8. listopad 1910: Velká Británie a Rusko se chystají vojensky obsadit Irán. Sesazený perský panovník Mohammad Ali přijel k tajným poradám do střední Evropy.
Perský (iránský) šáh Mohammad Ali Shah Qajar chtěl v úterý 8. listopadu 1910 přijet do Vídně inkognito, nakonec ho ale na nádraží a v ulicích zdravily davy zvědavých Vídeňáků i smečka žurnalistů.
Připravuje si půdu pro puč?
Novináři už totiž zvláštní vlak s íránským exšáhem sledovali od chvíle, kdy u Lvova překročil rusko-rakouské hranice. Sedmé velmoci se však nedařilo zjistit, proč šáh do hlavního města rakousko-uherského mocnářství vlastně přicestoval. A tak pouze spekulovali. "Cesta tato nesleduje prý naprosto účelů politických. Jest vyčkati, ukáží-li se tyto zprávy pravdivými," přemítali například redaktoři oblíbené pražská Národní politiky.
Žurnalisté odhadovali, že šáh chce ve Vídni získat podporu pro případný politický puč, díky kterému se navrátí na perský trůn. "Byla vzbuzena domněnka, že Mohammad Ali přijel se svolením ruské vlády z místa svého vyhnanství v Oděse, aby připravil svůj návrat do Persie," spekulovalo se v Národní politice.
Okupace Persie se čeká každý den
O Perskou říše čili dnešní Írán byl v Evropě roku 1910 velký zájem. Rusko se společně s Velkou Británií připravovalo na vojenské obsazení země, a obě mocnosti už spolu dokonce podepsaly dohodu o rozdělení říše (sever měl připadnout Rusku, jih Anglii). A denní tisk neustále hrozil zahájením operací. "Anglie a Rusko chystají se vtrhnouti do Persie. Nastává eventualita, že Persie má býti rozdělena mezi Rusko a Anglii. Diplomacie musí sledovati události v Persii s velkou pozorností, protože také jiné státy mají tam hospodářské zájmy," psal český tisk na sklonku října 1910.
"Bývalý šáh setká se nejspíše také s někdejším svým ministrem vojenství," byl si jist pražský tisk, když se exšáh objevil 8. listopadu ve Vídni. V Mödlingu u Vídně skutečně našel exil bývalý ministr obrany Perské říše, jenž na příkaz šáha Mohammada Aliho a s pomocí ruských generálů rozstřílel 23. června 1908 íránský parlament (madžles) v Teheránu.
Z dějin íránské revoluce
V Íránu už totiž od roku 1905 probíhala demokratická revoluce a šáh Mozzaffarodín byl roku 1906 donucen k vytvoření parlamentu a vyhlášení ústavy. V roce 1907 však převzal panovnický trůn jeho syn Mohammad Ali, jenž záhy začal vyjednávat s Ruskem a Anglií o podpoře případné kontrarevoluce. Ruský car dokonce poskytl zkušeného plukovníka Ljachova, jenž vycvičil jízdní brigádu, která v červnu 1908 zaútočila na parlament.
Íránští demokraté se nevzdávali a v létě roku 1909 znova získali hlavní město Teherán a obnovili ústavní systém. Šáh Mohammad Ali se tehdy musel vzdát trůnu ve prospěch svého syna a odejít do exilu do ruské Oděsy. Za příslib, že se nikdy nevrátí do Persie, pak dostával z Teheránu odstupné ve výši asi jednoho milionu tehdejších rakouských korun (asi 100 milionů dnešních českých korun) ročně. V létě roku 1911 se ale Mohammad Ali přece pokusil o pokoření íránské revoluce, když s ruskými kozáky a naverbovaným perským vojskem pronikl do vlasti přes Kaspické moře. Neuspěl však.
Parlament nakonec padl až po intervenci carských a britských vojsk do země v prosinci roku 1911. Mohammad Ali už v té době žil místo v Oděse v osmanském Istanbulu. Zemřel v San Remu roku 1925.
