„Pod žádnou podmínkou nesmíte drahého masa pouze k úpravě polévky používati," varoval deník sociální demokracie Právo lidu 30. října 1909. V zemi vrcholila krize a stupňovala se drahota. Na polévku podle „socanů" stačí masox, čili Gráfova kostka za pouhých šest haléřů.
Krize, nezaměstnanost a drahota, to je i dnes hlavní téma české sociální demokracie. Také před sto lety vrcholila v Evropě hospodářské krize, která vypukla na sklonku roku 1907. Ale jak z krize ven? „Mezi dělným lidem panuje nesmírná bída a tím také roste zoufalství. V masách to vře tak, jak mnohému ani zdaleka se nezdá, a snad jen přílišná trpělivost lidu byla toho příčinou, že až dosud je ticho. Ale to ticho mohlo by být klidem před bouří před osudnou bouří," vyhrožovali sociální demokraté v úvodníku Práva lidu ze 30. října 1909.
Požívání masa vymizelo
„V rodinách, kde přednosta domácnosti přináší průměrnou a podprůměrnou mzdu, naprosto vymizelo požívání masa, ba povážlivě redukuje se konzum chlebovin a mléka," uvedlo Právo lidu. Zjištění opíralo o výsledky rozsáhlé ankety mezi pražskými dělníky, na níž odpovědělo přes 1000 respondentů. Z dotazníků vyplynulo, že pražský lid je na tom mnohem hůře než před pěti či deseti lety. „Je to obraz postupujícího zbídačení," poznamenal deník.
Buď to ale byla shoda náhod, nebo promyšlený marketingový tah. Ve stejném čísle, v němž sociální demokraté upozorňovali na chudobu dělnictva, které si nemůže kupovat maso ani mléko, zveřejnil rozsáhlý inzerát výrobce levného masoxu - čili takzvaných Gráfových kostek. Pod palcovým sloganem „Při zdražení mléka" firma vysvětlila, že „nutno k snídani upraviti místo kávy polévku". Ušetří se tak na mléku, navíc je to prý zdravější. „Před 50 lety používal lid ke snídani, ač bylo mléko levné, výhradně polévky a byl mnohem zdravější než dnes." To prý tvrdí i věhlasní lékaři. Polévka, která má nahradit kávu s mlékem, však musí být dle inzerátu uvařena z Gráfovy kostky. „Talíř výtečné, silné hovězí polévky dá Gráfova kostka za 6 haléřů, kdežto šálek kávy přijde na 15 haléřů, neb jak mléko, tak i káva a cukr značně zdraženy byly."
Pozor na falešné kostky
Podobnou radu měl výrobce dobového masoxu i pod dalším palcovým sloganem „Při zdražení masa". Tento inzerát varoval čtenáře sociálnědemokratického Práva lidu před zbytečným a neuváženým vařením masa, když je možno uvařit polévku z kostky. „Dbejte však, aby se Vám dostalo původních Gráfových kostek, neb pouze tyto jsou zaručeně odvar hovězí polévky a proto neobsahují ničeho jiného než výtažek masitý s přísadou veškerého nejjemnějšího polévkového koření."
Zaměstnání z milosti
Průměrný týdenní plat zaměstnanců v Praze v roce 1909 činil asi 20 korun. Někdo ovšem vydělal až 35 korun a jiný zase jen 5 korun za týden. Například cihlář si vydělal 15 korun týdně, dělnice v tabákové továrně jen 5 korun. Z výše citované ankety čerpal i říšský poslanec za sociální demokracii Václav Johanis, který 27. října 1909 vystoupil ve vídeňském parlamentu se zásadní řečí „Proti drahotě a nezaměstnanosti". Jeho plamenný projev zveřejnilo Právo lidu v plném znění v neděli 31. října. Napřed se Johanis pustil do státních podniků, které jsou podle něho řízeny tak, aby zaměstnanci trpěli pocitem, že „zaměstnáváni jsou z milosti". Johanis kritizoval nízké platy pošťáků, železničářů, kantorů i dělníků ve státních tabákových továrnách. „Výroba tabáku přináší státu velký užitek, ale také zde správa státu vzpírá se sebemenším reformám mzdovým. Mzda dělnic v továrnách tabákových se pohybuje mezi 5 až 16 korunami týdně."
Johanis obvinil vládu, že se „vzpírá jakýmkoliv rozumným prostředkům" proti drahotě a žádal například uvolnění celních bariér vůči levnému balkánskému dobytku, který by nasytil celou Prahu, zatímco domácí statkáři vydělávají na obrovském vývozu mimo říši a zároveň na udržování vysokých domácích cen. „Kapitalistický stát rakouský jde včele všeho zdražování," prohlásil poslanec Johanis v říšské radě. Už za několik let se však i z Johanise stane ministr kapitalistické vlády, když v roce 1920 usedne na post ministra zásobování a paradoxně tal bude v novém československém státě sám čelit protestním stávkám dělníků vůči drahotě.
Alkoholismus a sebevraždy
Zatím se však píše rok 1909 a Václav Johanis je revolučně naladěn. „Hrozné účinky má zdražování mléka. Podporuje se jím také alkoholismus. Jak stoupla cena vajec, patrno z toho, že r. 1902 stála kopa vajec K 2.50, letos stojí K 5.20," upozornil. Podle Johanise přibylo mezi chudými a nezaměstnanými sebevrahů. „Předčasné porody u žen, zvláště v řadách dělnických, veliká úmrtnost dětí, sebevraždy z nedostatku výživy, to vše jsou obrazy přemrštěné drahoty, vyvolané umělými prostředky a není věru divu, když člověk sáhne k smrtící zbrani, aby se vysvobodil z útrap společenských řádů."
Přemrštěnou drahotu v Praze Johanis demonstroval před poslanci srovnáním cen v Praze, Vídni a Bratislavě (Prešpurku). Kilogram hovězího stál v Praze 1.44 K, ve Vídni 1.40 K a v Bratislavě jen 1.12 K.
Z obuvníka „lev salónů"
A ještě poznámka k osobě poslance a příbramského rodáka Václava Johanise (1872 - 1939). Původně byl obuvníkem, později politikem za sociální demokracii, který si před první světovou válkou vysloužil přezdívku „ochránce příbramských horníků". Za první republiky byl ministrem a senátorem a někteří ortodoxně levicoví kolegové, z nichž se záhy stali komunisté, mu vyčítali, že si osvojil „salonní způsoby sociálně demokratických špiček". Jeho synové prý patřili ke známým „pražským floutkům", tak na ně později vzpomínala jejich vrstevnice a zapálená komunistka Marie Švermová.
