Čtvrtek 4. října: Chceš se líbit? Tak sklapni!
04.10.2007 10:07
Výklad Jiřího Paroubka o struktuře jeho domácího rozpočtu, definitivní odchod Dany Kuchtové z ministerstva školství, záměna dětí v Třebíči a plány policie blokovat ukradené mobily jsou témata, která se opakují prakticky ve všech listech - kromě Hospodářských novin, jimž včera šéfoval Václav Havel. Zpráva o tom zde.
Vděčné jsou obrázky předsedy ČSSD před tabulí s rozepsanými příjmy, stejně jako citace, v nichž se projevuje pro něj typickým způsobem - pokud se v něm při veřejných vystoupeních dostane do střetu pýcha a soudnost, druhá jmenovaná nemá šanci. Prakticky všichni citují jeho slova: „I kdybych zaplatil ještě za syna, tak mám pořád ještě víc. A dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?... Devadesát pět procent obyvatel této země žije hluboko pod úrovní mých částek." Možná by předseda strany, která o sobě říká, že hájí zájmy těch chudších, mohl při hovoru o tom, jak moc dobře je finančně zajištěn, projevit trochu větší pokoru. No nic.
Právo v otvíráku píše o údajné snaze Mirka Topolánka jednou provždy vyřídit Vlastimila Tlustého. Chce ho prý zbavit funkce šéfa středočeské organizace ODS. „Proti Tlustému se chystá jít místopředseda strany a středočeský hejtman Petr Bendl a mluví se taky o náměstkovi ministra financí a bývalém starostovi Příbrami Ivanu Fuksovi," píše se v textu, v němž toho vlastně moc nového není.
Pozoruhodnou fotku má Právo na straně dvě - je z oslavy sedmdesátin Karla Srpa z Jazzové sekce, která byla spojená s vernisáží karikaturisty Michala Marčáka (jeho, ehm, třeskuté frky lze vídat na internetových Britských listech) a kam se dostavili mimo jiné i exministr zahraničí Jan Kavan, jenž se tam potkal se vzorným vězněm Karlem Srbou a setrval s ním v - jak se říká - přátelském rozhovoru. Byly doby, kdy by mi kombinace Srp - Marčák - Srba - Kavan přišla až závratná. Ty doby jsou ale už hodně dlouho pryč, takže se vskutku není co divit. Pozoruhodná na fotce je hlavně „povrchová úprava" Karla Srby. Na starších snímcích z doby po uvězení vypadal trochu jako popová hvězda, teď má v sobě více z popa.
V Lidových novinách brojí Ondřej Neff proti poskytování Wi-Fi připojení zdarma, stát a obce jím podle něj vytvářejí nekalou konkurenci těm, kdo se připojením a službami s ním souvisejícími živí. Zaplatit si za připojení podle Neffa „...není nepřekonatelná finanční bariéra pro člověka, který stojí o komunikaci. Stačí, aby si dal malé pivo místo velkého, a může komunikovat, až zčerná." Svatá pravda. Jenomže taky existuje nezanedbatelná skupina lidí, kteří, aby vůbec byli schopni komunikovat, musejí vypít pivo velké nebo ještě lépe dvě.
V kulturních rubrikách jsou recenze na rumunský film 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny, který vyhrál na letošním festivalu v Cannes. Texty jsou to pochvalné, Petr Fischer v Hospodářských novinách v hodnocení projevuje jistou zdrženlivost, i když i jeho kritika je v celkovém vyznění pro film pozitivní: „Promotérův text hovoří o závěrečném setkání dvou 'vyhořelých lidí', ale ticho pohledů a společné tajemství, které režisér bez ohledu na porušenou čistotu ponechává, vůbec nemusí vyjadřovat vyhořelost. Tak jako film z doby komunismu, jak konečně dokládá právě Mungiův snímek, nemusí nutně pojednávat o režimu a jeho zvrácené podstatě." Tyto řádky by mohly inspirovat čtenáře horoskopů v deníku Aha! (pravděpodobnost, že se tak stane, vidím jako mimořádně velkou), zvlášť zrozence ve znamení Lva: „Člověka, o němž si myslíte, že ho milujete, byste měli podrobit náročnějším testům, abyste věděli, že jste se v něm nezmýlili. Zkuste ho vzít do kina na náročnější film podle vašeho vkusu, a pokud nebude mít hloupé poznámky, zaslouží si další šanci." Rumunské syrové drama o ilegálním potratu za časů Nicolae Ceausesca je pro takový test jako dělané.
S velkým očekáváním jsem otevíral magazín Mladé fronty, který mi na obálce sliboval odhalit „tajemství mužské atraktivity" (pro mě možná pozdě, ale přece). Aplikovatelných rad je však v něm pomálu („Aby byl muž atraktivní, musí vykukovat, být v něčem výjimečný." Jasně, hned jdu na věc.) Jedna by se ale přeci našla, vyplývá z žebříčku desítky nejatraktivnějších Čechů sestaveného Janou Ciglerovou. Pokud si člověk odmyslí Jana Kaplického na první příčce (jeho profesní vzestup už asi nedoženu), zjistí, že by mohlo stačit prostě přestat mluvit. Desáté místo Petr Kellner („zajímavý hlavně díky své záhadnosti"), 7. místo Miroslav Etzler („tajemný až mystický"), 5. místo Karel Roden („tichý a mlčenlivý") a - pro mě překvapivé - 4. místo Karel Brückner („Čím méně dává najevo své emoce, tím vděčnější pak jste, když se přestane kontrolovat. A když do toho ještě promluví, jste v koncích.") Až bude trenér příště v televizi rozebírat systém 4-4-2, budu manželce preventivně přikládat studené obklady.
Foto: Petra Mášová, ČTK, profimedia, Robert Zlatohlávek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.