Socani a jejich <span>agenti u policie</span> aneb noviny před sto lety

Byl to podobný šok, jako když Petr Cibulka zveřejnil svůj seznam tajných spolupracovníků StB. Ve čtvrtek 22. července 1909 přinesl sociálnědemokratický deník Právo lidu seznam konfidentů policie z řad českých politiků. Mezi konfidenty přitom bylo i několik členů sociální demokracie.

Pražská špiclovská soustava

"Špiclovskou soustavu", jak seznam nazvalo Právo lidu, původně odhalila Česká strana národně sociální. Seznam kromě konfidentů z řad této nacionalistické strany uváděl i jména členů sociální demokracie, takže Lidový dům musel reagovat. Odhalené konfidenty strana označila za bezvýznamné figurky. "Ve všech stranách snaží se policie získat důvěrníky. Od jistých pánů je za konfidenta přijat každý, kdo prohlásí, že je v té či oné politické straně, když zná několik předáků a může nějak prokázati, že s nimi udržuje nějaké styky," uvedlo Právo lidu. Všechny konfidenty označilo za "sebranku, jež absolvovala veškeré rakouské a zahraniční kriminály". Pro policii prý lidé ze "špiclovského seznamu" nemají valný význam.

"Podvádí je falešnými, po většině vymyšlenými zprávami a přisvojují si v politických stranách funkce, jež tam nikdy neměli." Podle sociálních demokratů ve skutečnosti tajná policie o činnosti politických stran téměř nic neví: "Informace, jež policie o jednotlivých stranách má, jsou praubohé."

Seznam přinesl kromě skutečných jmen konfidentů i jejich jména krycí i výši měsíční odměny. Tak například devatenáctiletý Augustin Pobříslo ze Smíchova, člen sociální demokracie a stranické agitační komise mládeže, vystupoval pod krycím jménem Tichý. Za svoje informace inkasoval od tajné policie 120 korun měsíčně, což byla velmi tučná odměna, když uvážíme, že průměrný dělnický plat v Praze činil v roce 1909 pouhých 80 korun.

Konfidenta vyhodil z baráku

Právo lidu na zveřejnění seznamu, který kdosi vynesl z policejního ředitelství, reagovalo investigativně. Do terénu vyslalo redaktory, aby údajné konfidenty kontaktovali. To se nepodařilo, takže v dalších dnech byly zveřejněny alespoň výpovědi příbuzných a přátel těchto špiclů. Už výše jmenovaný Augustin Pobříslo žil trvale na Smíchově v Mozartově ulici číslo 94. Na této adrese však redaktoři našli jen jeho otce Josefa. Ten se kupodivu od svého potomka ihned distancoval s tím, že ani nejde o vlastního syna, nýbrž ho prý vyženil a kvůli rodinnému klidu prohlásil za vlastního.

"Studoval chemii na státní průmyslové škole, odkud byl pro nezřízený život vyloučen," prohlásil o synovi Josef Pobříslo. Před rokem pak syna pro jeho špatnou povahu vyhodil z domu. Že nezdárný potomek pracuje pro tajnou policii, už prý dlouho tušil, neboť syn ve smíchovských vinárnách často vykřikoval, že je konfidentem. Přesto se Augustin Pobříslo vloudil do mládežnické organizace sociální demokracie na Smíchově a získal zde i funkci.

Fantasmagorické udání

Novinářům se dostaly do rukou i některé relace tajných agentů, například zprávy konfidenta Antonína Vlčka ze Smíchova, sekčního důvěrníka sociální demokracie, který dostával měsíční policejní odměnu ve výši 169 korun. Vlček dostal krycí jméno Kafka a jeho relace označili předáci sociální demokracie jako balast. "Jsou to údaje naivně vymyšlené a zkonstruované z fantasií."

Právo lidu se vzápětí vysmálo celému policejnímu aparátu, že si najímá ze státních prostředků "armádu stvůr". A proč vlastně? "Buď tak činí proto, aby policii pro pouhou kratochvíli vyprávěli fantastické pohádky, nebo opravdu bere vážně relace, kterým se musí vysmát každé politické dítě," přemítal redaktor Práva lidu. Pro špiclovskou síť měl deník jen pohrdání. "Samozřejmě nás ani nenapadne, abychom považovali soustavu pražského politicko-policejního konfidentství pro sebe nebo pro kteroukoliv politickou stranu za nebezpečnou."    

Foto: Repro Ivan Motýl