Oběť pokleslé četby
Říkal si Franta-loupežník, miloval cliftonky a přepadl vlak

9. prosinec 1911: Arsen Lupin, Léon Clifton či Old Shatterhand. To byli hrdinové nezletilého Franty Slaby, jenž se rozhodl k přepadení ve vlaku.

Soud s Františkem Slabou, jeho bratrancem Karlem a psychicky labilním kamarádem Josef Křivohlavým začal v osm hodin ráno 9. prosince 1911. Rozsudek byl vynesen půl hodiny po půlnoci a redaktor Národních listů ho ještě stačil tlumočit pro ranní vydání novin z 10. prosince: "Karel a František Slabové po výroku poroty odsouzeni byli každý na čtyři roky do těžkého žaláře, čtvrtletně postem a dne 1. a 18. listopadu tmavou komůrkou zostřeného. Křivohlavý odsouzen do vězení na dva dny."

Oblíbený román: Již mám vraha

Sedmnáctiletý obchodní příručí František Slaba a jeho o dva roky starší bratranec Karel byli vášnivými milovníky Arsena Lupina, Léona Cliftona, Old Shatterhanda a další dobrodružné četby. Stejně tak "ujížděli" na němých detektivkách v biografech. Když soudce zjišťoval, co nejraději četl František Slaba, odehrál se následující dialog.

Soudce: "Co jste dělal ve volném čase?"

F. Slaba: "Četl jsem si."

Soudce: "Jaké knihy jste četl?"

F. Slaba: "Všechno, co mi přišlo do ruky."

Soudce: "Koupil jste si něco?"

F. Slaba: "Odebíral jsem Maye, Arcybaševa a detektivky Cliftonovy."

Soudce: "Znáte některé názvy?"

F. Slaba: "Již mám vraha?"

Soudce: "Od koho to je?"

F. Slaba: "To nemá vůbec žádného autora."

Inspirace z kina Ilusion

Následně se soudce dozvěděl, že si František Slaba, inspirován brakovou literaturou, opatřil za 13 korun revolver (měsíční dělnická mzda v Praze činila od 70 do 100 korun). A teď to hlavní. Kdy přišel obžalovaný na nápad, že přepadne nějakého boháče v kupé rychlovlaku?

F. Slaba: "Myšlenku něco provést, abych si pomohl k penězům, měl jsem již dávno. Asi 14 dní před činem byl jsem v biografu Ilusion na Václavském náměstí a tam byl předveden snímek, jak lupič ve vlaku oloupí dámu a skočí z vlaku. Ihned při představení pojal jsem úmysl provésti podobnou věc."

Společně s bratrancem Karlem pak 1. listopadu 1911 přepadli v rychlíku severozápadní dráhy u pražských Vysočan poručíka rakouské armády Karla Wolfsbergera, jenž u soudu barvitě vylíčil, jak ho bratranci napadli v kupé I. třídy. "Vstoupili se slovy: - Ruce vzhůru! Střelím! Okamžitě jsem vyskočil, ale byl jsem v tak nepříznivé poloze, že jsem se skácel na sedadlo. V tom okamžiku mužové mi svázali ruce a do úst mi vecpali kapesník."

Soudce se ovšem podivoval, že se důstojník armády nezvládl ubránit nezletilcům a nepoužil služební pistoli. "To bylo nemožné," hlesl u soudu poručík.

Listonoš se ubránil trojnásobné přesile

Přepadení důstojníka ale kupodivu vyneslo jen pětikorunu, takže se bratranci společně se slaboduchým šestnáctiletým přítelem Josefem Křivohlavým záhy odhodlali k dalšímu činu. Do pronajatého bytu nalákali listonoše s plnou šrajtoflí (1850 korun) a namířili mu revolver do tváře. Listonoš neváhal a praštil majitele pistole do tváře s takovou silou, že ten spadl na mycí stolek. Druhého kopl do břicha a třetího popadl za límec, vytáhl z bytu a zavolal o pomoc. Záhy přispěchali dělníci z velkoobchodu ve dvoře domu a během několika minut už útočníky odváděla policie.

Křivohlavý odešel od soudu jen s dvoudenním trestem, neboť se nezúčastnil přepadení ve vlaku. Porota navíc prohlásila, že má "myšlení malého dítěte". Křivohlavý se soudu mimo jiné svěřil se svým snem stát se detektivem. Když se někde v Praze stala vražda, mířil záhy na místo činu a představoval si, jak případ řeší po vzoru filmových detektivů. Soudu dokonce zarecitoval básničku: "Kdybych já byl detektivem, / udělal bych více, / já bych chytil ty dva vrahy / co zabili Kische." Klenotník Kisch byl obětí známé vraždy, kterou policie dlouho nemohla rozluštit.

Soudničkář Národních listů připojil k článku i svůj pohled na celý případ: "Odsouzené hochy možno nazvati obětí hanebné literatury a výdělečné chtivosti podnikatelů biografů, nekvalifikovaných a nesvědomitých." Naštěstí netušil, jak děsivé a pro zločince inspirativní kriminální filmy se budou v Praze promítat za sto let.