Tučná odměna pro generálního ředitele Martina Romana a další členy vedení ČEZ, start předvolební kampaně Jana Švejnara, diskuse o Ústavu pro studium totalitních režimů a pohledu na československý režim v šedesátých letech. Horoskopy a spousta důvodů k opruzenosti pro moje znamení.
Několik set milionů pro šéfa ČEZu se na prvních stranách dává do souvislosti s rostoucími cenami elektřiny, o Romanovi se píše jako o obdobě tzv. fat cats, jak se v anglosaském světě říká nepřiměřeně placeným manažerům. Komentátoři ale spíš krotí svoje vášně. František Bouc ve sloupku Lidových novin vyjadřuje jistý - nikoli nepochopitelný - údiv nad tím, že lidé, kteří jsou schopni fandit „lupiči století" Františkovi Procházkovi, se při čtení o odměně pro šéfa ČEZu mohou přetrhnout pohoršením. Jan Macháček v Hospodářských novinách připomíná, že ceny energií nejsou problém specificky český, ale evropský a „byly by stejné Roman-Neroman". Pokračuje: „Motivační program u firmy, která je veřejně obchodovatelná je běžná (ba správná) věc. Má zvyšovat ziskovost podniku i ceny akcií. Potíž opčního plánu pro šéfy ČEZ je v tom, že je konstruován v době předenronovské. Po sérii účetních skandálů z let 2001 - 2003 jsou dnes programy konstruovány jinak. Akcie je zpravidla možné zpeněžit až za několik let po odchodu z firmy. Další nepříjemnost je třeba posuzovat v evropském kontextu: i Francouzi, Němci, Španělé či Italové znají polostátní firmy giganty s opčními programy. Šéfové podobných firem to umí s politiky a politici zase s nimi. Partajím i vládám tento stav plně vyhovuje, odmítají podniky plně privatizovat a k duhu jim přichází faktor energetické bezpečnosti - strach z Rusů a Číňanů."
Několik dalších salv bylo vypáleno v polemické bitvě, která už nějakou dobu běží, a budu ji proto muset asi trochu zrekapitulovat. Část sociálně demokratických poslanců podepsala ústavní stížnost proti zákonu o Ústavu pro studium totalitních režimů, jejímž autorem je poslanec Zdeněk Jičínský. Píše se v ní mimo jiné, že povaha režimu se mezi roky 1948-89 měnila, a tudíž se o něm nedá mluvit jako o souvislém období komunistické totality. Tuhle myšlenku podpořil dříve v Právu Pavel Verner, který napsal, že v roce 1968 v Československu byla taková svoboda tisku „z jaké by se dnešním jakobínům zprava protáčely panenky". Na to v Lidových novinách ostře reagoval Ondřej Neff titulkem „Žádný div, že deník Právo idealizuje totalitu", v textu použil i výrazy typu „osvětimská lež", čímž - nikterak překvapivě - vytočil komentátorské oddělení deníku Právo. Petr Uhl připomíná Neffovu minulost režimního novináře a oficiálně publikovaného autora a vidí za jeho slovy o zavrženíhodnosti idealizace totality náběh ke kriminalizaci názorů. „Od zavrženíhodnosti je jen krůček k trestuhodnosti, požadování, aby v zákoně byly skutkové podstaty takovou idealizaci postihující."
Zbyněk Petráček si v komentáři pro Lidové noviny všímá jiné části argumentace kritiků založení ústavu. Jednak porovnává reakce na smířlivá slova o minulé totalitě v Německu a Česku. Také se podivuje nad obavami sociálně demokratických politiků z toho, že vznikem ústavu s parlamentem jmenovanou radou se zpolitizuje historie. „Stát nemá politizovat vědu, historii, dějiny. V tom má Jiří Paroubek pravdu, jenže taková politizace by nastala, kdyby stát předepisoval historikům, co mají psát a říkat. Mimochodem, může své tvrzení myslet vážně šéf strany, která prosadila zákon ‚Edvard Beneš se zasloužil o stát‘? To je přece neskutečně větší politizace historie, než když se stát jenom vysloví k tomu, co považuje za zlo, před čím varuje, co sankcionuje."
Někteří poslanci za občanské demokraty udělali straně další z řady PR problémů, podepsali se pod petici, kterou iniciovali známí představitele extremistické scény. V reakci na otázky k té věci předvádějí celkem předvídatelné výkruty. Celkem slušnou publicitu má otevřený dopis starosty Cerhenic na Kolínsku Marka Semeráda premiérovi Toplánkovi. Semerád po něm chce omluvu za větu „Češi obvykle vidí všechno negativně, a když k něčemu dojde, podělají se," kterou premiér řekl v rozhovoru pro HN. Očekávám intenzivní diskusi na téma, co je to „podělat se". A kolik Čechů se musí podělat na to, aby se dalo říct „Češi se podělali".
Aha! na první straně hlásí „první zranění Petry Paroubkové v roli manželky Jiřího Paroubka" (spálila se prý při žehlení). Asi bych měl v duchu stejné logiky připojit hlášení o své nedávné první svíčkové v roli autora Zápisníku konzumenta médií.
Dříve zmíněné téma „podělání se" pro mě začalo být bolestně aktuální při četbě dnešních horoskopů. „Zřejmě budete procházet těžkými zkouškami. Pokud k jejich řešení použijete rozum namísto srdce, měli byste projít bez ztráty hvězdičky." (Blesk). „Pokud nemáte pevné nervy, měli byste si je dnes objednat." (Aha!) Vágně varovná slova pro mě má i MFD. „Některé věci musíte nejdřív promyslet a teprve potom se rozhodnout", ještě o něco kryptičtější je Šíp: „Musíte pochopit, že některé věci tady jsou a někteří lidi jsou tady taky." Tak to jo - máte na mysli i toho zelného mužíčka, co mi sedí na rameni a pořád mě nabádá ke koupi zápalek a cisterny benzínu? No nic, jdu objednat nervy, pokusit se oživit rozum, vypnout srdce a koupit si svačinu. To si pište, že se na přechodu budu bedlivě rozhlížet, a jestli se z toho všeho nepodělám, přihlásím se i zítra.
Foto: ČTK, Robert Zlatohlávek
