4. a 5. březen 1911: Hledáte práci? Dánové se v Česku shánějí po vařičích bonbonů a hodně zábavy v práci slibuje i choceňský pivovar - denně čtyři litry piva.
Před sto lety by se dnešní nezaměstnaní těžko vymlouvali, že nemohou najít práci. Alespoň podle inzertních rubrik v denním tisku z března 1911 můžeme soudit, že získat zaměstnání nebyl až tak velký problém. Dokonce ani pro nekvalifikované dělníky.
Slaďák vydělal čtyřikrát více než služka
Třeba čtenář Malého oznamovatele v Lidových novinách ze 4. března 1911 si mohl vybírat z asi padesáti nabídek. Nejjednodušší to měly svobodné dívky, pokud byly ochotny dělat služky: "Hledá se služka do učitelské rodiny od 15. března. Přednost má, která umí trochu šít. Adresa v administraci." Horší to bylo s výdělkem, zadavatel tohoto inzerátu nabízel jen 16 až 20 korun měsíčně (zhruba 1600 až 2000 dnešní měny), k tomu ale bydlení i stravu.
To pekař Antonín Vrba ze Všejan byl ochoten pustit z peněženky více. Pekařského dělníka hledal za 32 korun měsíčně (3200 Kč dnes), nicméně průměrný dělnický plat v Praze v roce 1911 byl přece o trochu lepší a pohyboval se někde mezi 15 až 25 korunami týdně (1500 až 2500 Kč).
Zajímavější nabídku měl pivovar v Chocni, který hledal pomocné dělníky k výrobě sladu čili takzvané slaďáky: "Několik zručných slaďáků s měsíčním platem 76 korun a čtyři litry piva denně k brzkému nastoupení přijme knížecí pivovar a sladovna v Chocni." Když plat slaďáka převedeme na dnešní měnu, vydělal si asi 7600 Kč měsíčně, ovšem k tomu mohl denně vypít osm piv, za která by dnes v hospodě utratil zhruba stovku.
Dánsko hledá české vařiče
Většina inzerentů ale platové podmínky neuváděla. Kdo ví, kolik si tedy vydělali lidé, kteří zareagovali na tuto zajímavou nabídku z Dánska zveřejněnou Národními listy: "Do Dánska se hledají při dobrém platu vařiči bonbonů, kteří mají znalost též lití likérů. Nabídky na adresu: R. P., Köbenhavns, Drageebonfab. Kopenhagen, Nyhavn 31."
Muzikanti se ale určitě neměli špatně v armádních kapelách. Erár zajistil ošacení, bydlení i stravu. "Několik hudebníků řádných sólistů dobré síly přijme se u hudby pluku číslo 1," oznamovalo se v Malém oznamovateli v Národní politice. Houslistu, cellistu a kontrabasistu zase hledal 3. pěší pluk v Těšíně.
Řemeslníci a pomocní řemeslníci si mohli vybírat z mnoha pozic. Hned dvacet stolařských dělníků přijímala dílna pana Blažeje v Porubě u Svinova ve Slezsku. Deset obuvnických dělníků hledalo obuvnické družstvo v Lounech.
Stačilo se také naučit plést na pletacím stroji: "Pletačky zručné na stroji číslo 8 přijme na stálou práci Robert Votoček, Brno, Wieserova ulice č. 1," dočetly se nezaměstnané ženy v Lidových novinách ze 4. března 1911.
Topič nesmí chlastat
Nádražní restaurace v Ivanovicích na Hané hledala číšníka a cihelna u Brna topiče, který se mohl přistěhovat i s celou rodinou. Jen nesměl chlastat: "Žádá se spolehlivý, střízlivý, ne ospalý."
Hledala se i prodavačka do obchodu "U moderní Brněnky" a dva pacholci ke svážení klád do Rousínova.
A kdo neuměl vůbec nic, mohl se nechat zaměstnat na stavbě dráhy za 30 haléřů na hodinu, tedy asi za 30 korun dnešní měny. Pro lepší orientaci uvádíme, že kdo si chtěl přečíst rubriku Malý oznamovatel v Lidových novinách, musel obětovat dva haléře. Kilogram rýže přišel na jaře roku 1911 asi na 40 haléřů, kilogram pšeničné mouky též na 40 haléřů, kilogram tlačenky na korunu (K), kilogram hovězího masa 1,40 K a zimníky a raglány se prodávaly od 6 do 20 K či metr hedvábné látky za 1,15 až 2,70 K.
Oběd v hostinci se prodával zhruba za 1 K až 1,20 K. Pro stálé hosty měl však třeba majitel pražské restaurace U Vejvodů slevu: "Menu v předplatném za 90 haléřů." Oběd za korunu rovnal se dnešní stokoruně.
