Němci rozbíjeli okna v Českých besedách, Češi okenní tabulky německý tělocvičen. Celý týden mezi 29. zářím a 5. říjnem 1908 byl znova poznamenán česko-německými půtkami. V zemském parlamentu, v novinách i v ulicích mnoha měst v zemích Koruny české. Týden byl pestrý i na mezinárodní události, Bulharsko vyhlásilo království a Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu.
Bijte Čechy!
Česko-německý spor, který započal na Sněmu království českého 24. září 1908 rozmlácením části vybavení parlamentu ve Sněmovní ulici v Praze, se stále intenzivněji přesouval do ulic. V Liberci přitáhlo asi dvě stě Němců k České besedě, na kterou zaútočili kameny. „V přízemí veškerá okna vytlučena, železná vrata vedoucí do zahrady vyvrácena jakož i stoly a sesle v zahradě," popisoval český tisk německé výtržnosti v Liberci. Německá omladina zpívala písně „Wacht am Rhein" a „Deutschland, Deutschland über alles", v ulicích bylo slyšet výkřiky „Hoch" a „Heil". Podle českých novin se nacionalistická omladina chovala „jako jejich tatíci v českém sněmu".
Bijte Němce!
List sociálních demokratů Právo lidu sice akce německých výtržníků odsuzoval, ale protože fandil „proletářskému internacionalismu", alespoň čestně upozorňoval i na podobná alotria českých nacionalistů. „Výrostci táhli z vnitřního města za ohlušujícího chlapeckého výskotu, hluku a nezbedností k německé tělocvičně a německé obchodní akademii," popisovalo Právo lidu události z 1. října 1908, kdy asi 200 zfanatizovaných českých výrostků z Plzně vytáhlo do ulic. Omladina vytloukla okna nejen v tělocvičně a ve škole, ale také v Popprově továrně na líh a u divadla provolávala „hanbu Němcům". Jednoho německého sociálního demokrata dokonce čeští nacionalisté vážně zranili na hlavě.
Turci na ústupu, Bulharsko královstvím
Nacionálními vášněmi planula celá Evropa. 5. října 1908 vyhlásil kníže Ferdinand Bulharský svou zemi nezávislým královstvím. Po pěti staletích se tak Bulharsko zbavilo závislosti na Osmanské říši, byť šlo od roku 1878 o stále formálnější svazek. „Zprávy o prohlášení Bulharska byly přijaty v hlavním městě i na venkově velice nadšeně. Na veřejných místech v Sofii budou dnes hráti čtyři vojenské hudby. Dvě baterie vypálí pozdravné rány," informovaly pražské deníky o čerstvých událostech v Bulharsku. Odvahu Ferdinandu Bulharskému dodalo i jednání s ruským a rakousko-uherským ministrem zahraničí na zámku v Buchlovicích v polovině září 1908, kdy zmíněné evropské mocnosti neměly námitek proti úplnému osamostatnění Bulharska. Kníže se po převratu prohlásil bulharským carem, jen turečtí politikové v Cařihradu byli celou akcí značně rozhořčeni. Turecko totiž právě prožívalo revoluci, k moci se dostala demokraticky naladěná strana mladoturků, která propadla obavám, aby ji národ nezačal vyčítat, že s ústavou přichází i územní pád slavné Osmanské říše. „Mladoturci obávají se patrně, že by staroturci mohli jim klásti za vinu, že toto prohlášení neodvislosti Bulharska svým státním převratem způsobili," dumala Praha nad horkými událostmi na Balkáně.
„Přátelská" anexe Bosny
Ve chvíli, kdy Bulharsko vyhlásilo království, Rakousko-Uhersko oznámilo anexi Bosny a Hercegoviny. Pondělí 5. října si tedy připsalo hned dvě historické události evropského významu. Císař František Josef I. v proklamaci k bosensko-hercegovskému lidu nejprve připomněl, že rakouští vojáci už Bosnu a Hercegovinu chrání před Turky od roku 1878. „Když před jedním lidským věkem překročilo Naše vojsko hranice Vašich zemí, dostalo se Vám ujištění, že vojsko to nepřichází jako nepřítel, nýbrž jako přítel," připomněl císař okolnosti, za jakých se země stala protektorátem Habsburské říše, nicméně zemí bez výrazných demokratických práv. Aby se Vídeň nemusela obávat, že události v Bulharsku přivedou Turky k vojenskému konfliktu na Balkáně, a potažmo ve snahu získat znova i Bosnu a Hercegovinu, raději vyhlásila anexi. Sarajevu pak František Josef I. slíbil zemský sněm i demokratické volby.
Vzbouřená Kréta, nervózní Srbové
V reakci na události bulharské a bosenské se vzbouřila Kréta, která rovněž vyhlásila nezávislost na Turecku a požádala o připojení k Řecku. Článek „V předvečer evropského požáru" v pražském Právu lidu proto vážně varoval před vypuknutím balkánských válek. „Vše nasvědčuje tomu, že stojíme na prahu nevážnějších událostí," tvrdil autor komentáře. Turecko by prý mohlo napadnout nejen Bulharsko, ale možná i rakouské jednotky v Bosně. Anexe Bosny ale nejvíce rozladila Srbsko. „Srbský národ hodlá všem prostředky, i kdyby bylo nebezpečí války, zabrániti anexi Bosny a Hercegoviny," zaznělo v provolání k obyvatelům Bělehradu. Na Balkáně to opravdu vyhlíželo na krvavý válečný výbuch.
