Trůnní projev
Čeští poslanci vítali císaře v krojích, sutanách i uniformách

18. a 19. červenec 1911: Císař František Josef I. přednesl trůnní řeč před poslanci nově zvoleného parlamentu, za niž byl odměněn aplausem a výkřiky "Hoch", "Niech żyje" či "Sláva".

Ve Vídni se v úterý 18. července 1911 sešli poslanci nově zvoleného parlamentu (říšské rady), který vzešel z červnových svobodných voleb. Slavnostní zasedání obou sněmoven (poslanecké a panské) zahájila trůnní řeč Jeho Výsosti císaře. Přítomna byla i vláda na čele s novým ministerským předsedou a císařovým oblíbencem baronem Paulem Gautschem, který vystřídal odstupujícího premiéra Richarda Bienertha. 

Císař: Ctění pánové rady říšské!

Osmdesátiletý císař František Josef I. vstoupil do sněmovny v uniformě generála a  "kráčeje krokem svěžím a pevným". Podle novinářů promluvil hlasem "pevným, zvučným a sonorním".

Trůnní řeč zahájil lehce kritickými slovy: "Ctění pánové obou sněmoven rady říšské! Na počátku nového legislaturního období shromáždil Jsem vás kolem Svého trůnu, abych vám vyslovil Svůj císařský pozdrav a nejsrdečněji vás uvítal při zahájení vaší ústavní činnosti. Třebas uplynulé volební období – první, ve kterém byla sněmovna poslanecká shromážděna na základě všeobecného práva volebního – vykazovaly zajisté uznáníhodné výkony ke blahu státu, zůstaly přece důležité a pilné úkoly nevyřízeny."

Všechny české noviny popisovaly první sezení parlamentu velmi podrobně a asi nejbarvitější reportáž přinesly pražské Národní listy, které patřily pozdějšímu prvnímu československému premiérovi Karlu Kramářovi.

Měchura přišel v sedláckém, Zahradník v mnišském

Zpravodaj Národních listů se dokonce zaobíral i oblečením jednotlivých poslanců. Například český místodržitel František Thun přišel v uniformě majora a moravský agrárník Měchura dorazil v selském kroji.

"Poslanec Zahradník byl v dlouhé bílé sutaně řádu strahovského s velkým šedivým širákem, který si poslanec dr. Korytowski bedlivě prohlížel," všiml si reportér. V parlamentu to vůbec hrálo všemi barvami, zvláště poslanci za Halič a Bukovinu chtěli v říšské radě poukázat na svoji příslušnost k různým národům. "David Abrahamowicz měl hedvábný národní kroj polský. Ukrajinský poslanec Lavruk měl rudou světlou kazajku a bílou košili," dozvěděl se čtenář Národních listů. V parlamentu zněla třeba i rusínština, chorvatština či italština.

Bývalý ministr financí Korytowski přišel v uniformě tajného císařského rady, kníže Schwarzenberg ve stejnokroji poručíka zeměbrany a odstupující premiér Bienerth v uniformě hulánského poručíka v rezervě. Moravský poslanec Stojan kráčel sněmovnou v kněžském oděvu a poslanec a exministr Karel Prášek přišel v elegantním občanském obleku, ačkoliv si mohl obléknout i uniformu tajného rady.

Monarchovi stačilo osm minut

Císař František Josef I. mluvil pouhých osm minut a jeho slova byla odměněna aplausem a výkřiky opět v mnoha jazycích.

Odchod císaře ze sněmovny popsal reportér následovně: "Císař se zvedl a opustil obřadní dvoranu za opětovného nadšeného provolávání Slávy, které se proměnilo ve spontánní ovaci.”

Poslanecká sněmovna měla po volbách v červnu 1911 přesně 516 poslanců, kteří zastupovali všechny země takzvaného Předlitavska (včetně Čech, Moravy a Slezska). Slavnostního zasedání se však zúčastnili i poslanci panské sněmovny, které jmenoval císař. Panskou sněmovnu v roce 1911 tvořilo 14 arcivévodů, 18 arcibiskupů, 90 členů zámožné šlechty a 169 občanů jmenovaných za zásluhy (mimo jiné básník Jaroslav Vrchlický či vynálezce František Křižík).

Hluboký dojem, bezbarvý obsah

Ve středu 19. května 1911 pak český tisk přinesl první rozbory trůnní řeči. Národní listy zdůraznily, že mužný projev stařičkého mocnáře "učinil hluboký dojem na přítomné". S obsahovou stránkou to bylo horší, trůnní řeč byla jako vždy "politicky takřka bezbarvá". Jinou ale císař nemohl přednést, aby neurazil jednotlivé národy a politická uskupení v říši.

Národní listy ocenily, že mocnář vyzval ke smíření české a německé politiky v Čechách, tedy také k ukončení vzájemných parlamentních obstrukcí, kterými politikové obou táborů zcela zablokovali činnost českého parlamentu (zemského sněmu). Novináře zaujala zvláště tato panovníkova slova: "Má-li hospodářským, sociálním a kulturním silám, kterých má Mé království České v tak bohaté míře, býti možno zplna se rozvinouti, pak musí odstoupiti do pozadí protivy, jež poškozují obyvatelstvo a překážejí zákonodárné činnosti sněmu zemského. Očekávám bezpečně, že se podaří utvořiti podklady k dohodě mezi oběma kmeny národními."

Lidové noviny ovšem rovnou napsaly, že "trůnní řeč zklamala".