Hodně ospalé ráno, hodně fádní písmenka v novinách, nemá význam předstírat enormní zájem. Ministr Langer cosi chystá s body a auty, Petr Čech - ač původně Sparťan - se stal sešívaným (ha ha). Debatujeme, analyzujeme.
Jiří Hanák, který se považuje za umírněného zastánce radaru, vyjadřuje v Právu znepokojení nad tím, jak málo lidí chodí na demonstrace proti radaru. Názor odpůrců přitom podle průzkumů sdílí sedmdesát procent místních lidí. „Ta osamělost demonstrantů je spíš výrazem jakési zlenivělosti společnosti. Když přece tak většinově něco nechci, musím tomu dát výraz činem. To říkám přesto, že pro americký (nikoliv americko-ruský) radar v Brdech od počátku jsem. Zlenivělá společnost tak vyklízí pole výkonné moci místo toho, aby ji držela pod tlakem. Netýká se to samozřejmě jen radaru. Moc pak nemusí ve svých rozhodnutích dbát veřejného mínění. To nutně vede k jejím činům unáhleným, mnohdy motivovaným spíše tou kterou ideologií, ano i servilitou vůči mocným tohoto světa než zájmem a potřebami společnosti. A politici samozřejmě lenivějí úměrně lenivosti těch dole."
Václav Dolejší z Mladé fronty Dnes se byl podívat na zahájení kampaně občanských demokratů před krajskými volbami. Mirek Topolánek se tam podle něj choval roztomile, když představoval kandidáty na hejtmany. „U některých z třináctky mužů si nemohl rychle vzpomenout na jméno. U zlínského Libora Lukáše zaváhal, co je jméno a co příjmení. ‚Petr, nebo Pavel?‘ zeptal se zase plzeňského Pavla Rödla. ‚A tohle je Petr Bendl, tomu nemůžu přijít na jméno,‘ vtipkoval Topolánek u středočeského hejtmana, svého vnitrostranického kritika." V Dolejšího sloupku dojde i na další citaci Bendlova písňového textu (před časem se hejtmanovy verše objevily v LN) „Nejsem majetek, nemám číslo popisný. Věty dovětek na tvém názoru závislý." Jinak hejtmanští kandidáti představovali svoje výrobky, pardubický upekl z perníku modrého ptáčka. Tady slova nestačí.
Martin Weiss se v Lidových novinách vrací k debatě o Mašínech a dostává se k tématu oprávněnosti užití násilí ve společenských konfliktech. Reaguje tak na včerejší článek Anny Šabatové, která ozbrojený odpor z principu odmítá. Weiss pro poválečnou Evropu podle něj charakteristickému odmítání násilí en bloc připisuje jisté zásluhy („Je to nedocenitelné. Nejen, že dnes neznáme války, ale snadno se zapomíná i na to, jak násilná často bývala mírová politika.") Problém ale podle Weisse spočívá v tom že „lidskou povahu není snadné předělat. Násilné impulzy z ní nezmizely (...) Podařilo se je ale zcela oddělit od občanských ctností. To má své důsledky pro obranyschopnost Evropy - kariéra vojáka dnes není nic pro mladého Evropana z dobré rodiny - ale i pro každodenní život. Kultura nenásilí nám vštěpuje, že aktivní obrana našich práv nám nepřísluší, že od toho je tu stát. Co řekl ostravský policejní mluvčí o ženě, která se zlodějem svedla úspěšný zápas o svůj ukradený mobil? "Nezvolila dobrý způsob, jak získat mobilní telefon zpátky?"
MFD přináší další informace o kuřimské kauze. Tentokrát to vypadá, že svého druhu obětí byla i Klára Mauerová, matka týraných chlapců, u níž žila Barbora Škrlová vydávající se za dvanáctiletou Aničku. Ta v nové identitě čekala, až se z ní stane božská bytost nebo tak něco a spolu s Kateřinou Mauerovou Klárou manipulovala. „Namluvily jí, že dívka trpí leukémií, prodělala klinickou smrt, ohluchla a oslepla, překonala vnitřní krvácení i selhání ledvin. Klára tak žila několik let v napětí, zda děvče přežije. Anička trávila většinu času naoko v nemocnici, kam ji vozila Kateřina. Klára jí musela několikrát za den i noc telefonovat, tajemný ‚doktor‘ zprostředkovával ‚telemosty‘, aby dívka v bezvědomí slyšela hlas své ‚maminky‘. Barbora byla jednou z nemocnice dokonce ‚unesena‘. A zatímco se Klára strachovala o její život, Škrlová se rekreovala v Jeseníkách."
Aha! referuje o velkém úspěchu Sagvana Tofiho, vyhrál konkurz na reklamní kamapaň , za niž zadavatel utratí sto milionů korun. Tofi šel na věc od lesa. „Říkal jsem si, že by mi mohlo uškodit, že se o mně říká, že jen chodím na večírky a balím ženské. Tak jsem se toho tendru účastnil pod jiným jménem. Chtěl jsem nějaké jméno, které bude znít umělecky, a tak jsem se přejmenoval na Bernarda Igas. Igas je pozpátku Sagi." Já myslím, že to trefil skvěle, to jméno zní víc než umělecky, přímo überumělecky.
Horoskop Mladé fronty se na mě tváří laskavě: „Vaše výmluvnost je podivuhodná. Každému řeknete, co potřebuje slyšet, a až později se dozvíte, že jste ho povzbudili tak, jak to nikdo nedokázal." Tak to abych snad něco řekl. Takže ... já nevím... třeba: „Tuřín."
Foto: Robert Sedmík, ČTK
