18. duben 1912: Parlament rakouský uctil oběti z Titaniku v jedenáct hodin dopoledne a už večer si projev ze sněmovny mohli číst čtenáři večerního vydání Národních listů.
V tomto týdnu přibližuje seriál Stoletý kurýr zkázu Titaniku prostřednictvím dobových novin. Čtenáře srdečně zveme do Národní knihovny v Praze a dnes otevíráme večerník Národních listů z 18. dubna 1912.
Zpravodajství o neštěstí v Atlantiku bylo sice pořád plné fám a neověřených informací, zprávy o počtech mrtvých se už však od sebe příliš neodlišovaly a uváděly, že utonulo na 1500 osob.
Trapné ukončení pietního aktu
V jedenáct hodin dopoledne byla zahájena 65. schůze poslanecké sněmovny rakouské říšské rady. Předseda čili president parlamentu Julius Sylvester ze Salcburku hned v úvodu zasedání vyzval poslance, aby povstali a připomenuli si oběti neštěstí. Minutu ticha drželo pochopitelně i několik desítek poslanců zvolených v českých volebních obvodech, přičemž jim v uších dozníval emotivní Sylvesterův projev.
"Celý civilizovaný svět trne pod ohromujícím dojmem lodního neštěstí, jaké se v takovém rozsahu od nepaměti neudálo. Anglický parník Titanic, největší a nejbohatší loď, která kdy plula po oceánu, potopila se na své první cestě následkem srážky s plující ledovou horou, při čemž více než 1500 lidí našlo hrob ve vlnách. Všeobecná vřelá soustrast věnována je ubohým obětem, jich pozůstalým a všem národům, které utrpěly ztrátu při této strašlivé katastrofě."
Pietní akt v parlamentu ovšem podivně ukončil poslanec Biankiny, který zvolal: "Pane presidente, zapomněl jste na veliké neštěstí v Chorvatsku. Na to měl jste vzpomenouti!" Výkřik byl bohatě odměněn chorvatskými poslanci zasedajícími v rakouském parlamentu. Většina chorvatských politiků ovšem seděla v parlamentu uherském, neboť Chorvatsko náleželo pod uherskou vládu. Ta ovšem právě padla a z obav před demonstracemi v provinciích Budapešť vyhlásila v Chorvatsku výjimečný stav. K protestu se připojil i celý Jednotný český klub ve sněmovně.
