30. říjen 1910: Výstřel třináctiletého výrostka z revolveru odstartoval celonoční pouliční bitku v Berlíně. Dav sotva odrostlých dětí útočil na policii kameny, pivními láhvemi i kusy zábradlí. Výtržnosti ukončil až zásah policie, která proti tisícovce radikálů postupovala s tasenými šavlemi.
„Ženy nadávaly strážníkům krvežíznivých psů. V Reinickedorfské třídě bylo na policejní oddělení vystřeleno," líčila úřední zpráva z Berlína.
Ničení s Písní práce na rtech
Berlínská omladina měla vždycky blízko k revolučnímu radikalismu. Stačilo málo a již zpívala Marseillaisu nebo Píseň práce! Podle úřední policejní zprávy zněly v ulicích Berlína obě písně také večer v neděli 30. října 1910, když několikatisícový dav raboval obchody a ničil vše, co mu stálo v cestě. „V různých ulicích panovala úplná tma, protože všechny jich pouliční svítilny byly roztříštěny," oznamovalo se v úřední zprávě.
Dělnická mládež v Berlíně nenáviděla císaře Viléma II. a toužila po revoluci. K pouličním výtržnostem vůči monarchii, které sloužili „zlí kapitalisté", proto docházelo i kvůli titěrným záminkám. Tak tomu bylo i v neděli 30. října, když jistý řeznický pomocník nepřišel do práce a zaměstnavatel mu odmítl vyplatit mzdu za promeškanou směnu. „Na to přestalo 14 výrostků pracovati. Večer pak podnikli výrostkové mnoho útoků na obchody. Když vystřelil třináctiletý hoch z revolveru a byl mimo to zničen požární automat, jako na povel shromáždil se zástup lidí, čítající několik tisíc hlav, z něhož házeno bylo na strážníky kamením," popisovala pražská Národní politika spontánní povstání v Berlíně.
Tasit zbraň!
Četnictvo vydalo povel k tasení zbraní a postupovala proti rebelům. „Mnoho osob bylo zraněno šavlemi," přiznala později policie, přičemž radikálnost zásahu zdůvodňovala také strachem o holé životy strážců zákona. Zásahy s tasenými šavlemi se během noci opakovaly vícekrát. „Policie se již vracela, když opětný výstřel z revolveru dal znamení k novým výtržnostem, při nichž házeno kamením i pivními láhvemi. Házeno také železnými součástkami balkonů," líčila Národní politika.
Byla to doba nemilosrdných sociálních bojů. Většině výtržníků v berlínských ulicích bylo teprve kolem patnácti až dvaceti let. A už třináctileté děti v davu byly ozbrojeny revolvery. Tehdy se totiž dospívalo dříve, zvláště v dělnických rodinách, vždyť je prokázáno, že například na ostravských šachtách v té době pracovaly i děti ve věku od třinácti do patnácti let.
Pouliční boje v berlínské čtvrti Wedding na severu města přitom skončily poměrně shovívavým zatčením pouhých čtrnácti nejradikálnějších útočníků. Úplný klid v ulicích nastal až v pondělí 31. října 1910 o půl čtvrté ráno, ovšem během dne se po celém Berlíně znova odehrávaly střety radikálů s policií. Byť tentokrát již bez šavlových zásahů ze strany strážců zákona.
