Albánci rozpoutali válku a chtějí dobýt i Soluň

Domácí
10. 4. 2011 19:10
Dobová ilustrace vítězného tažení Albánců u města Tuzi (dnes v Černé Hoře) v dubnu 1911.
Dobová ilustrace vítězného tažení Albánců u města Tuzi (dnes v Černé Hoře) v dubnu 1911.

10. a 11. duben 1911: Albánci povstali a zbraně hodlají složit jedině tehdy, když mocnosti uznají nedělitelnost Velké Albánie, která by sahala až k Soluni.

Povstání Albánců sledovala s mimořádným zájmem i Praha a deník Národní politika dramatickým událostem na Balkáně věnoval 11. dubna 1911 téměř celou první stranu listu.

"Požár na albánském bojišti hárá plným plamenem a není divu, že za těchto okolností mluví se již o možnosti vzplanutí celého Balkánu ohněm války," přemítal komentátor Národní politiky. "Svobodomyslnost a nepoddajnost Albánců působí tureckým držitelům moci stálé obtíže."

Guerilová válka na Balkáně

Albánští povstalci v dubnu 1911 na snímku v pražském časopise Český svět. Nejnovější informace z bojiště, které došly do Čech, zněly například takto: "Z Cetyně a Podgorice docházejí zprávy, ve kterých situace v Albánii líčí se krajně kriticky. U Tuzi došlo k nové srážce povstalců s tureckým vojskem, ve které byli Turci rozprášeni."

Albánci totiž povstali proti Osmanské říši, které v roce 1911 patřila celá dnešní Albánie. Turci ale tehdy ovládali i současné severní Řecko včetně mnoha velkých měst (Soluň, Florina, Janina aj.). Pod Osmanskou říši patřila rovněž dnešní Makedonie s hlavním městem Skopje, Kosovo s Prištinou i část  Srbska, Bulharska a Černé Hory, ačkoli Černohorci v té době obývali i miniaturní nezávislé Černohorské království s hlavním městem v Cetinji.

Právě v černohorské Cetinji se sešli albánští předáci a rokovali, za jakých podmínek jsou ochotni složit zbraně, zastavit guerilovou válku s Turky a přestat ohrožovat velká turecká správní centra na Balkáně, jakými byly například města Skadar (dnes  v Albánii), Bitola (Makedonie), Přiština (Kosovo) či Janina a Soluň (Řecko).

Albánie až k Soluni

Městečko Tuzi, o které Turci bojovali s Albánci, v současné době. V roce 1911 součást Osmanské říše, dnes patří Černé Hoře. Memorandum Albánců přijaté v Cetinji zveřejnily 10. dubna 1911 i brněnské Lidové noviny, přičemž z provolání plynulo, že povstalci jsou ochotni položit zbraně jen výměnou za autonomii celé takzvané Velké Albánie, která by sahala až k Soluni. "Žádáme záruky pro nedělitelnost albánského území sestávajícího z vilájetu bitolského, janinského, skadarského a soluňského a jmenování albánských vali - správců krajů. Žádáme zavedení albánštiny do všech škol, úřadů a církevního zřízení," žádalo mimo jiné albánské memorandum po Osmanské říši.

Národní politika referovala o povstalcích jako o "polodivoších", kteří jsou vlažní ve víře, takže do boje proti nenáviděným Turkům se mohli spojit albánští muslimové i albánští katolíci.

Přesně před sto lety se největší boje odehrávaly u městečka Tuzi (dnes v Černé Hoře), které úpěnlivě bránila malá turecká posádka, zatímco okolí zcela ovládl albánský kmen Malisorů (horalů), který se hrdě hlásil ke katolickém víře a dokonce očekával pomoc přímo z Vatikánu.

"Povstání Malisorů je způsobeno odporem proti tureckému útisku, proti odzbrojování Albánců, proti odvádění k tureckému vojsku a proti daním," vysvětloval českým čtenářům deník Národní politika.

Amazonky na bojišti

Stoletý kurýr. Po prokliknutí se zobrazí jednotlivé díly seriálu Ivana Motýla.Povahu i válečnou taktiku Malisorů pak Národní politika popisovaly následovně: "Malisorové jsou stateční a žárliví na svou nezávislost, kterou dosud skutečně měli, ježto moc tureckých posádek nesahala dále, než donášejí turecké pušky. Malisoři jsou velmi otužilí a skromní, ale také popudiví a mstiví. Krevní msta hraje u nich dosud velkou úlohu. Stíhání jich v horách je pro turecké vojsko nesnadné a dosavadní průběh bojů s tureckými vojáky, kteří utrpěli již četné porážky, potvrdil plně tuto nesnáz cařihradské vlády."

Jen boje v okolí Tuzi si denně vyžádaly desítky obětí na obou stranách, třeba 10. dubna 1911 mělo dle oficiální zprávy z Cařihradu padnout 34 tureckých vojáků a též povstalci měli "četné ztráty". Na straně povstalců bojovaly i ženy, jak uvedla tato zpráva Lidových novin: "Amazonky. Z Cařihradu, 10. dubna. Z povstaleckého území se sděluje, že mezi padlými Melisory u Tuzi bylo také několik mrtvých žen, které stejně jako muži byly ozbrojeny."

Jak předpověděl komentátor Národní politiky, boje na Balkáně přerostly v mezinárodní konflikt a takzvané balkánské války z let 1912 až 1913 Albáncům opravdu přinesly samostatnost a nezávislá Albánie byla vyhlášena 28. listopadu 1912. Balkánské války ovšem prohloubily konflikt evropských mocností, především Německa s Ruskem, což byl zárodek krvavých jatek, které pak roku 1914 přinesla světová válka.   

Autor: Ivan MotýlFoto: archiv

Další čtení

Forman měl silný vliv na začátek mé kariéry, uvedl Douglas ve Varech

Domácí
5. 7. 2025

Výpadek proudu postihl milion odběrných míst, způsobil ho spadlý kabel

Domácí
4. 7. 2025
ilustrační foto

Analytici: Evropa potřebuje inteligentní sítě. Zvýší bezpečnost, sníží cenu

Domácí
4. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ