Celkem táhlé středeční ráno, prezident bude jmenovat Fischerovu vládu, Senát s největší pravděpodobností schválí lisabonskou smlouvu, na titulních stranách důsledně absentuje prasečí chřipka. Hokejisti se koncentrují na zítřejší utkání se Švédy - taky jsem docela zvědavý. A to jsem žil v domnění, že mě hokej už přestal zajímat.
Mladá fronta Dnes hlásí v otvírákovém titulku „velké plány" nových ministrů. Šéf resortu vnitra podle titulku Práva „má od ČSSD zadání, aby policie byla apolitická". Tady neváhám sáhnout po nejotřepanějším komentátorském klišé a zahlásit, že čas ukáže, jak moc velký protimluv tohle tvrzení obsahuje. Martin Zvěřina ve sloupku Lidových novin kabinet označuje za „vládu národní povahy". „Měli jsme vládu národní jednoty či vládu sebevrahů, nynější vláda je rozhodně vládou národní povahy. Není to typické? Grimasami obětí, jimiž nás častují někteří ministři, počínaje a sliby dobré komunikace konče." Deník pořídil taky rozhovor s premiérem, který dokazuje, že už zvládl i tu mnou tak oblíbenou dovednost používat správně po politicku substantivum „jméno". „Já jsem jména neměnil. Osvojil jsem si jméno, které jsem dostal." Řeč je kupodivu o jménu Eduard Janota, a nikoli o jménu Jan Fischer.
Jiří Hanák v Právu v souvislosti s ustavováním vlády píše: „O ODS a ČSSD se běžně hovoří jako o stranách největších, ba i jako o gigantech české politiky. Přesněji by se ale o nich mělo hovořit jako o stranách, které dovedly z voličů vydyndat nejvíce hlasů. Vždyť KSČM i lidovci mají větší členskou základnu. A oba ‚giganti‘ by na své sjezdy nemuseli volit ani delegáty, neboť jeden jako druhý by se prakticky vešel do Sazka Areny. A přesto drží společnost v jakémsi trvalém pachtu." Tu hořkost není těžké pochopit a je pravda, že nepočetnost členstva těch dvou rozhodujících stran výrazně přispívá k obecně nedobrému stavu zdejší politiky. Na druhou stranu - nad tím, že největší slovo v politice má ten, kdo z voličů „vydyndá" nejvíc hlasů, bych se zas až tak nepozastavoval. Jiřímu Hanákovi ale přičítám ke cti, že ve sloupku cituje rčení „pokadí-li tě holub, poděkuj pánu Bohu, že nedal křídla kravám". To úsloví jsem až doposud neznal a znát bych ho evidentně měl. Připomnělo mi anekdotu, kterou jsem četl v nějakém italském humoristickém románu, který jsem si kdysi dávno půjčil z knihovny pro mládež (ano, dělal jsem zamlada takové věci). Na břehu moře sedí jednonohý rybář, protéza mu spadne do vody, vlny ji odnášejí pryč. Smutně se za ní podívá a praví: „Ještěže to nebyla ta zdravá." To jenom tak na okraj.
V souvislosti s bitkou mezi obráncem Sparty Tomášem Řepkou na utkání žákovského týmu, za nějž hraje jeho syn, píše Mladá fronta Dnes o atmosféře na zápasech dětských soutěží obecně. „Devítiletí školáci se při fotbalu za podpory rodičů faulují tak, že jde o zdraví. Rodiče na sebe sprostě řvou, někdy se i poperou. Objevil se i případ, že trenér napadl diváka. (...) Třeba na dubnovém fotbalovém zápase starších žáků pražské Libuše proti FC Tempo se stalo něco podobného. ‚Jejich trenér napadal výroky rozhodčího, svěřencům dával pokyny kopni ho, šlápni mu na nohu. Vše vyvrcholilo, když se tento člověk vrhl na jednoho z diváků,‘ píše Tempo na svých internetových stránkách. Agresivita rodičů se obrací i proti vlastním dětem. ‚Na tenisovém turnaji jsem už viděl i ambiciózního tatínka, jak řve: ‚Ty idiote, proč to tak ku..íš!‘, říká rodič jednoho z malých hráčů."
Václav Trojan v Úhlu pohledu Lidových novin připomíná jednu příšernost, kterou jsem na tomhle místě nějak zapomněl vypíchnout. „Skandální je reakce Řápkové (chomutovská primátorka - pozn. aut.), která chce zakázat všechna veřejná shromáždění po nedělním incidentu, když se neonacisté pokusili narušit pokojnou demonstraci. Proklamace pořádku a nerozlišování útočníků a obětí mohou připomínat období konce Výmarské republiky." Ta výmarská analogie je možná trochu přepjatá, nicméně logika paní primátorky by - uplatněná v jiných situacích - mohla vést třeba k zákazu nočního vycházení žen. Jinak by je třeba mohl přepadnout nějaký úchyl...
Na komentářovou stránku Práva opět přispěl šéfredaktor Zdeněk Porybný a opět jde o Jiřího Paroubka. Na stránkách ČSSD totiž o Porybném napsali, že je „potrefená husa", protože jeho deník neotisknul článek předsedy sociální demokracie. „S článkem jako takovým jsem problém neměl. Politikům zleva i zprava tiskneme texty běžně. Vadila mi však, a to velmi, dvě zlá slova na adresu Práva, byť nebylo jmenováno přímo. „Z první věty Paroubkova textu cituji: ‚Obvykle moudrý komentátor jednoho provládního listu...‘ Komentátorem byl míněn Jiří Hanák a jedním provládním listem Právo. (...) když chci k někomu na návštěvu, neurážím ho hned ve dveřích. Tedy pokud nejsem hulvát." Obecně - v českých novinách vychází zbytečně moc článků politiků, Jiřího Paroubka nevyjímaje, patří mezi nimi k těm nejagilnějším psavcům. Pětadevadesát procent těch článků není ke čtení, což podle mě konstituuje (prima sloveso) dostatečný důvod je netisknout. Ťočka. Nicméně důvody pana Porybného mám za trochu pochybné. Šéfredaktor totiž v tom vysvětlení projevuje značnou nedůvěru ke čtenáři. Paroubek podle něj píše jako hulvát - a čtenáři by to snad nepoznali? Skočili by na to? Pokud Porybnému vadí to podle jeho názoru hulvátství, nebylo by lepší ho demaskovat tím, že jeho projev uveřejní?
Na titulce Blesku Eva a Vašek v plavkách. Nutno vidět. Anebo ne.
