Praha se připravovala na velkolepý státní pohřeb básníka Svatopluka Čecha, ale 25. února musela pochovat i další vlasteneckou veličinou - Jana Palackého, syna národního buditele a historika Františka Palackého. V týdnu mezi 25. únorem a 2. březnem 1908 se však země Koruny české neloučily jen s národními veličinami. Například v Těšíně ve Slezsku se místní pijan Tomáš Drawniak utopil v bahně.
25. ÚNOR 1908
Poslední rozloučení s osmasedmdesátiletým geografem Janem Křtitelem Kašparem Palackým, „věhlasným českým zeměpiscem, politikem, mecenášem a hospodářem" se odehrálo ve vinohradském kostele, odkud mohutný pohřební průvod přenesl ostatky na vinohradské nádraží. „Z nádraží byly tělesné pozůstatky jeho převezeny do Lobkovic, kde uloženy do hrobky po boku svého otce slavného českého dějepisce Františka Palackého," popsal pohřeb dobový tisk. Dnes je geograf Jan Palacký zapomenutou veličinou, přitom Ottův slovník naučný mu před sto lety věnoval téměř celou tiskovou stranu a Palackého život i dílo popsal do nejmenších detailů. „Byl dítětem choré a slabé konstrukce, které zesílilo jen bedlivou péčí rodičů hlavně léčením studenou vodou a tělocvikem," líčila encyklopedie dětství Jana Palackého. A co skok asi o šedesát let později k roku 1890, když se vzdal politické kariéry? Palacký si užíval cestování. „Přes pokročilý věk svůj i dále podnikal rozsáhlé cesty studijní, takže kromě střední Evropy procestoval Dánsko, Bosnu, Dalmacii, Řecko i evropské Turecko," uvedl slovník.
26. ÚNOR 1908
Národ se přel, kde pohřbít Svatopluka Čecha. Noviny připomínaly, že básník kdysi řekl, že nechce být pohřben „mezi těsnými cihlami Slavína", ale na temeni hory Říp. „Na temeni Řípu měl by být náš Žalov. Tam vkročil náš praotec Čech, tam by měli odpočívat velcí Čechové," prohlásil prý básník.
27. ÚNOR 1908
Noviny přinesly zprávu o příčině smrti „miláčka českého lidu". Tělo balsamoval profesor Hlava, který zjistil: „Rakovinu dolního oddílu střeva tlustého s proděravěním stěny střevní. Proděravění toto mělo za následek náhlou smrt."
28. ÚNOR 1908
Umírali i méně slavní lidé, než jakým byl Svatopluk Čech. V Těšíne ve Slezsku bylo ohlášeno úmrtí řadového pijana: „Konec pijana. V těšínském velkomlýně zaměstnaný 38letý Tomáš Drawniak nalezen byl nedaleko svého bytu ležící obličejem v brázdě mrtev. V opilosti upadl obličejem do rozbahněné půdy a zalkl se." Dnes se už pijani většinou blátem nedusí, buď spadnou a rozmlátí si hlavu o betonový obrubník, nebo je auto srazí na asfalt.
29. ÚNOR 1908
Rok 1908 byl rokem přestupným, lidé si užili i 29. únor, stejně jako v osudovém roce 1948 nebo letos. Okolnosti spojené s pohřbem Svatopluka Čecha se měnily každým dnem: „Jak se v poslední chvíli dovídáme, nebude Svatopluk Čech pohřben ve Slavínu, nýbrž ve zvláštní hrobce na vyšehradském hřbitově blíže nových arkád."
1. BŘEZEN 1908
Pohřeb Svatopluka Čecha připadl na neděli 1. března. „Žádnému účastníku nedělního pohřbu nevymizí z paměti úchvatný a tklivý obraz, jakého pohřeb poskytoval." Z velkolepých popisů pohřbu vyjímáme jen údaj o počtu účastníků, který nejlépe dosvědčuje význam celého obřadu pro český národ: „Odhadovalo se, že na Václavském náměstí a ve špalíru v ulicích, jimiž se průvod ubíral, přítomno bylo na 200.000 účastníků. V průvodu samotném bylo 20.000 osob."
Ve Slezsku však na Čecha asi nikdo nepomyslel: „V neděli večer strhla se v hostinci Wainarově v Karlovci u Opavy rvačka, při které bylo použito láhví a sklenic, a při které 30letý pekař oplatků Gröger utržil v obličeji a na zadní části hlavy sedm ran a 20letý cukrářský pomocník Červenka sečnou ránu přes pravé líce. Telefonicky přivolaná ochranná stanice přiložila poraněným obvazy a odevzdala je policii."
2. BŘEZEN 1908
Sotva byl Svatopluk Čech pohřben, začal mu národ stavět pomníky. Mezi prvními městy, které chtělo básníka uctít, bylo kupodivu moravské Brno. „V Brně nemáme dosud českého pomníku. Není-liž právě nyní nejvhodnější příležitost, aby první český pomník v Brně zbudován byl tomu zlatému srdci, tomu ryzímu charakteru, té neoblomné české povaze - Svatopluku Čechovi."
Foto: archiv
