KDU-ČSL rozhodne o odvolání Miroslava Kalouska, jsem připraven na to místo nastoupit. Nestavím se k tomu a priori negativně, ale zdůrazňuji, že má role je pouze pasivní." No. Přiznávám, že některé články a rozhovory pana Sedláčka z poslední doby se mi docela líbily... Ale stejně. Od ministra financí by jeden čekal vyšší míru pragmatičnosti, schopnost vnímat věci přes nějaký praktický filtr, být tím třeba i protivný. Jím popsaná představa, že se někdo může stát součástí tvrdého boje uvnitř nějaké politické strany a přitom zůstat jaksi nedotčený „interní politikou", uchovat si „pasivní roli", ale spíš dokládá páně Sedláčkovu schopnost nevnímat nos mezi očima.
Komentátoři připomínají, že Sedláčkův současný zaměstnavatel je ve sporu se státem, který by ekonom měl - v případě, že bude jmenován - zastupovat. Pavel Páral z Mladé fronty Dnes: „Když Jiří Čunek jako místopředseda vlády České republiky před necelým rokem podporoval kandidaturu Jana Švejnara, profesora ekonomie, ale také předsedy dozorčí rady ‚čobky‘ (jak je lidově nazývána ČSOB), na prezidenta republiky, bylo to sice podivné, ale dalo se to pochopit. Jeho poslední návrh, byť je činěn pro něj osobně v těžké situaci, však vypadá, že si vážně plete Česko s jakýmsi Čobkystánem."
Právo pořídilo rozhovor se senátorem Vladimírem Drymlem, aktérem té aféry s nastrčeným detektivem, u kterého měl „poptávat" kompro na stranickou kolegyni Orgoníkovou. Jiřím Paroubkem byl vyzván k odchodu z funkce vicehejtmana, krajská ČSSD se za něj postavila. „Předsedu strany bych jen upozornil, aby si vzpomněl na případ Jourová, Schwarzová a možná i další. A hlavně, aby si už konečně uvědomil, jak to všechno vzniklo a jak to bylo kolem případu Snítilý. Možná, že tam jsou kořeny toho všeho. (...) Myslím, že ti, o kterých mluvím, dobře vědí, o čem to celé je. Jak byla sestavována kandidátka, na čí pokyny byla sestavována, proč je sestavována takto, proč jsem se tam nemohl dostat, když jsem obdržel nejvíce preferenčních hlasů, proč se mnou nebylo jednáno." A jéje, to zní jako vysílání BBC za války, kdy věta "Strýčkovi zaskočil kaštan" mohla znamenat něco jako „Položte nálož pod komín cukrovaru". Nicméně atmosféra mezi přáteli je evidentně vřelá.
Bohumil Doležal v LN rekapituluje pozici Topolánkova kabinetu na začátku českého předsednictví, píše, že hlavní premiérovi protivníci - Jiří Paroubek, Václav Klaus a Nicolas Sarkozy - mají společný „realismus" (rozuměj značnou vstřícnost) vůči Rusku. „Jak vidno, příliš mnoho psů na jednoho zajíce. Problém Topolánka a vlády je v tom, že přežili svou politickou smrt. Zaplétají se do dalších a dalších problémů, které nejsou s to řešit. Důstojná porážka může být východiskem k politickému vzestupu. Nedůstojné vegetování z milosti nepřátel, kteří nás chtějí zničit, znamená spolupráci na vlastním autodafé." Přesně tak.
Probíhá jakási kampaň, která má přesvědčit rodiče, aby četli malým dětem. Matka malé dcerky a redaktorka MfD Jana Blažková v té souvislosti popisuje svou ne zrovna nadšení budící zkušenost se současnou literaturou pro nejmenší, třeba s leporelem Kočička, které prý potomka nezaujalo. „Není to jen obraty typu ‚neobyčejně dlouhá žížala‘ či ‚Macík následoval maminku‘ (...) Jde o tu zápletku. Kniha pojednává o tom, že si kocour kdovíproč spletl klubko pletací příze s žížalou. Tu se ze záhadných důvodů snaží zachránit, takže s klubkem běží přes celý dům až na zahradu. Nakonec uzná, že je hlupák." Takže happy end.
Zmíněné horoskopy. Aha!: „Není potřeba, abyste byli neustále tak skromní." Šíp: „... dnes vás do popředí paradoxně vynese vaše vlastní skromnost." Blesk: „Zůstaňte dále skromní a važte si věcí, které máte nyní jisté." A hned je jasněji...
