Když za totality jako první otevřel tabuizovaná témata jako feťáci, HIV pozitivní, prostitutky nebo vlajkonoši, citovala ho seriózní média. Teď jedna z ikon komerční televize na Nově končí kvůli svým podivným vedlejším aktivitám. A média Radka Johna cupují na kusy. Přečtěte si malou ukázku z obsáhlého rozhovoru, který s Johnem přináší aktuální vydání časopisu INSTINKT.
Jak jste se poznali s Vladimírem Železným?
Potkal jsem ho na americké ambasádě, kam mě zvali, když jsem vydal knížku Jak jsem viděl Ameriku. Stál tam celkem neznámý člověk a vykládal neuvěřitelné věci, jakou vytvoří televizi, jestli se mu podaří získat licenci. Rovnou plánoval, že to bude nejlepší televize na světě... A já si říkal: Ten člověk je blázen, vizionář, to se nemůže uskutečnit. Po půl roce mi volal Pepík Klíma, odvěký kamarád a říká: Hele, dělá se televize, nikdo neví, jak to má vypadat, ale nabídka zní: Přijďte a vymyslete si, co chcete z publicistiky, bude to zcela na vás.
Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání časopisu INSTINKT
Vždyť jsi jako scenárista a píšící novinář neměl žádné zkušenosti s televizní reportáží!
Já na tom byl ve srovnání s ostatními ještě dobře, protože jsem se jako student FAMU zúčastnil školních studiových cvičení, takže jsem věděl aspoň, jak vzniká hraný film. První reportáž jsem dělal z konkurzu pro dívky do Itálie, které si myslely, že tam budou umělkyně, a nebylo to ovšem nic jiného než konkurz na takzvané společnice neboli často prostitutky. A zjistil jsem hroznou věc: reportér z novin přijde, hodinu kouká, vidí, jde domů, napíše a hotovo.
ČTĚTE TAKÉ: Radek John končí na Nově. Kvůli podivným zakázkám
Ale teď jsem musel hlídat kameru, jestli točí to, co já vidím a co chci, aby viděli diváci. To byla pro mě naprostá novinka. Jinak Železný naštěstí nechtěl žádné toporné chlapíky v kravatách, které v té době bylo možné vidět u konkurence. Chtěl zapálené novináře. A nutil nás třeba, abychom dělali standupy - tak se tam ukažte v obraze, vždyť je to vaše reportáž. To tehdy u nás nikdo nedělal.
V té chvíli byla ale jeho vize intelektuální televize pryč.
Ano, skoro všechny ostatní pořady se sunuly jinam. Ale Na vlastní oči se drželo původního krásného projektu.
Ty jsi s tím neměl problém?
Samozřejmě že to byla zrada. Byli jsme najímáni na projekt intelektuální televize pro jedenadvacáté století. Ale protože jsme Oči milovali, vydrželi jsme to a jeli si svoje. A to se dokonce v roce 1997 - po Bajgarovi a pak Líbě Šmuclerové, uvolnilo místo šéfredaktora a kolegové říkali: Prosím tě, vem to, nebo sem dají nějakýho vola zvenku. Stal jsem se šéfredaktorem publicistiky a v té chvíli se mi pod řízení dostalo dalších sedm pořadů, z nichž některé veřejnoprávní koncept opravdu neměly.
Foto: archiv Týdne
