8. duben 1911. Volby byly vypsány na 13. červen a kandidoval v nich i spisovatel Hašek pod heslem: "Milión kandidátů vstalo, by oklamán byl dobrý lid."
Vyhlášku "o provedení všeobecných voleb do poslanecké sněmovny říšské rady" vydalo ministerstvo vnitra v sobotu 8. dubna 1911. "Volby v Čechách, Dolních a Horních Rakousích, Solnohradech, Štýrsku, Haliči, Kraňsku, Bukovině, na Moravě, ve Slezsku, Tyrolích, Voralbersku, v Dalmácii, Istrii, Gorici, Gradišce a v městě Terstu s okolím konají se od 13. června," zaznělo ve vyhlášce.
Zájem o volby stupňuje se
Když v úterý 28. března 1911 rozhodla vláda o rozpuštění sněmovny a vypsání nových voleb, na poslance prý padla "dušičková chmura". Ta se jistě zlepšila po vypsání všeobecných voleb, když mohl začít předvolební boj. Ten ve skutečnosti odstartoval již v den pádu vlády a 8. dubna byl v plném proudu: "Zájem o nastávající volby stupňuje se na všech stranách a jsou v proudu volebních příprav již také všechny strany a vystupují stále určitěji také volební programy jejich," poznamenal komentátor deníku Národní politika.
Z pohledu českého tisku mělo jít především o volby národnostní, v nichž se měly seskupit německé strany proti slovanským. Zároveň se ale mělo rozhodovat mezi levicí, tedy stále silnější sociální demokracií, liberály a nacionalisty. První kroky k vytvoření pevného českého klubu už dokonce byly vykonány. "K nutnému sjednocení českých poslanců v příští Poslanecké sněmovně učiněn byl vážný krok. Strany svobodomyslná, národní a sociální shodly se o jednotném postupu při nastávajících říšských volbách," oznámila Národní politika. Jak tomu nakonec opravdu bylo, dočtou se čtenáři Stoletého kurýra v průběhu letošního jara.
Haškův výsměch české politice
Nyní si ale připomeňme alespoň jednu stranu, která s výše jmenovanými partajemi určitě nešla v jednom šiku. V desátém volebním okrese v Praze na Vinohradech kandidovala do říšské rady Strana mírného pokroku v mezích zákona, kterou založil spisovatel a věčný mystifikátor Jaroslav Hašek. O cílech strany výmluvně svědčila už partajní hymna tohoto znění:
Milión kandidátů vstalo,
by oklamán byl dobrý lid,
by voličstvo jim hlasy dalo,
prý ochotně je chtějí vzít.
Nechť prudký pokrok chtějí jiní,
násilím zvracet světa řád;
my pokrok mírný chceme nyní,
pan Hašek je náš kandidát!
Předvolební projevy Jaroslava Haška si pečlivě zaznamenával spisovatel František Langer, který o nich později napsal: "Celkem jsme vyslechli řeči o různých světcích, o boji proti alkoholismu, o pravosti Královédvorského rukopisu, o užitečnosti misionářů a o jiných jevech současné společnosti. Pranýřoval státem podporované nebo trpěné zlořády, jako je dvacetihaléř domovníkům za otvírání domu v noci nebo jako je vstupné do veřejných záchodků a pokutování o své zdraví pečujících chudých občanů, kteří na toto vstupné nemají a použijí jiného místa, ještě veřejnějšího. Vymýšlel si velkolepé sliby, kterými lákal voliče nejrůznějších zaměstnání i protichůdných zájmů, a tajemnými narážkami pro příští večer sliboval různá odhalení o protikandidátech až do zločinů a do vražd babiček."
Proč padla vláda
A ještě připomínka, proč vůbec došlo k předčasným volbám. Vláda rakouského premiéra Richarda Bienertha sněmovnu rozpustila především proto, že nemohla vládnout. Obstrukční politika několika nacionálních stran udržovala monarchii v rozpočtovém provizoriu a naděje na schválení nového rozpočtu a státních půjček byly prachmizerné.
Politická krize v Rakousku však vypukla již v prosinci roku 1910, když ministr financí Biliński (polské národnosti) nechal v rakouské říšské radě (parlamentu) rozhořet svůj spor s polskými poslanci za Halič. Ti na půdě sněmovny neústupně trvali na požadavku realizace kanálu Dunaj-Odra-Visla. Biliński napřed poslancům sliboval, že práce na vodní cestě budou neprodleně pokračovat, ovšem koncem roku 1910 přiznal, že projekt je pro chřadnoucí státní pokladnu příliš drahý (původní rozpočet na vybudování kanálu stoupl z plánovaných 750 milionů rakouských korun - dnešních asi 75 miliard korun - na 1200 milionů).
100 let od vyhlášení voleb
"Buď neprodlenou stavbu kanálu dunajsko-odersko-viselského kanálu, nebo hlavu Bilińského," žádalo v prosinci všech 70 polských poslanců v parlamentu. Peníze na kanál ale monarchie opravdu neměla, tak "padla hlava" ministra financí. A s ním i celý kabinet Richarda Bienertha. Vláda však byla záhy rekonstruována, v čele opět s Bienerthem, ovšem bez Bilińského.
Mnozí politikové ale od té doby považovali činnost vlády i parlamentu za neústavní, obstrukce ve sněmovně se stupňovaly, až nakonec 28. března 1911 vláda navrhla císaři, aby schválil návrh ministrů k rozpuštění sněmovny. Ten tak učinil a volby vypsal na 13. června 1911. Vyhlášku o volbách pak ministerstvo vnitra vydalo právě 8. dubna 1911, tedy přesně před sto lety.
