Trhákem dnešních vydání ještě pořád jsou vyměněné děti v třebíčské porodnici, Mladá fronta kauze věnuje otvírák, dvě tiskové strany a hlavní komentář. O Stanislavu Grossovi a jeho akciích si v dnešních denících nepřečteme ani řádku, kdo by to v první půli týdne čekal... „Píše se také o tom, co všechno se může stát na víkendovém jednání zelených, většina pozorovatelů dochází k názoru, že se nestane nic.
Zpravodaj Hospodářských novin Daniel Anýž ve Státech navštívil tiskovku profesora Theodora Postola, který kritizuje plán vytvoření systému protiraketové obrany, jehož součástí má být i radar v Brdech. Tvrdí, že systém je primárně zamířen proti Rusku - vyplývá to údajně z jeho technických specifikací. "Celé to může obrovsky poškodit bezpečnost USA," rozvádí profesor své argumenty. Nelze se prý divit, že Rusko reaguje tak, jak reaguje." Podle Daniela Anýže, ale Postol svými argumenty na přítomné novináře velký dojem neudělal.
Právo věnuje přílohu studiu petice Všem, jejichž hlas je slyšet, jejíž signatáři brojí proti upadajícím standardům vzdělání, které podle nich mohou pro českou společnost mít katastrofální důsledky. Petr Pithart za zlomový v téhle souvislosti považuje rok 1998, odkdy jde podle něj úroveň písemných projevů studentů právnické fakulty, kde učí, prudce dolů. Velké problémy studentům prý působí psaní rukou: „Píší tiskacím písmem, jejich řádky padají dolů nebo stoupají strmě nahoru - prostě nezvládají písmo." Ještě, že Petr Pithart neviděl ukázku mého rukopisu. Matematik Ivan Bednář za sestupným trendem vidí tlak na zvyšování počtu středoškoláků a vysokoškoláků. „Dosahujeme toho zejména všestranným snižováním požadavků na znalosti a dovednosti."
Barbora Sengrová se v Lidových novinách do signatářů petice obouvá („Výzva, která spadla z Marsu"), vypočítává „iluze", jež se od jejich textu promítají. „Pátou iluzí je víra, že v českých luzích neplatí Gaussova křivka a soustavnou výukou trojčlenky a pravopisu lze národ povznést. Nelze, většina populace je „levnou pracovní silou a davem spotřebitelů". Jestli ovšem nemyslícím, jak tvrdí signatáři, to je otázka... Kolik výtečně vzdělaných a skvěle vychovaných „lepších" lidí podlehlo extremismům a stalo se jejich hlasateli?"
Mladá fronta na první straně informuje o tom, že na dálnici u Mirošovic se objevilo stádo divočáků a pokračuje textem o dopravních nehodách způsobených zvířaty. Činí tak pod titulkem „České dálnice: zvěř proti řidičům". Vzhledem k tomu, že nemalá část místních řidičů je taky zvěř, jedná se o učebnicový příklad bratrovražedného konfliktu.
Předseda KSČM Vojtěch Filip píše do Práva o tom, jakého prezidenta by si jeho strana v příštím volebním období na Hradě představovala. Ne snad, že by ten text byl ke čtení, hledači významů mezi řádky, kremlologové a další v něm ale mohou nacházet různé významy. „Naší podmínkou je, jako minule, aby kandidát přišel do našeho klubu a informoval o svých názorech a programu. Aby hájil zájmy všech občanů a byl prezidentem všech. Nejen jedné strany či seskupení. Rozhodující může být jeho vztah k referendu o americké základně."
Jindřich Šídlo z Hospodářských novin vzpomíná, jaké to bylo mít pro jeden den za šéfa Václava Havla. „Ve čtvrt na jednu začínáme být už trochu nervózní. Obvykle už v tuto dobu míříme na oběd, jenže teď jsme někde na straně čtrnáct a probíráme, jakou báseň Věry Linhratové zařadit pod grafiku Aleše Lamra. Udržíme-li tempo, vyjdou zítřejší noviny v polovině listopadu. Kdo to říkal, že Havlovo šéfredaktorování bude symbolická věc?" Jen počkejte, kolegové, až vám tam nastoupí ta ohlášená šéfredaktorská posila z Hradu. Zapomenete, že slovo oběd vůbec existuje.
Titulek z Práva: „Parkovat u lesa bez pokuty je štěstí". Že štěstí je zrovna tohle, mě tedy nikdy nenapadlo. Výborný tip na víkend.
Spontánně nám tady vzniká neplánovaný seriál o „tajemství mužské atraktivity" (viz včerejší vydání). Další díl k němu doplnil Michal Čermín, který si chodí vybírat děvčata do novácké reality show Vem si mě. V rozhovoru pro magazín Blesku vysvětluje: „... pro většinu žen je zajištěný chlap atraktivní sám o sobě. A když se k tomu přidá třeba nějaké osobní kouzlo, tvoří to takový komplet." Televizní osobnost má pro čtenáře připravený i zážitek z cest. „... každý rok si v lednu jezdím odpočinout do Thajska a tam je pravidlo, že když si ušpiníte tričko, koupíte si v přepočtu za padesát korun nové, které vám vydrží pět let. Nemám s tím problém." Vida je, Thajce, vždycky jsem je podezíral z toho, že jsou zatraceně čistotní. Ale ušpinit tričko jednou za pět roků... Asi tam prší mýdlová voda.
