Rozhodnutí Karla Schwarzenberga „nepodílet se na sebevraždě" kabinetu Mirka Topolánka, kterou pro něj je zvažovaný návrat Jiřího Čunka do pozice vicepremiéra. Předpokládaný úspěch vlády při hlasování o rozpočtu a důvěře. Spekulace o osudu Františka Procházky. Jak píšou bulvární deníky, naštvala se Helena Vondráčková. Dohledejte si sami. Ostatní snad jsou - v mezích možností - v klidu.
Mladá fronta Dnes věnuje Procházkovi velký profil, podle něj poslední dobou střídal různé plány, chtěl třeba studovat medicínu. Deník udělal také rozhovor s bývalým kriminalistou Zdeňkem Novákem. Říká, že po Procházkovi teď kromě policie půjde i mafie, které ty ukradené peníze také budou stát za trochu úsilí. Procházka se podle Nováka měl raději trochu krotit. „Kdyby si vzal těch peněz míň, tak by neměl tolik starostí. Zajistil by se, poplatil dluhy a mohl si žít do konce života. A možná by se po něm ani nešlo. Často se totiž stává, že se nějaká loupež policii ani nenahlásí, aby firma, které se to stalo, neztratila kredit. Ale tím, že to takhle neskutečně přehnal, se stal lovnou zvěří pro každého z podsvětí."
O tom, jak by František Procházka mohl svůj lup legalizovat, v textu pro Lidové noviny přemýšlí reportér TV Nova Janek Kroupa. Nabízí tři metody, z nichž „nejvýhodnější je varianta zvaná koncipientská (pojmenovaná po svém zakladateli). Stačí dohoda několika málo spolupracovníků. Pak může třeba následovat extra výhodný nákup balíku akcií předem dojednané akciové společnosti. Akcie pak obratem prodá třeba slovenskému investorovi. Tentokrát ale za tržní hodnotu. V dokonalé verzi slovenský investor použije na koupi peníze, které dostane předem od vykutáleného zloděje."
Všechny deníky se věnují rozporům v kabinetu, které vyvolal záměr Jiřího Čunka se do vlády vrátit. Hospodářské noviny v té souvislosti zmiňují i dřívější vyjádření lidoveckého předsedy, který řekl, že zveřejní rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně, v němž jsou vysvětleny důvody, proč bylo Čunkovo stíhání zastaveno. Předseda KDU-ČSL řekl, že tak učiní „... až dostane souhlas ´34 subjektů´, o nichž se verdikt zmiňuje" - to znamená všech svědků i spoluobviněného vsetínského podnikatele Petra Hurty. Koho už Čunek oslovil a jak dopadl, ale nelze zjistit. Mluvčí lidovců Martin Horálek tvrdí, že se už několik lidí Čunkovi ozvalo - a jsou prý proti zveřejnění. ‚Pan předseda se teď radí s právníky,‘ ujišťuje mluvčí. Kdo konkrétně nesouhlasí, Horálek netuší. Sám Čunek včera nezvedal telefon a neodpovídal ani na esemesky."
V komentáři pro stejný deník upozorňuje Zbyněk Petráček na schizofrenní pozici novinářů, jejichž média upozorňují na plýtvání při cestách státních činitelů (viz Topolánkův výlet do Innsbrucku) a sami se přitom těch cest účastní. „Proč jsme se o Topolánkově innsbruckém zastavení dozvídali až pozdě a z průniků získaných od posádky, když v letadle byli novináři?
Proč se o samotném faktu, že na palubě českého Air Force One byli žurnalisté, nedozvíme z těch novin samotných? Tady jsme blízko jádru pudla. Novináři by tak doznali svou symbiózu s těmi, které mají kontrolovat - a že to vlastně oběma stranám vyhovuje. Premiér si oddychne na sjezdovce a žurnalisté se vládním letadlem dostanou tam, kam by je redakce, kdyby to měla platit sama, nikdy neposlala."
V rámci bouřlivé sněmovní debaty o vyslovení důvěry vládě se řešila i otázka, kdo na parlamentní půdě více pije. Trochu exaktních zjištění se do té debaty pokusila vnést Mladá fronta Dnes, která vyslala do sněmovny redaktorku vybavenou testerem na alkohol. Žádala po poslancích, aby jí dýchli. Někteří tak učinili, jiní prchli. Proti testující redaktorce pak zasáhl předseda sněmovny Miloslav Vlček. „Poslanci si na vás stěžují, že jim tady dáváte fouknout. Bude to vypadat, že když nefoukli, pili. Já se tady snažím, aby měla sněmovna dobrý obraz. I citáty jim říkám. A vy tohle." Kdo na tebe citátem, ty do něj testerem - to mi docela dává smysl. K pití ve sněmovně nebo vůbec v politice by se ale slušelo dodat, že není nějakou českou specialitou, je populární i ve vyspělejších demokraciích. Před časem jsem četl nostalgický komentář v britských novinách, jehož autor si stýskal po zlatých časech, v nichž to ostrovní politici uměli skutečně rozpálit. Ilustroval to zkazkou o ministrovi zahraničí, který se na recepci u příležitosti své návštěvy Peru dostavil tak zmotaný, že vyzval kardinála z Limy k tanci, když začali hrát peruánskou hymnu.
V horoskopu Mladé fronty Dnes nacházím, co už jsem, ehm, tak trochu tušil. Pryč s falešnou skromností! „Svůj šarm berte jako něco, co vám hodně pomáhá. Dbejte na instinkt, který vám nedovolí, abyste jím plýtvali na nevhodné lidi." Takže, vážení, očekávám vaše životopisy - stačí stručný, a fotku v příloze. Musím mít přece přehled, jestli jsou všichni, kdo sem chodí, toho také hodni. Pokud bych měl výhrady, pošlu vyrozumění.
Foto: Karel Šanda, Robert Sedmík, Úřad vlády ČR
