Rozbory poslední verze vysvětlení finančních poměrů a bankovních operací rodiny Jiřího Čunka, zprávy o průzkumu veřejného mínění, podle nějž sociální demokraté předstihli ODS o skoro osm procent, smrt Petra Haničince, střílení na škole ve Finsku, včerejší fotbal - to je podle dnešních novin asi to nejdůležitější.
Už včera se v Mladé frontě psalo, že vysvětlení Jiřího Čunka časově nesedí, miliony ukládal těsně před komunálními volbami, spolustraníkům však říkal, že tak učinil až po svém zvolení starostou. Hospodářské noviny dnes připomínají, že - vzhledem k finančním možnostem jeho rodiny - byl Jiří Čunek skutečným géniem spořivosti. „Jen opravdu nevídaná spořivost ale vysvětluje, jak Čunek dokázal za poslední roky zvládnout postavit dům, splatit vypůjčené dva a půl milionu korun, splatit skoro dvoumilionovou hypotéku a ještě uložit do banky ušetřený půlmilion korun."
Alexandr Mitrofanov v komentáři pro Právo připisuje Čunkův úspěch na stranické půdě semknutí se lidovců proti "cizákům". "Když se Miroslava kalouska ptali, zda by byl ochotný opět kandidovat na funkci šéfa strany, odpověděl jedním ze svých bonmotů: 'Předsedou křesťanských demokratů být nemohu, předsedou lidovců být nechci.' Je možné jeho slova chápat různě. Mně znějí jako přiznání faktu, že KDU-ČSL propadla úsilí stát se evropskou stranou křesťansko demokratického typu, kterou by uznávalo víc lidí v české společnosti než jenom bratři a sestry spřízněné společným gruntem."
Mladá fronta Dnes se snaží interpretovat výsledky posledních průzkumů, dochází k tomu, že lidé se od ODS odvracejí, mimo jiné proto, že se bojí zdražování. "Odehrává se boj o takzvaného obyčejného člověka. A ČSSD v něm vítězí. Vláda, potažmo ODS, nemá propracovanou komunikační strategii, která by zakrývala nedostatky a vyzdvihovala přednosti. Sociální demokraté ji naopak mají. Stylizují se do role obhájců 'obyčejných lidí' a úspěšně prezentují reformy jako škodlivé," říká politolog Petr Jüptner. ČSSD se podle něj takto daří přebírat ODS hlavně středové voliče. ODS však přichází i o část svých skalních příznivců. Některé znechutilo to, jak Topolánek řešil svou rodinnou krizi, jiné zklamal kompromis, který se ze slibovaných ekonomických reforem vyklubal v koaliční vládě."
Právo píše o atmosféře v Útvaru pro odhalovaní organizovaného zločinu, odkud odchází jeho šéf Jan Kubice, prakticky celé vedení a značný počet detektivů. Vedením útvaru dočasně pověřili náměstka Policejního prezidenta Roberta Šlachtu, ten byl dříve náměstkem Jana Komorouse z protidrogové centrály, mezi ní a ÚOOZ přitom panuje veliká nevraživost. "Byl to ostatně právě slovní a málem i pěstní souboj obou šéfů na srpnové poradě, kvůli kterému dostal Kubice v krátké době už druhou důtku, opravňující policejní šéfy k jeho případnému odvolání. Kubicovi podřízení se nyní bojí, že s příchodem Šlachty zasáhnou ÚOOZ, který v současné době deprimují rozsáhlé odchody do civilu, další čistky. 'Nikdo neví, co se bude dít, atmosféra je tu doslova strašná,' řekl Právu jeden z tamních detektivů."
Politolog Karel B. Müller v Hospodářských novinách komentuje Čunkovu aféru, dotýká se i tématu důvěry lidí v politiku. "Česká společnost se jen pomalu probouzí z chalupářské emigrace 70. a 80. let a obtížně hledá vztah k demokratickým institucím. Negativní vztah k veřejným autoritám (nejbolestivěji k samotnému zákonu) představuje vážný demokratický deficit. Pokud občané permanentně nedůvěřují svým voleným zástupcům, vzdávají se tím v liberální demokracii nejdůležitější pojistky i kormidla, které zaručují transparentní a odpovědný výkon politické moci. Liberální demokracie je samovládou, a pokud si nevážíme veřejných zástupců, je v tom i kus neúcty k sobě samým, každopádně nedostatek občanského sebevědomí a kompetence."
V Lidových novinách píše Tomáš Kafka o padesátinách trabanta. Pronikavých postřehů je v jeho textu požehnaně. "... trabant jen zdánlivě vystihuje šarm 'staré dobré' NDR. Pokud už by bylo třeba najít nějaké auto, které charakterizovalo východoněmeckou diktaturu v její přizpůsobivosti a neomalenosti, tak potom ona kritéria splňoval daleko spíše wartburg. (...) Žádná okázalost, žádná zbytečná dekorativnost. V jistém ohledu byl trabant vlastně svobodnější a ve svém fungování suverénnější než jeho majitel. Ten často musel do této suverénnosti teprve s pomocí trabantu dorůst. Akceptování trabantu jako vlastního vozidla pak nezřídka signalizovalo schopnost povznést se nad ambivalentní lákadla reálného socialismu. Vždyť kolik ponížení často obnášelo takové shánění 'žigulíka' přes známé?"
Rychlou orientaci v nepřehledném globalizovaném světě umožňuje série titulků na vnitřní dvoustraně Blesku. "Váchová zasnoubená", "Sokolová v Číně", "Divišová ukáže znovu svá prsa".
Horoskop MFD pro mě má příjemnou pobídku. "Veškerá pozvání na oběd přijměte." To přesně hodlám udělat, jsemť v tom ohledu podoben Jamesovi Bondovi. Jeden oběd nestačí...
Foto: profimedia, CTK
