Pondělí 22. října: Všechno je <span>tak existenciální</span>

Vítězství opozice v polských volbách, zdražování mléka, másla a blobu, uniknuvší text projevu Jiřího Paroubka na blížícím se stranickém jednání, údajné „prověřování konta" předsedy Senátu Přemysla Sobotky, fotbal, ragby. To je, panečku, po víkendu v novinách frmol.

Mladá fronta Dnes cituje ze zprávy, kterou má Jiří Paroubek přednést na listopadovém jednání ústředního výboru ČSSD (v sobotu už z ní citovalo i Právo). Předseda ČSSD v ní o vládní reformě mluví překvapivě mírně: „Dopady vládní reformy nemusí být nakonec pro velkou část populace natolik drastické, aby se s nimi v rámci svých rodinných rozpočtů nedokázala relativně uspokojivě vyrovnat." Paroubek spolustraníky dále vyzývá k „soustavné kritické analýze" výsledků reformy a oznamuje jim, že šance na prosazení předčasných voleb je v současné době malá. Deník cituje také Davida Ratha, podle nějž pasáž o nepříliš drastických dopadech reformy do zprávy unikla pravděpodobně omylem. „Možná tu zprávu předseda připravoval z více analýz a nějaká taková věta tam unikla." David Rath považuje za nutné, aby sociální demokraté nepřestali do reformy šít. „V lidské psychice je obsažen fenomén zapomínání, člověk si zvykne i na šibenici."  Svatá pravda,  vždyť šibenice je mimo jiné známa i jako veliký posilovač fenoménu zapomínání.

Zvláštní úkaz v Právu. Jiří Paroubek se na komentářové straně pouští do Alexandra Mitrofanova, který v sobotu text Paroubkovy zprávy komentoval. Redaktor na stejné straně odpovídá. Proti Paroubkově argumentaci je ale dost obtížné se bránit. Větší část textu předsedy ČSSD o Mitrofanovovi je totiž o tom, že předsedovi ČSSD se o Mitrofanovovi psát nechce. „Pro rozhodování lidí platí základní vývojové tendence. A v tomto ohledu proto žádný tisk, žádné médium a tím méně žádný komentátor nám např. nezabrání, abychom po příštích volbách opět převzali vládu v této zemi. Splnil jsem proto slib svým přátelům a obecně na všechny ty uvedené komentáře Alexandra Mitrofanova zareagoval. Ale na další už nebudu. Z Mitrofanovovy odpovědi: „Lze dohledat veřejné projevy zástupců Lidového domu, v nichž líčili budoucnost, která čeká po Novém roce zaměstnance bez milionových úspor, pouze v chmurných barvách. Je pravděpodobné, že tato taktika spolu se zdůrazňováním, že právě soc. dem. po opětovném převzetí moci těmto lidem pomůže, přispěla k nedávnému růstu preferencí ČSSD. Za těchto okolností je ve veřejném zájmu vědět, co na toto téma sděluje předseda Paroubek členům ÚVV své strany ve zprávě, která měla zatím zůstat utajena."

Jistý rozruch přineslo i vyjádření předsedy Senátu Přemysla Sobotky (ODS), který v rozhovoru pro sobotní MfD řekl, že kdosi před časem prověřoval pohyby na jeho kontě a nic podezřelého tam nenašel. K jeho slovům se v pravidelném pondělním sloupku v Hospodářských novinách vrací Jindřich Šídlo. „Cože? Jak se dá ‚zkontrolovat' účet ústavně druhého muže v zemi? Kdo o to požádal, kdo to povolil? Byla to policie, tajná služba, finanční úřad, paní Sobotková? A hlavně proč? Přemysl Sobotka se tváří, že to všechno ví - ale neřekne. O pár stránek dál nám další salvu zoufalství servíruje premiérův důvěrník Marek Dalík. ‚Někdo střílel po autě, ve kterém jsem jel - mně to přijde docela existenciální.' To nám taky, ale nemohli bychom se o tom dozvědět víc? Nemohli."

V pondělních vydáních doznívají i o víkendu  pronesená slova ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka, podle nějž by realizace Kaplického návrhu stála tři miliardy korun. Do sporu o stavbu konečně vstoupila i autorita nejvyšší - prezident Václav Klaus. O jeho politických implikacích napsal článek pro Mladou frontu pod titulkem „Architektův útok na demokracii". „Právě teď dochází k pokusu část rozhodování o věcech veřejných  vyjmout ze standardních (jakkoliv v realitě nedokonalých) mechanismů a řešit je ‚přímo', tedy názorem ‚odborníka', a jakékoliv ‚vměšování se' politiky do rozhodování o věcech veřejných je radikálně odmítáno. Příkladů tohoto typu je mnoho - od názorů na soudcovskou samosprávu, přes názor na to, jak vysoká má být státní podpora filmovým dílů (jako výjimečnému druhu výjimečně nákladného umění), přes spor o podstatu veřejnoprávní televize a o to, zda patří pracujícím (tam pracujícím), nebo veřejnosti, až k dnešním atakům na pražské komunální politiky, že si ohledně Národní knihovny dovolují vyjádřit svůj názor."

Dva komentáře v dnešních vydáních se týkají sportu. James Drake v Úhlu pohledu LN srovnává podle něj zkažený svět fotbalu s čistotou ragby. Podle něj je potřeba přivést mládež k respektu k tradičním hodnotám, jež se z konzumně orientovaného světa vytrácejí. „Jedním z malých krůčků k tomu, abychom je z těchto názorů vyléčili, je umravnit chování takových nepochybně talentovaných ikon, jako je pan Řepka. Anebo ještě lépe, proč prostě úplně nezapomenete na fotbal a nenaučíte své syny raději ragby? Všichni určitě nebudou tak dobří, aby mohli hrát finále světového poháru. Ale aspoň se naučí chovat se jako opravdoví muži."

Lékař a publicista Jan Hnízdil se zase v HN zastává někdejší atletické šampionky Marion Jonesové, která se po konci kariéry přiznala k dopingu. Teď ji lidé - včetně sportovních činovníků - mají za podvodnici a lhářku.  „... během své kariéry nebyla nikdy pozitivně testována. S vrcholovým sportem se rozloučila a mohla si spokojeně užívat slávy a peněz. Neudělala to. (...) Marion Jonesová dokázala nalézt ztracenou lidskou důstojnost. Pozdě, ale přece. Teprve teď se stala sportovním vzorem."

Horoskopy v bulvárních denících pro mě mají značně rozporné poselství. „Budete donuceni si půjčit menší peníze," straší Aha!. „Nepotřebujete se v obchodních jednáních uchylovat k diplomacii a úskokům. Dohody vám půjdou hladce a jednání budou veleúspěšná," uklidňuje zase Blesk. Vlastně to tak rozporné není. Prostě si dneska veleúspěšně vypůjčím nějaké peníze. Co takhle kilo? Bylo by? Co vy na to? Radši něco vyklopte, nebo to se mnou začne být - jak říká pan Dalík - existenciální. Loučím se v očekávání veleúspěchu.      

Foto: CTK, Jan Schejbal