6. červen 1911: Povstání Albánců na Balkáně se snažilo potlačit již 65 tisíc vojáků. Vzbouřenci hlásili četné úspěchy a po přepadu vojenské lodí získali 20 tisíc opakovaček.
Občanská válka v Osmanské říši se opět vystupňovala a znova pronikla na titulní strany českých novin.
Neodvislost vyhlášena, Turci to popírají
O bojích například podrobně informovala první strana Lidových novin z úterý 6. června 1911. "Lidovky“ totiž měly zprávy z první ruky, které jim telegrafoval zvláštní zpravodaj z Cetyně, tedy z hlavního města samostatného království Černá Hora. Albánie, Makedonie, část Srbska a Bulharska i celé severní a severovýchodní Řecko včetně Soluně však byly před sto lety součástí Osmanské říše. Největší problémy Turkům pak činilo povstání Albánců.
V čele povstání stáli Albánci vyznávající křesťanskou víru čili takzvané kmeny Miriditů, k nimž se na mnoha místech přidávali i muslimští Albánci (Arnauti) a další horské kmeny, například Malisorové.
"Katolický kmen Miriditů usnesl se přerušit jakýkoliv svazek s Tureckem a prohlásil neodvislost Albánie. Neuvěřitelnou tuto zprávu potvrdil nám náš cetyňský dopisovatel v obšírném telegramu, ve kterém současně podal všechny detaily usnesených podrobností,“ informoval titulní list Lidových novin. Cařihrad samozřejmě vyhlášení "neodvislosti Albánie" popřel.
Albánská válečná lest u přístavu Lezhë
Na třicet tisíc Miriditů povstalo především kvůli stupňujícímu se teroru tureckých správců země. "Řádění vojska tureckého, které pálí, vraždí, loupí a hanobí, přivedlo z míry i tento klidný kmen.“
Cařihrad proti vzbouřenců nasadil již 65 tisíc vojáků, Albánci přesto hlásili četné úspěchy. V neděli 4. června například Miridité úspěšně zaútočili na tureckou pevnost Lješ (dnes přístav Lezhë v Albánii).
"Úspěch Miriditů. Telegram z Cetyně. 7. června. Prudkým útokem na Lješ docílili Miridité toho, že se turecké vojsko z okolí Skadru soustředilo na jediném místě. Během boje u Lješe podařilo se druhému silnému oddělení Miriditů proniknout naprosto nepozorovaně údolím řeky Maty k mořské zátoce Šilenci, kde čekala již tři dny turecká loď s velkým nákladem zbraní, munice a zásob. Turecká stráž byla do jednoho porubána, náklad určený tureckému vojsku byl Miridity vyloděn a odnesen. Miriditům dostalo se tak 20 tisíc opakovaček do rukou.“
Sultán si přál vidět bojiště
Situace byla pro Turecko vážná, takže v Soluni přistála loď s tureckým sultánem, který se chtěl osobně podívat na povstalecká území. V Soluni byl sultán vřele přijat, vítali ho místní mohamedáni, židé i křesťané.
Jak před sto lety předpověděl komentátor Národní politiky, boje na Balkáně postupně přerostly v mezinárodní konflikt a takzvané balkánské války z let 1912 až 1913 Albáncům opravdu přinesly samostatnost: nezávislá Albánie byla vyhlášena 28. listopadu 1912. Balkánské války ovšem prohloubily konflikt evropských mocností, především Německa s Ruskem, což byl zárodek krvavých jatek, která pak roku 1914 přinesla světová válka.
