8. 4.: Štědrý Tomáš, charizmatický Matěj, prudiči
08.04.2008 10:22
Podle deníků soudě máme za sebou trochu klidnější den - zelení se hádají, Tomáš Julínek chce privatizovat zdravotní pojišťovny a dát nám peníze, pražská Slavia vytáhla do boje o titul důsledným neproměňováním penalt, země se točí - prý dokola.
Na prvních stranách se opakují články ze spontánně vzniknuvšího ceremoniálu zhasínání olympijské pochodně, můj laický rozoumek se v té souvislosti ptá, jestli by v takové situaci nebylo z hlediska té, jistěže pofiderní, „olympijskosti" současných her správné vrátit se s tou fakulí do Olympie a celou proceduru opakovat od začátku, no nic. Petr Dudek v komentáři pro Mladou frontu dnes připomíná historické souvislosti olympijské štafety - nic moc povznášejícího. „V novodobé historii her se olympijská štafeta konala poprvé v roce 1936 před zahájením olympiády v Berlíně. Zvyk se udržel i později, ale tehdy šlo o jasný tah Hitlerovy propagandy. Šikovně demonstroval sounáležitost s árijci v jižní Evropě. Zakrýval hrozby, o které se přespříliš zvědaví Evropané neměli zajímat. Odměnou za nevšímavost nabízel velkolepé obrazy fyzické krásy a všeobjímající harmonie."
Hospodářské noviny na první straně píší o privatizačních plánech ministra Julínka. „Všechny peníze z privatizace devíti menších zdravotních pojišťoven chce Julínek na začátku roku 2010 rozdat pacientům. Ti by měli dostat i většinu peněz z přebytků, které budou mít pojišťovny před privatizací na svých účtech. Lidé by měli obdržet dohromady mezi 20 a 25 miliardami korun. Na jednoho pacienta tak připadne 2 až 2,5 tisíce korun. Peníze ale nedostane na ruku. Poputují na nově zřízené zdravotní účty." No, páni. Člověk by se skoro ptal, jestli v roce 2010 nebudou náhodou volby. A jejda, budou.
Právo věnuje dva komentáře dvěma mladým politikům. Pavel Verner rozjímá nad perspektivami zeleného Matěje Stropnického. Svůj text otevírá konstatováním: „Kdykoli se podívám na foto Matěje Stropnického, kdykoli si tam přečtu jeho výroky, chtě nechtě musím pomyslet na příští volby do sněmovny." Tomu tedy říkám charizma. Přiznávám, že jsem tuhle MS viděl na ulici, těmahle očima, jimiž koukám do monitoru, na který tyhle řádky píšu. Fakt. Šel jsem pro rohlíky, uviděl ho a myslel na ty rohlíky, co jsem je šel koupit. Asi se mnou bude něco v nepořádku. Alexandr Mitrofanov věnuje úvahu místopředsedovi lidovců Davidovi Mackovi. „David Macek si zatím umně brousí dýku. Ještě nějaký rok sám nebodne. Je přeci jen příliš mladý pro místo nejvyšší. Snaží se vypadat jako nezávislý křesťan oddaný toliko straně, nikoli jejím činovníkům. V politice se ale nahoru kráčí vždy s něčí pomocí a po něčích hlavách. V mezidobí bude muset Mackův meč sloužit."
Lidové noviny otevírají zprávou o průzkumu, podle nějž je většina lidí v Česku proti uzákonění fyzického trestání dětí. Podobně jako ostatní deníky také informují o tom, že bude brzy možné telefonovat mobilem z paluby letadla. Zbyněk Petráček tomu věnuje trochu trpkou poznámku. „Vadí vám, jedete-li autobusem a musíte poslouchat hlasitý telefonát souseda? Můžete vystoupit. Z letadla nikoliv. I tak lze vnímat evropskou novinku. Jako plus pro ty, kteří jsou šťastní v pracovní hyperaktivitě, ale jako minus pro ty, kteří letadlo považují za poslední oázu klidu před všudypřítomnou telefonní užvaněností, metlou informační éry." Uvažovat o letadle tímto způsobem mě - nepřítele pracovní hyperaktivity a telefonní užvaněnosti - až dosud nenapadlo. A vida, už je skoro pozdě. Nicméně trochu pochybuju o tom, jestli autor poznámky v sobě skutečně někdy našel sílu a vystoupil z autobusu, v němž ho spolucestující otravoval svými telefonickými hovory. Pokud se mýlím, tak se můj obdiv k tomuto zásadovému muži ještě zvyšuje (mám samozřejmě na mysli autobus linkový, nikoliv městský).
Mladá fronta Dnes referuje o pozoruhodném koníčku místních firem - kontrolovat, jestli jejich kanceláře a telefony nejsou odposlouchávány. "Firmám, které se na odhalení odposlechů specializují, se v Česku daří neobvykle dobře. Firma International Procurement Services, která ovládá britský trh, prohlédne průměrně 10 tisíc kancelářských metrů na deset milionů Britů. Téhož čísla dosahuje ruská firma Novo. Česká společnost Probin prohledala za minulý rok dvacet tisíc metrů. A letos nejspíš dosáhne řádově ještě vyššího čísla. Proč je česko jiné směrem na východ i západ? Jiří Schmidt z firmy Probin si myslí, že za to může fakt, že se z českých odposlechů stala lidová zábava. ‚Když se lidé veřejně baví rozhovory fotbalových rozhodčích nebo Mirka Topolánka a Marka Dalíka, tak prostě kdekoho napadne, že možná odposlouchávají i jeho,‘ říká Schmidt." I paranoici mají nepřátele a tak dále a tak podobně. Ale možná je za tím spíš marnivost. Koho neodposlouchávají, není in, nikoho nezajímá, je v tom chladném nepřátelském světě tak sám. Ach mami, proč mě na to nikdo nepřipravil? Brzdi, autore.
Horoskopy? Nic moc. Blesk: „Dvakrát měř a jednou řež." Mladá fronta: „Ničeho se nebojte, vše se dá zvládnout." Skutečné orgie originality.
Foto: ČTK, Tomáš Nosil
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.