-4715cd06729e3_250x239.jpg "Ondřej Štindl")
Kdyby se v Česku o knihách diskutovalo stejně vášnivě jako o knihovnách, žilo by se kolegům literárním recenzentům o velký kus radostněji. Na stránkách místních deníků to totiž utěšeně blobá. Od sporu o jednu konkrétní stavbu se diskuse dostává i k osobě pražského primátora Pavla Béma a jeho politickému stylu. Kromě toho noviny referují o neúspěchu české snahy dostat se na místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN, záměru poslanců ODS a ČSSD vytvořit společný návrh energetické politiky a de facto tak obejít vládu, návštěvě Vladimíra Putina v Íránu, začátku procesu s komunistickou prokurátorkou Brožovou-Polednovou a šancích fotbalové reprezentace v dnešním zápase s Německem.
Mladá fronta otevírá shrnutím situace kolem Kaplického návrhu pod titulkem „Premiér potopil chobotnici". Kontextu neznalého čtenáře by to mohlo trochu zarazit - pro chobotnice je přece potopení stav naprosto přirozený a Mirka Topolánka k jeho dosažení většinou nepotřebují, ale my dobře víme, oč tady kráčí.
Petr Fischer v komentáři pro Hospodářské noviny současný spor popisuje jako typickou ukázku českého modelu politiky. „Politická zpupnost se tu mísí s oportunním populismem. Odborníky najímáme jen, když se to hodí. Cítíme-li, že hlas lidu, který nemá rád novoty a míry překračující vidění činžovního dvorku, bude na naší straně, odborníky (i ty, co seděli v mezinárodní architektonické porotě) přehlédneme a dáme prostor vlastnímu kategorickému názoru. Odborníky ano, ale jen když to vychází vstříc naší vůli po moci. Tak se dělá pražská i česká politika. Proč by jí měl někdo věřit?"
Martin Zvěřina v textu pro Lidové noviny píše o Bémově vystupování v celé kauze jako o projevu typickém pro pražskou lokální politiku. Symptomy „pražské nemoci" podle něj kromě primátora evidentně trpí i někdejší náměstek primátora Jiří Paroubek. „Oba jsou zvyklí, že je na pražské radnici jaktěživo nikdo nevyrušil z jejich klidu na práci, nedej bože, že by je kdokoli veřejně kritizoval. Přestože v Praze sídlí celostátní média, komunální politika hlavního města je popelkou. (...) Proč s oponentem nezkříží (pozn. Pavel Bém) zbraň v polemice? Protože na to není zvyklý. Na magistrátu se to tak nikdy nedělalo, názoroví protivníci se 'pacifikují' jinak. Jenže na celostátní úrovni to nejde tak hladce. A hlavně to nefunguje na všechny."
Alexandr Mitrofanov v komentáři pro Právo připomíná, že primátora v jeho boji proti stavbě knihovny podporují i sociální demokraté na radnici. „I pro ně je košile bližší než kabát, tedy vítězí ohled na voliče, u kterých odhadují averzi vůči chobotnici a vyhlídky na spolupráci s ODS. Malost nespatřuji v tom, že spousta lidí miluje svoje město až k odporu proti všemu novému. Malost je v nedodržování pravidel a v nerespektování přijatých rozhodnutí.
Svoje postoje Pavel Bém vysvětluje v rozhovoru pro MfD, která se ho mimo jiné ptala i na to, proč je pod protokolem o hlasování podepsaný primátorův zástupce v porotě architektonické soutěže Jan Kněžínek. „Protože ho pod to donutil podepsat se ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek. Kněžínek nikdy neměl hlasovací právo, byl to pouze můj zástupce. Myslíte si, že předsedkyně poroty Eva Jiřičná za sebe mohla poslat s prominutím nějakého truhlíka?"
Stejný deník referuje o plánu ČSSD prosadit ve Sněmovně s pomocí některých občanských demokratů zákon o hospodaření energií, ze kterého by vyplývalo, že se v zemi budou stavět další jaderné elektrárny. Takový krok je přitom nepřijatelný pro vládní zelené a odporuje liteře koaliční smlouvy. „Klíčové bude, jak se zachová skupina rebelů v poslaneckém klubu ODS, sdružená kolem Vlastimila Tlustého. (...) Pro mě je mnohem důležitější, abychom měli čím svítit, čím topit, než jaký bude momentální osud vlády. Nenechám se vydírat člověkem, který má šest poslanců," prohlásil včera středočeský poslanec ODS Jan Klas v narážce na předsedu Strany zelených Martina Bursíka."
Jan Macháček se v komentáři pro HN zastává Stanislava Grosse, respektive vyjadřuje údiv nad tím, že novináři vyjadřují údiv nad expremiérovým zbohatnutím. „V případě Gross pláčeme na špatném hrobě. Komu Grossovo zbohatnutí vadí, ať se zamyslí nad tím, co je (či bylo) v této společnosti špatně, pokud se předsedou vlády stal světem netknutý holobrádek, který opsal diplomovou práci z materiálů ČNB a v muže dospíval mezi jednacím sálem a parlamentní jídelnou. Od doby, kdy se tento Mr. Babyface stal premiérem, nemůžeme se divit, že má kontakty. Většina bývalých politiků na Západě se živí obchodováním, které se leckomu může jevit méně čisté než obchodování s akciemi: totiž jako lobbisté nebo 'poradci'."
Martin Weiss v Lidových novinách referuje o knize francouzských ekonomů Yanna Algana a Pierra Cahuca, podle níž je hlavní překážkou rychlejšího rozvoje jejich vlasti nedůvěra, kterou je francouzská společnost prolezlá. Společnost česká je podle Weisse v podobném stavu. „Nadávání na ty nahoře je u nás 'defaultovým' způsobem komunikace. Mnohé děti jsou vychovávány k tomu, aby nedůvěřovaly cizím lidem. Nedávno jakási nadace vydala alarmující zprávu, že dětem surfujícím po internetových fórech hrozí, že by se nedej bože mohly seznámit s cizím člověkem, a vyzvala k dialogu o tom, jak tomu zabránit. Není výjimkou, když občané pozorují bezbranné cizince, a místo aby jim nabídli pomoc, čekají, až udělají chybu, aby jim za ni mohli vyčinit - jejich problém, že jsou cizinci."
Na stránce dopisů čtenářů stejného deníku brání Michaela Freiová smažený sýr pro tomu, že ho publicisté spojují s tradicí českého socialistického stravování. „Vlastním klasickou kuchařku Sandtnerové z roku 1941, tedy 34. nezměněné vydání, a už tady se smažený sýr uvádí (v oddíle Různé večeře)."
A ještě jedna kulinářská. Právo referuje o hostování brazilského Alexe Ataly v pražském hotelu Alcron. Ten na menu zařadil i „jedno z nejobyčejnější brazilských jídel - pečený hrb jihoamerického hovězího plemene zebu. (Je třeba zdůraznit, že brazilský šéfkuchař byl nadšen z našich tažených líček.) Atala ale kousku masa z plemene zebu dokáže vtisknout neopakovatelnou chuť tím, že ho po několika hodinách vaření potře zkaramelizovanou šťávou a servíruje ho s bramborovým pyré ochuceným olejem z pecuí."
Dnes uzavřu citací z horoskopu MfD. Podle něj „Odpoledne řeknete (tedy já), že už máte všeho dost a že jdete domů." Jasně, ať mi celá zeměkoule klidně vleze na hrb, odcházím snít o hrbu pečeném, o hrbu zebu a tiše přitom karamelizovat a tahat si líčka.
Foto: Jan Schejbal, Lucie Pařízková
