27. prosinec 2010: Národní třídu v Praze ucpaly nejdražší automobily i pozlacené kočáry. To se elita národa sjela do kavárny Louvre oslavit padesáté narozeniny Karla Kramáře.
Poslanec říšské rady, vůdce mladočeské strany a pozdější spoluzakladatel Československa a první premiér republiky Karel Kramář slavil v neděli 27. prosince 1910 svoje abrahámoviny ve velkolepém stylu. Do kavárny Louvre na Ferdinandově třídě (dnes Národní třída) přijela v luxusních automobilech a v kočárech elita celého českého národa.
Slavili i Jirásek s Křižíkem
A plkalo se a plkalo... "Pan dvorní rada doktor Brejcha poukázav na nádheru letního sídla dra. Kramáře na Krymu v Rusku, přál si, aby manželé Kramářovi podobné dílo vybudovali také v Praze," popisovaly atmosféru na oslavě Národní listy.
Na oslavách Kramářových padesátin došlo i na řeči o sportu. "Pan profesor dr. Kukula v rozmarném proslovu osvětluje dra. Kramáře jako sportsmana a připil tomu, aby se dr. Kramář dožil uznání celého národa, jemuž věnoval své bytí a žití."
Party v kavárně Louvre (dnes Café Louvre) se mimo jiné zúčastnil spisovatel Alois Jirásek, vrchní režisér Národního divadla Jaroslav Kvapil, starosta České obce sokolské dr. Scheiner, český vynálezce, poslanec panské sněmovny a dvorní rada František Křižík, prezident Živnobanky J. Otto a ředitel téhož ústavu J. Preiss, velkorestauratér F. Zavřel, starosta Pardubic a továrník Prokop, ředitel Českomoravské strojírny B. Mařík a mnoho dalších představitelů tehdejší české elity.
Z politikova životopisu
Politik Karel Kramář se narodil 27. prosince 1860 a od roku 1891 byl poslancem rakouského parlamentu za mladočeskou stranu, které také později předsedal. Budoucnost českého národa si nejprve představoval ve federalizovaném Rakousku-Uhersku, teprve za první světové války začal snít o samostatném Československu, jehož se stal prvním ministerským předsedou. Jeho dalším snem byla jakási "slovanská federace".
Miloval obzvláště Rusko, dokonce se oženil s ruskou státní příslušnicí Naděždou Nikolajevnou Abrikosovovou, přičemž na svatbu čekal plných deset let, než se jeho vyvolená rozvedla. Za bolševické revoluce přišel o výše popisované letní sídlo na Krymu, vystavěl si však vilu u Pražského hradu (dnes sídlo premiérů - Kramářova vila). Zemřel v roce 1937, to už byl předsedou strany, která se jmenovala Československá národní demokracie.
Hašek se posmívá Kramářovi
Ne všichni významní Češi ale v roce 1910 Karla Kramáře velebili a slavili s ním v kavárně Louvre. Neměli ho rádi sociální demokraté, posmíval se mu spisovatel Jaroslav Hašek. Ten například Kramářovo působení v rakouském parlamentu (říšské radě) zesměšnil v povídce z roku 1909: "Jako říšský poslanec za město Tábor vymohl dr. Kramář, že z tamějšího nádraží byl odstraněn automat na vydávání jízdních lístků, který nefungoval."
Vysmál se i Kramářovým častým pobytům v rodinné haciendě na Krymu: "A tu dlužno zmínit se dále o nové jeho myšlence, kterak pomoci českému národu. Dr. Kramář totiž má ve zvyku, že v dobách nejtěžších zápletek politických, když je českému národu nejhůře, odjede z Čech na Krym, a když se vrátí, je již po bouři. Není to náhoda, je to zkušenost. A na tom právě zakládá se nová politická metoda: Dát volné pole průběhu událostí, nezasahovat nijak do běhu věcí, držet se v ústraní a čekat, až se to přežene, s vědomím, že se to přehnat musí. To jsou základy takzvané pozitivní politiky mladočeské, jejíž hlavním vůdcem je dr. Karel Kramář."
