„Strava bídná, na večeři pětník a o tom má býti ubohý tvor živ! Není divu, že prchá i do nevěstince," přemítalo sociálnědemokratické Právo lidu nad postavením pražských služek. Až na výjimky totiž před sto lety platilo, že žena stála ve společenském žebříčku na posledním místě. A nejposlednější z posledních byla služka.
Práva žen v roce 1908? Hrozná mizérie, pokud srovnáváme s muži. Výčet, na co všechno neměly právo, zdá se býti nekonečným. Na rovnoprávné vzdělání. Na poručnictví svých dětí u dětí nemanželských a dokonce i v případě úmrtí manžela. Na rovnoprávné zaměstnání. Na politická práva, hlavně na právo volební. Na sociální výhody například na mateřský příspěvek a především na rovnoprávné postavení v mužské společnosti, která byla ve své většině přesvědčena, že „žena jest povahou blouznivější než muž".
Týrání a poručnictví (4. SRPEN 1908)
V Horních Řepčicích na Litoměřicku byl odhalen „neslýchaný případ bezcitnosti" v rodině Rülligově. „Po více než tři léta Rüllig svou ženu zavíral ve chlévě."
„Ženy buďtež připuštěny k poručnictví. Nepotřebují-li poručníka děti, jimž zemřela matka, proč jej potřebují děti, jimž zemřel otec? Matky vdovy se přece nestarají o své děti o nic méně než otcové vdovci," bojoval za práva žen týdeník Ostravan. Ovdovělé či svobodné matky bez poručníka totiž žily prakticky bez právní ochrany: „Proč má nemanželská matka hledat poručníka? Vždyť bez něho ani nesmí žalovat jménem dítěte na přiznání alimentů."
Svérázný ženský bojkot (5. SRPEN 1908)
Při bouři nad Kladnem 5. srpna 1908 si v obci Olšany vybral blesk dělnici Holubovou. „Zasažena byla v cihelně i s dítkem a okamžitě usmrcena. Dítku kromě omráčení nestalo se nic."
Prvních relativně svobodných voleb se Rakousko-Uhersko dočkalo v roce 1907. Přístup do volebních místností byl ale zapovězen jakékoliv osobě ženského pohlaví a novou podobu poslanecké sněmovny o 516 poslancích směli určit jen muži starší 24 let. Ženy se ale za svoji diskriminaci uměly politikům - mužům pomstít, byť možná nevědomě. Zajímavý příklad se dochoval na stránkách Ostravského deníku, který popsal, jak se mezi Čechy v městečku Příbor rozmohlo nacionalistické heslo „Svůj k svému", v Příboře se dokonce užívalo místo pozdravu. Heslo, které vlastně říkalo, že Češi musejí nakupovat jen u českých obchodníků, dokázaly ženy originálně bojkotovat. „Jsou mnohé ženy, i z lepších kruhů, že když manžel nechce povolit na různé tretky a parády, jde panička do obchodu židovského, aby se manžel tak brzo o dluhu nedozvěděl. Po hesle našem nejen, že se šlape, nýbrž se stává ironií, neboť žena, která spatřila známou v nové jupce, nebude se po čertech ohlížeti na heslo Svůj k svému, když vidí, že ji některý Žid po čem její srdce touží, na úvěr poskytne."
Služky a nevěstky (6. SRPEN 1908)
Zatímco Národní listy se v létě roku 1908 pohoršovaly, jak je těžké najít dobrou služku, sociálnědemokratické Právo lidu se služky rozhodlo bránit. „Buďme nestrannými a uvažujme o sociálním postavení těchto otrokyň. Neobáváme se říci otrokyň, neboť jim ponejvíce velí žena v rodinách měšťáckých a ta pro nízké své vzdělání nezná práva na život pro každého lidského tvora," otevřelo Právo lidu svoji polemiku s Národními listy. „Kdyby Národní listy sečetly všecky sebevraždy služek za jediný rok, otřáslo by se jim svědomí!" Emotivní text končil beznadějným konstatováním: „Pražské chodníky a dvory potřísněny jsou krví těchto ubohých dětí venkova. Do Prahy přicházejí jako zdravé, červenolící dívčice a za krátký čas jsou k nepoznání." Právo lidu se vůbec nepodivovalo, že mnoho z těchto dívek nakonec skončilo v pražských bordelech. „Není divu, že raději běhají po ulicích jako bytosti prodejné, než by nechaly šlapat své lidství ve vyleštěných kuchyních svých velitelek!"
Ženy v zoufalství (7. SRPEN 1908)
Z brněnské zemské nemocnice přišla zpráva o tragédii čtyř mladých a toho času nezaměstnaných dívek. Někdejší tovární dělnice Marie Svobodová (18), taktéž dělnice Matilda Navrátilová (16), bývalá služka Eleonora Jirků (19) a dělnice Františka Tesařová (18) se kvůli svému bezprizornému postavení rozhodly spáchat hromadnou sebevraždu. „Koupily si dva litry mléka, do něhož vlily litr vody a nasypaly z dvaceti balíčků sirek fosforových hlaviček." Poněvadž však svůj či provedly v ulicích Brna, brzy si jejich bolestí všimli chodci. „Má se za to, že se podaří všechny zachovati při životě," oznámily noviny po konzultaci s brněnskou nemocnicí.
Za kuplířství pět týdnů (8. SRPEN 1908)
O diskriminačním postavení žen svědčí i nízké tresty pro kuplíře. Už v roce 1908 se přitom ženám násilně nuceným k prostituci věnovalo několik dobrovolných organizací, například Liga pro potlačování obchodu děvčaty v Rakousku. Na opavskou pobočku tohoto spolku se v červnu 1908 obrátila Regina Koppelová z Vídně, kterou z hlavního města říše vylákal číšník Antonín Miloschek z Frýdku. Doma ji uzamkl v místnosti a nutil k prostituci, dokud se Regině Koppelové nepodařilo utéct i s další zadržovanou dívkou - Aloisii Kühnovou. Kuplíř byl posléze potrestán, ale jen velmi decentně. Okresní soud ve vídeňském Leopoldově 8. srpna 1908 odsoudil Antonína Miloschka za kuplířství na pouhých pět týdnů do vězení.
Foto: archiv
