<span>Pátek 19. října:</span> Pij, Ježku. Smažák! Prezident!!

Televizní střet Pavla Béma a Jana Kaplického a vůbec další vývoj sporu o Národní knihovnu, atentát v Pákistánu, víkendové volby v Polsku a doznívající jásot nad vítězstvím české reprezentace v Německu jsou témata, která spojují dnešní vydání. Trochu suchařina, dalo by se říct.

Do diskuse o Národní knihovně vstoupil Václav Havel, který o něm napsal text pro Lidové noviny, redakce pro něj vyhradila celou třetí stranu. Havel spor interpretuje jako střet originality a banality a zeširoka se v něm zabývá pražskou Letnou, kde by měla knihovna stát. „Kaplického návrh leckoho irituje dojmem určité nahodilosti či nepatřičnosti svého umístění. Jako by se tato originální a pochopitelně velice nápadná stavba nějak zvláštně vymykala ze svého širšího, velmi neutrálního, šedivého a v podstatě těžko definovatelného okolí. Jako by to byl dům či artefakt bez souvislostí. Ano, opravdu to tak je. Vinen ovšem není architekt a jeho návrh. Vinna je opět Praha, která - i když tvrdí opak - dodnes nemá žádnou koncepci Letné, neví, čím tento veledůležitý prostor v centru Prahy vlastně je, není schopna pojmenovat jeho identitu, a dát tím jakýsi smysluplný rámec všemu, co se na ní děje a bude dít."

Pavel Bém poskytl rozhovor pro pražskou přílohu Mladé fronty Dnes, nejasnosti kolem výběrového řízení a výběru pozemků podle něj padají výhradně na vrub ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka. Na otázku, zda kvůli své cestě do Himálaje nezanedbal Národní knihovnu a práci v porotě, Bém odpovídá: „Soutěž na novou budovu Národní knihovny je čistou odpovědností Národní knihovny, Praha s ní nemá nic společného, nebyla účastníkem řízení a zpracování soutěžních podmínek. Vše včetně mé účasti v porotě bylo výslednicí naší dobré vůle a našeho vědomí, že se jedná o významnou veřejnou stavbu. Tečka. (...) Toto není moje zodpovědnost, všechno ať si vypije pan ředitel Ježek. A do dna."

Hospodářské noviny na první straně informují o analýze vládní Rady pro výzkum a vývoj, podle níž stát v letech 2001-2005 dal 300 milionů korun na výzkumné projekty, které nevedly vůbec k ničemu - ani k citacím v odborných publikacích, ani k nějakým patentům. Podle deníku je hlavním důvodem toho plýtvání chaotické rozdělování peněz na vědu, které umožňuje „přežívat špatným vědcům. Od roku 1998 do roku 2003 vláda dala na vědu 70 miliard korun, z nichž se však 25 utratilo zbytečně".

V MFD komentuje bývalý ministr zahraničí Josef Zieleniec český neúspěch při volbě nestálých členů Rady bezpečnosti OSN. Vinu za něj připisuje prezidentovi a jeho protievropanství. „Na důkaz, jakou má Česká republika a její prezident v Evropě pozici, jsme koneckonců nemuseli čekat až na volby do Rady bezpečnosti. Stačí se podívat na přehled oficiálních cest Václava Klause. Oficiální návštěva české hlavy státu, která v řeči diplomatických symbolů je tím pravým vyjádřením kvality vztahů, proběhla jenom v 7 z 26 partnerských zemí, které navíc při vší úctě mají v Unii okrajový význam. Přes velké úsilí naší diplomacie se nepovedlo získat pro Václava Klause pozvání na oficiální návštěvu do žádné z pěti největších zemí EU."

Petr Uhl v Právu odpovědnost za neúspěch rozděluje mezi prezidenta a vstřícnost vůči americkým zájmům. „I státy EU kritizují českou podporu tomu, co George Bush považuje za americký zájem. Lidé oceňující ještě i v dnešních USA demokracii je ale vidí jinak, i mnozí Američané."

Hospodářské noviny pořídily rozhovor s Martinem Bursíkem. Předseda zelených v něm připouští, že si lépe rozumí se známým bijcem ekologů Martinem Římanem z ODS než s některými sociálními demokraty. „Měl jsem teď pár debat s podnikatelskými kluby různě po republice. A najednou jsem zjistil, že když mluvím o moderních technologiích, efektivitě, úsporách, má to odezvu. Mostem k příznivcům ODS je právě tento akcent na modernizaci. A naše pojetí Evropy, v němž jsme jim bližší než sama ODS. Kdybyste šel na schůzi ČSSD v okresním městě, reformní, modernizační étos tam fakt nenajdete. V tom jsme si bližší s Římanem."

Na stránkách LN pokračuje zásadní debata o smaženém sýru, který by europoslanec Březina chtěl v Bruselu zaregistrovat jako výhradně český. Už jsme se dozvěděli, že smažák není reziduum socialistického stravování, ale jídlo s dlouhou tradicí. V dnešním vydání do debaty rázně vstoupila publicistka Hana Michopolu. Smažený sýr podle není zas až tak český. „Smažený sýr je - stejně jako drtivá většina tzv. českých jídel - veřejným majetkem geografického prostoru tvořeného dříve rakousko-uherskou monarchií." A za zvláštní ochranu smažák podle autorky taky moc nestojí. „... co bychom si přesně nechali patentovat? Stáří housky určené na strouhanku? Nebo druh struhadla, na kterém se strouhá? Jinde se totiž původnost na smažáku hledat nedá. Místo skutečného sýra používáme v Čechách socialistické nápodoby francouzského camembertu a holandského edamu v té nejnižší kvalitě a jsme tak mimochodem usvědčeni z nejhoršího zacházení s recepturou ze všech zmíněných států výskytu - tak snad že toto by byl ten originální přístup... K sýru přikládáme tatarskou (!) omáčku, nejraději s pomfrity (kdy to začne být konečně české?), obal za nás vymysleli Italové. Tak myslím, že s tou autenticitou to bude honička." Po dočtení si připadám trochu jako dítě, kterému řekli pravdu o Ježíškovi. Jsem o kus chytřejší. Ale kde je pel nevinnosti? Setřen!!!

Mladá fronta Dnes na první straně v rámci textu o uctívání prezidenta Klause přináší obsáhlý úryvek tiskové zprávy ústeckého krajského úřadu o prezidentově návštěvě. Tato okouzlující ukázka devótního byrokratického lyrismu si zaslouží co nejširší publicitu. „Také běžná slova se na chvilku zadrhla. Každého při setkání s prezidentem svazovala ojedinělost okamžiku, ale také úcta. K člověku, který je prvním mužem našeho státu. Všem, s nimiž se prezident včera setkal, hovořil, diskutoval, pozdravil, podal ruku, obdařil úsměvem, potkával očima - to sám usnadnil. Do Ústeckého kraje přijel státník, který nade vši pochybnost ví o regionu mnohé, který se umí bavit vážně i nevážně, ví, jak v které situaci téma odlehčit nebo odvést řeč. (...) Těch postřehů a dojmů, které člověk při setkání s prezidentem Václavem Klausem získal už první den, bylo přehršel. Nebál se obyčejných lidí, naopak, při jakémkoliv setkání si takové chvíle hýčkal, těšil se z nich, neokřikoval ani náznakem členy své ochranky, dovolil přistoupit k němu tak blízko, že se tajil dech."

Takže hezký víkend. Pokud bychom se náhodou setkali, hovořili, diskutovali, pozdravili, podali ruku, obdařili úsměvem, potkali očima, hýčkejme si tu chvíli. Přesto však - dýchejme!

Foto: Jan Schejbal, archiv, Jan Zatorsky, CTK