Fotografie a reportáže z Itálie postižené zemětřesením. Domácí politická situace se - podle titulních stran soudě - po krátkodobém výkyvu opět stabilizovala na úrovni „totálního chaosu" (LN). Noviny taky přinášejí dojaté vzpomínky těch, kdo si sáhli na Baracka Obamu.
Dohoda o vládě je po včerejšku zase o něco nejistější. Lidovci, respektive ta jejich část, která bere vážně Jiřího Čunka, a zelení nechtějí mít s překlenovacím kabinetem nic společného. Topolánek to mimo jiné podle Práva glosoval slovy „Je to takové typické kategorické zásadové a velmi ostré lidovecké možná." Hnidopišská poznámka. Myslím si, že s obratem „rozhodné lidovecké možná" přišel před lety Jindřich Šídlo. Je slušnost, když někoho parafrázuju nebo cituju, to taky přiznat. Ale možná by JŠ měl být spíš rád, že jeho fórek tak zlidověl.
Lidové noviny hlásí, že Miroslav Kalousek a jemu loajální poslanci případnou novou vládu podpoří. Kalousek: „Pokládám za naprosto nekorektní a nevěrohodný přístup, když předseda Čunek a 1. místopředseda Línek v neděli něco dohodnou a v pondělí to torpédují ve stranickém orgánu. KDU-ČSL to činí nedůvěryhodnou a zavádí ji to do izolace."
Podle Hospodářských novin už se vyjasňuje složení kabinetu. „ODS počítala na post ministra obrany s náměstkem ministryně Martinem Bartákem, sociální demokraté pak chtěli do Fischerovy vlády poslat jako ministra vnitra šéfa Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martina Pecinu." Dohoda o Fischerově vládě je podle stejného deníku motivovaná různými formami strachu na obou stranách. ČSSD se bála toho, že jí ODS začíná dohánět v preferencích, a po pádu vlády se k tomu přidaly obavy, že jako vládní strana bude muset zavádět nepopulární protikrizová opatření, což by ji mohlo poškodit. ‚„Byla snaha najít někoho, kdo se za pět měsíců vrátí zpět do kanceláře a nebude se nikomu ze současných politiků plést do kariéry,‘ vysvětluje jeden z lidí blízkých vedení ČSSD." Topolánek se zase bál dohody mezi sociálními demokraty a prezidentem. „Podle informací HN ze dvou zdrojů (jeden z ODS, druhý z ČSSD) dostal od Paroubka nabídku nebo spíš výzvu pražský primátor Pavel Bém, hlavní soupeř Topolánka v ODS. Ten odmítl.
Mladá fronta Dnes přináší výčet lidí, kteří patří k bližšímu okruhu prezidenta Václava Klause. Samí „obvyklí podezřelí", ale jedna novinka se v textu najít dá. Prezidentem velmi oblíbený je podle deníku poradce Jan Skopeček, kterého Klaus učil na VŠE. „Klaus si Skopečka opravdu cení, nedávno z něj udělal šéfa SVÉHO Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), pravicového think tanku. Vystřídal jiného mladého exoblíbence, Petra Macha. Ten se dal na politiku, založil Stranu svobodných občanů. Podle informací MfD mu však prezident vyčítá poněkud amatérský rozjezd partaje a nechce s ním být spojován." A takové to bylo krásné přátelství.
Značné oblibě se mezi pracujícím lidem, který má přístup k internetu, těší klip z talkshow Jana Krause Uvolněte se, prosím, kde se velmi snaživě znemožňovala Kateřina Jacques. Moderátor se z ní mimo jiné snažil vytáhnout, jestli ví, co se dává do kotle na biomasu. Martin Weiss to v LN se značnou rozkoší komentuje: „Bohorovně nařizují (zelení - pozn. aut.), jak smí a nesmí jeden každý z nás řídit, stavět nebo topit. A přitom tomu rozumějí asi jako Mičurin. A ukázalo se to nikoli v demokratickém procesu, ale v zábavné talkshow. Je to ostuda nás všech." No mě ten záznam vedl k několikerému údivu - například nad svazácko - sportovním slovníkem paní poslankyně („dali jsme pár branek", „to skočíme" atd.), ale především nad její zjevnou a s mnoha a mnoha politiky sdílenou averzí k té nejadekvátnější odpovědi na 95 procent všech otázek: Nevím. Kolika trapasů by byli mnozí lidé ušetřeni, kdyby byli tuhle naprosto obyčejnou věc ochotni připustit...
Truchlivou historku, podanou navíc okouzlujícím jazykem, přináší Právo: „Na první pohled se jevil páteční výjezd jihomoravských policistů jako tuctová práce spojená s vyšetřením banální nehody. (...) Nehoda, při které Škoda Felicia skončila mezi Lažánkami a Veverskou Bítýškou mimo silnici, totiž nebyla náhoda. Třiačtyřicetiletý řidič se pokusil v autě zabít. To ovšem policisté nemohli tušit a nehodu vyšetřovali standardně. Pak si ale povšimli, že řidič se pod záminkou vykonání osobní potřeby odebral do blízkého křoví a dlouho se nevracel. Strážci zákona se vydali muže hledat. Našli ho ve chvíli, kdy se pokusil oběsit na stromě." Nevím jestli se tomu dá říkat smůla. Každopádně těžko s tím nešťastníkem necítit. Na druhou stranu - pořád lepší, než kdyby ho „strážci zákona" našli při „vykonávání potřeby" v křoví, kam se „vzdálil pod záminkou" oběšení se.
