17 zastřelených v Bosně aneb noviny před sto lety

Na rakousko-srbských hranicích v Bosně padl už sedmnáctý rakouský důstojník. "Důstojníci mají co dělat, aby vojáky od boje za odvetu zadrželi," napsal pražský tisk. Veřejnost začínala být přesvědčena, že diplomatická krize na Balkáně přeroste ve válku. O vypuknutí války se ale nerozhodovalo jen srbském Bělehradě, nýbrž i v Berlíně, Londýně a Moskvě. Politické napětí na hranicích říše se v týdnu od 23. března 1909 odrazilo i v Praze, když tajná policie začala pátrat po srbských agentech.

Vysoká hra diplomacie (23. březen 1909)

Válka ještě nezačala, na rakousko-srbských hranicích však měl  padnout už sedmnáctý rakouský důstojník. „Dle nejnovějších zpráv od Driny zmocnilo se tamějšího rakouského vojska, následkem těchto ustavičných příběhů, kterým již 17 důstojníků za oběť padlo, velké rozhořčení," popisoval český tisk napětí na hranicích. Bělehrad hrozil  Vídni válkou kvůli rakouské anexi Bosny a Hercegoviny na podzimu roku 1908. „Snahy velmocí směřují neustále k tomu, aby Srbsko bylo pohnuto se mírniti," dozvěděl se čtenář českých novin.

Nyní záleželo na Moskvě, která ve sporu podporovala Bělehrad. Německá diplomacie nabídla Moskvě, že pokud Srbsko uzná rakouskou anexi Bosny, omezí Německo svoje expanzní plány na trase Bělehrad, Istanbul a Bagdád.

Zákaz automobilů ve Stromovce (24. březen 1909)

Znepokojivá zpráva přišla do Prahy z Vídně. „Naděje na zachování míru stále více klesá. Rakouský vyslanec hrabě Forgach podá dnes nebo zítra notu srbské vládě a praví se vzhledem na srbské poměry, že po této notě bude situace naprosto beznadějná."    

V Praze zasedal Zemský výbor království českého, tedy výkonná samospráva Čech. Rozhodoval o maličkostech i o milionech korun. „Usneseno, aby jízda automobily v Královské oboře byla zakázána v neděli a ve svátek vůbec, a ve všední den od 12 hod. polední," rozhodl mimo jiné výbor. V jiném usnesení výbor poskytl „grant" 1000 korun na uspořádání Prvního českého sjezdu pro péči o slabomyslné.

Za vše může Rothschild (25. březen 1909)

Sociálnědemokratický deník Právo lidu označil viníky blížící se války. Levice vinila milionáře seskupené „kolem bankovního domu Rothschildova". Finančníci prý na válce vydělají nejvíce, vždyť 220 milionů korun už Rothschild půjčil Vídni na válečné přípravy.

Druhým viníkem jsou „velmožové agrární", kteří vydělávají na panice z nebezpečí války a na prudce stoupajících cenách potravin. Od počátku krize například cena mouky stoupla o 25 procent.      

Válka začne po neděli (26. březen 1909)

A opět nepříjemné ráno u trafiky. Titulní strany novin přinesly beznadějné titulky typu „Hrozné rozhodnutí se blíží" nebo „Před nedělí válka nevznikne, za to však po neděli jest neodvratnou." Byl pátek 26. března 1909.

Král se chystá na útěk (27. březen 1909)

Na nádraží v Bělehradu již po několik dnů stojí dvorní vlak. „Stále vytopený a stále vyzbrojený k odjezdu, aby, jakmile by bylo zahájeno nepřátelství, ihned odvezl královskou rodinu z obvodu válečných scén do bezpečného vnitra země."

Srbské spiknutí v Praze (28. březen 1909)

Pražská tajná policie pátrala po srbských agentech. V Brandlově ulici číslo 16. vtrhla do bytu bývalého královského srbského lesního F.B., akci vedl policejní koncipista Slavíček.

Při domovní prohlídce byly nalezeny dopisy od samotného srbského korunního prince Jiřího. „Z mraku nebyl ale déšť. V dopisech obsažena byla zcela obyčejná objednávka dvou loveckých psů." Tedy žádné spiknutí, žádná velkosrbská propaganda. Deník Právo lidu se akci s povděkem vysmál: „Pražská tajná policie má smůlu - opravdovou smůlu."     

Děti na pomoc Srbům (29. březen 1909)

Pět plzeňských chovanců plzeňského sirotčince ve věku od 10 do 11 let se vydalo na pomoc Srbům. „Došli však jen na Radyni," konstatovala policejní zpráva. 

Mír zajištěn (30. březen 1909)

Napětí u trafik polevilo. Válka se nekoná. „Mír zajištěn," konečně přinesly noviny radostný titulek. Po týdnech napětí se krize vyřešila diplomatickou cestou, hlavní roli hrálo úspěšné jednání Berlína s Moskvou.

Diplomatikcý tlak na Srbsko však vedla i Anglie, Francie a Turecko. Bělehrad pod mezinárodním tlakem nakonec rakouskou anexi Bosny a Hercegoviny akceptoval. „Srbsko uznává, že annexe Bosny a Hercegoviny nedotýká se nijak jeho práv," pokořilo se Srbsko ve své notě.

A pražský tisk to kvitoval s nadšením: „Národové si oddechnou a vrátí se na klidnou cestu míru a civilizace a jich očím bude podán nový a pádný důkaz, že jest možno, aby nejnapjatější spory mezi národy došly vyřízení, aniž by řešeny byly krví a železem."

Bělehradský královský dvůr se sice vzdal válečných plánů, zato polovojenské srbské oddíly na hranicích chtěly i nadále válčit. Podobně jako v balkánských válkách na sklonku dvacátého století dělali nyní Bělehradu nejvíc starostí  „četní vůdci povstaleckých čet, které chtějí na svou vlastní pěst operovat a útočí na vládu, že zem zbaběle zradila".

Repro: Ivan Motýl