Středa 3. října: Standovy sexy akcie
03.10.2007 10:03
Na titulních stranách zase především Stanislav Gross a jeho akcie (a taky fotky z nepříjemně názorného školení, které v Seville absolvovala Slavia), na vnitřních stranách vydání různé analýzy, snažící se dospět k tomu, co se kolem expremiéra vlastně děje.
Lidové noviny nabízejí čtyři možnosti, jedna z nich je, že za celou aférou je většinový vlastník firmy Moravia Energo Tomáš Chrenek, „který by si tak velmi lacino dopomohl ke zbytku akcií Moravia Energo.. Výhodná by jejich předchozí domluva byla i pro Grosse - kdyby po šesti měsících prodal se ziskem původnímu majiteli, nemusel by platit daň z příjmu." Text ilustruje vskutku kouzelná fotografie Tomáše Chrenka a jeho manželky Dušany (slovenská vicemiss roku 1999), je na straně 3 dole, uvažuju o tom, že si ji vystřihnu, zapadnout by rozhodně neměla.
Jinou teorii o pozadí celé kauzy má Jan Macháček z Hospodářských novin: „Bývalý náměstek ministra průmyslu Robert Sýkora se dostal s většinovým akcionářem podniku Moravia Energo Tomášem Chrenkem do sporu. Chrenek se pokoušel Sýkoru vytlačit, nabízel mu za podíl málo (málo z pohledu Sýkory). Sýkora se tedy dohodl se Stanislavem Grossem. Řekl si, že Gross je větší váha (a má jako bývalý premiér lepší kontakty), tak může zkusit získat od Chrenka lepší cenu. O případný zisk by se podělili."
Právo na první straně píše (kromě toho, že Česko letos prý nebude schopno čerpat peníze z fondů EU, za což má být odpovědný Jiří Čunek), že vyšetřování vraždy Lamberta Krejčíře (otce Radovana) nastartoval jasnovidec. „"Na konci roku 2002 za mnou přišel nějaký muž. Dal mi jméno Lambert a údaje o jeho stáří. S pomocí kyvadla jsem vstoupil do podvědomého stavu. Sdělil jsem mu, že tato osoba byla zavražděna a jaké asi osoby se toho účastnily. Jména jsem neuvedl," odpověděl včera Právu psychotronik Stanislav Brázda, kterého veřejnost zná i pod jménem Stanley Bradley." V novinách za vás přečetl André Stendhal.
Na komentářových stránkách stejného deníku se Jiří Hanák pouští do plukovníka Kubiceho, který si na úředních místech stěžoval, že proti němu Právo vede dezinformační kampaň. V úvodu textu si bere na pomoc nejvyšší autoritu: „Jan Kubice, šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, je prý českobratrského vyznání. Jeho souvěrci slynou nadstandardní znalostí bible. Nuže, zacituji mu pár slov z epištoly sv. Pavla Korintským: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jen dunící kov. Nahradíme-li slovo láska, slovem pravda, bude to přesně vystihovat situaci pana plukovníka: prázdně dunící kov." Pozoruhodná práce s cizím textem, která by se dala dál tvůrčím způsobem rozvíjet. Kdybychom třeba v Tolstého Vojně a míru nahradili slovo mír slovem cihla, taky bychom se mohli odrazit k nějakému štěpnému komentáři.
V Praze budou hrát The Cure, nedivím se Teodorovi Marjanovičovi z Mladé fronty Dnes, že v něm ta zpráva zarezonovala. V poznámce popisuje dávnou aféru, která se kolem té kapely koncem 70. let strhla. The Cure nahráli úspěšný singl Killing an Arab, což způsobilo skandál. Teodor Marjanovič ho má za projev „hyperkorektního sebemrskačství". „Bohužel se této kastraci podřídili i The Cure. V roce 2004 píseň nezařadili na album svých největších hitů. Načež ji přece začali hrát. Ale už jako Kissing an Arab (Líbej Araba) a potom jako Killing Another (Zabij jiného). Bylo by skvělé, kdyby s tou trapností v Praze skončili a spustili svůj skvělý původní nářez." Nepovažuju se za fanouška hyperkorektního sebemrskačství, nicméně Teodor Marjanovič zapomněl na jednu důležitou věc. Ta písnička je inspirovaná Cizincem Alberta Camuse, jehož odcizený protagonista Mersault je nakonec popraven za to, že úplně bezdůvodně na pláži zabil člověka - byl to Arab, próza se taky odehrává v Alžírsku (v té písničce se taky zpívalo: „I'm a stranger killing an Arab."). Národnost oběti v tom zločinu nehrála žádnou roli, z jakýchsi důvodů ho prostě napadlo zabít... kohokoliv. Killing Antoher je tak vlastně víc v souladu s duchem předlohy než Killing an Arab, což samozřejmě jako slogan v refrénu rockového hitu má jinou „průraznost" než jako motiv existenciální prózy. V rozhodnutí tu písničku změnit bych proto neviděl nějaký příklad bezpáteřné kapitulace před politickou korektností.
Když už jsme u té popkultury. Reportéři pražského vydání Mladé fronty Dnes podnikli výpravu mezi mládež do klubů. Narazili tam na spoustu podnětných poznatků. „Na pódiu se DJ připravuje k mixu. DJ je totiž hlavní postavou každého klubu. A je jedno, zda jsme zrovna na diskotéce, nebo na jungle party. Na jeho výběru hudby hodně záleží..." Nebo: „Mladí, zvlášť ti bohatší, také často využívají služeb taxíkářů." Líčení jsou barvitá přiměřeně situaci. „... se před námi rozloží klub, jehož útroby rezonují dunivými rytmy. Tak tady se baví mladí. Tmu krájí kužely různobarevných světel, takže alespoň na chvíli uvidíme do tváří. Na parketě se dráždivě kroutí několik slečen, které hudba přivádí do transu... Hip hop a r'n'b je zkrátka sexy muzika." To mi připomíná rozhovor s reprezentantkou v košíkové Ivanou Večeřovou v Blesku s titulkem „Basket je sexy". Je dneska vlastně něco, co není sexy? Tuřín?
Foto: Karel Šanda, ČTK, profimedia
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.