31. říjen 1910: Myslivec Albert Zvěřina z Brna zastřelil při honu svého bratra. Do nemocnice byl zase dopraven těžce postřelený pytlák Jan Čechra, jenž se nejprve vydával za oběť pytláků, než se ukázalo, že ho postřelili nimrodi. V čase honů nebylo v lesích bezpečno ani před sto lety.
Průměrně sedm lidí ročně zastřelí tuzemští myslivci na počátku jednadvacátého století. Nejčastější obětí jsou přitom samotní nimrodi, kteří padnou pod zbraněmi svých druhů při podzimních honech.
Stále stejná písnička
Také lesní inspekční komisař Zvěřina z Brna, který zemřel v pondělí 31. října 1910 ve vídeňské nemocnici, byl zastřelen mužem v zelené myslivecké uniformě. Předchozí den ho postřelil vlastní bratr - nadlesní Albert Zvěřina.
Událost se odehrála na panství hraběte Batthyányho, které se rozkládalo jižně od Vídně. Právě tam byli bří Zvěřinové, oba vyhlášení brněnští myslivci, pozváni na hraběcí hon. „Stalo se tak nešťastnou náhodou," informovaly brněnské Lidové noviny v článku s názvem: „Brňák usmrcen při honitbě."
Postřelen do páteře
Obětí myslivců často bývali i pytláci. Ve všeobecné nemocnici v Praze ležel v pondělí 31. října 1910 jistý Jan Čechra, jenž byl vážně zraněn střelnou zbraní. „Měl celý náboj v zádech a jeho poranění uznali lékaři za velice těžké, poněvadž má zraněnou páteř a také vnitřní orgány," popisovala Národní politika jiný případ z lesů rakouskouherských, v tomto případě z hvozdů kolem Líšnice v dnešním okrese Praha-západ.
Čechra udal, že byl postřelen pytláky, když zbloudil z cesty. Jak se ale ukázalo, byl zraněn hajným, který Čechru vyplašil při pytlačení. Do nemocnici se proto v pondělí 31. října dostavil vyšetřující soudce, aby zraněného vyslechl.
Maskováni sazemi
Na pytláky narazil už v neděli 30. října 1910 také lesní adjunkt Jan Přibyl z Vyššího Brodu. „Utkal se s dvěma pytláky, kteří měli obličeje sazemi začerněné, aby nebyli k poznání," líčily dobové noviny počátek zápasu v šumavských lesích. V následné bitce se střílelo a leskly se čepele nožů. Lesní adjunkt byl vážně pořezán, nicméně tvrdil, že lesní bandity trefil puškou, kterou vyrval jednomu z pytláků. Pachatelům se však nakonec z lesa podařilo utéct a další pátrání po nich bylo bezvýsledné.
Pohled do 21. století
Metody pytláků jsou po staletí stejné. V lesích se maskují a používají nejmodernější zbraně. Něco o tom ví třeba myslivec Josef Hoznourek z Nechánic u Jílového u Prahy:
„Pytláky poznám třeba podle čerstvých otisků pneumatik džípů. Kdo jiný by jezdil v noci po lesa?" Myslivci z Nechánic se proto po setmění lesu vyhýbají. „Občas odtamtud slyšíme střelbu, ale máme riskovat, že nás také postřílejí?"
A kdo sedí za volanty nočních džípů? „Nevím, ale asi to budou bohatí znudění Pražáci. Celé dny tráví na střelnicích a pak si jdou zastřílet do lesa," odhaduje Hoznourek. Otočným reflektorem na džípu vysokou zvěř oslepí, ta na chvíli strne a střelec disponující moderní zbraní s nočním viděním má snadnou kořist. „Ani nemusí umět extra střílet," mávne rukou Hoznourek.
