4. duben 1912: Oklamaný bytný a hoteliér i několik ošizených milovníků kabaretů. To byla dobová denní realita, Praha byla plná podvodníků již před sto lety.
V Otakarově ulici č. 219 v pražských Nuslích pronajímal se byt. Ve čtvrtek 4. dubna 1912 se o podnájem zajímal muž, jenž se představil jako Svoboda. "Řečí měl jako vody. Tvrdil, že se jmenuje Svoboda a že je zaměstnán jako razič u firmy Staněk. Měl prý týdně 34 korun, ale to mu bylo málo, proto dal výpověď; ale pan Staněk si ho náramně vážil jako pořádného dělníka a raději mu hned přidal 4 koruny, jen aby zůstal. Až dosud zůstával prý Svoboda na Letné, ale tam se mu nelíbí. Proto stěhuje se do Nuslí a potřebuje někoho, kdo by mu jeho věci odvezl. Má prý toho na fůru! Peřiny, postel, velocipéd," popisovala příběh Národní politika.
Muž, který omračoval svými řečmi
Bytný v Nuslích byl ohromen a nepojal napřed žádné podezření. Přitom průměrný týdenní dělnický plat v té době činil 20 korun a zaměstnavatelé zvyšovali mzdy jen velmi neochotně.
"Svými řečmi omráčil Svoboda kdekoho a bytný mu ochotně zapůjčil těžký dvoukolový vozík. Svoboda najal si také hned ze sousedství 12letého hocha a silného muže, kterým slíbil dohromady 6 korun, když ho odstěhují. Za chvíli se jelo. Najatý muž a chlapec dřeli se s vozíkem až na Letnou, Svoboda šel u nich jako pán. Na Letné je vodil z místa na místo, z ulice do ulice, až konečně vešel do jednoho domu, že je zde jeho byt. Za chvíli se vrátil a vypůjčil si od muže nůž a korunu, poněvadž prý nemá drobné a musí zaplatit domovníkovi. Když žádané věci dostal, vrátil se zase do domu, ale zanedlouho se zase vrátil a posílal muže i chlapce do druhého poschodí, aby mu snesli věci. U vozíku, že prý počká sám. Chytrý chlapec však prohlásil, že se od vozíku nehne, aby ho někdo neukradl, načež Svoboda odešel poznamenav, že se musí poohlédnouti po nějakém pomocníku. Muž s hochem čekali na něho půldruhé hodiny, ale Svoboda se již neukázal. Odciziti vozík se mu nepodařilo, tak se alespoň spokojil s vylákaným nožem a korunou. Dle popisu má pan Svoboda šedohnědý svrchník, na hlavě čepici a nápadně vyleštěné boty."
Pod pláštíkem pomoci nezaměstnaným hercům
Nebyl to ale jediný podvod, který se ten den odehrál v Praze. Po městě se rovněž pohybovalo několik prodejců lístků do pražských kabaretů, ovšem vstupenky byly fingované.
"Organizaci českého herectva došlo již mnoho upozornění na podobné případy. Zejména nyní, kdy organizace herecká uspořádala několik představení ve prospěch svých nezaměstnaných členů, vyskytla se individua, kteří pod pláštíkem účelu pro nezaměstnané herce jen fingují představení a zábavy. Organizace upozorňuje na nedávné odsouzení podobného podvodníka Václava Hessa pro takové skutky a varuje obecenstvo přede všemi takovými lidmi. Jest vždy třeba od nich žádati řádné průkazy."
Oběd zdarma na Vinohradech
Další podvod se odehrál v novém hotelu na Královských Vinohradech. "V hotelu ubytovaly se dvě ženy, které se zapsaly do knihy cizinců jako Aloisie Müllerová s neteří. Když se však najedly a napily a učinily útratu 18 korun, poroučely se po anglicku a šly asi jinam," komentoval příběh deník Národní politika.
Útrata to byla nemalá, běžné polední hotelové menu v té době stálo obyčejně jen jedinou korunu, v nejlepších podnicích maximálně dvě koruny. Plat služky činil sotva 5 korun týdně a nový módní pánský oblek u Balzara v Lucerně přišel na 22 korun.
