Křest lodi
Schwarzenberg spustil na moře první český válečný křižník
25.06.2011 15:53
25. červen 1911: Kníže Karel Schwarzenberg, princ Lobkovic, kníže Nostitz a další představitelé české šlechty spustili na moře válečný křižník Viribus Unitis.
Vojenský dreadnought byl pokřtěn 24. června 1911 v Terstu za přítomnosti následníka trůnu Františka Ferdinanda a 25. června pak všechny české noviny věnovaly křtu mimořádný prostor.
Křtím tě ve jménu Jeho Veličenstva
Třeba deník Národní politika samotný akt vylíčil takto: "Arcikníže František Ferdinand poukázal na veliký význam slavnosti pro válečné loďstvo a prohlásil, že v pokračujícím rozvoji následovat budou ještě jiné lodi téhož druhu, čímž válečné loďstvo uvedeno bude v onen stav, který učiní je způsobilým k plnému zastupování námořních zájmů říše. Tlumočiv zájem, aby nová loď vedla vlajku rakouskouherskou ke slávě a vítězství, blahopřál arcikníže válečnému loďstvu a prosil arcikněžnu Marii Annunziatu, by provedla křest. Se slovy: Křtím tě ve jménu Jeho Veličenstva jménem Viribus Unitis, dotkla se na to arcikněžna držátka, načež byla roztříštěna láhev šampaňského na lodní příď. Pak dala kmotra druhým držátkem znamení ke spuštění lodi, která za zvuků rakouské hymny a dělových ran sjela do moře."
Heslo Viribus Unitis (Společnými silami) bylo osobním krédem císaře Františka Josefa I.
Český podíl na Viribus Unitis
Na moře sjela dosud největší loď rakouského námořnictva a celou slávu sledovalo i mnoho Čechů, především elita české šlechty, například kníže Karel Schwarzenberg, princ Lobkovic a kníže Nostitz. S arcivévodou Františkem Ferdinandem se například setkali na dvorské slavnosti na parníku Bohemia, přičemž pražské Národní listy hned spekulovaly, že zde mohlo dojít k zásadnímu rozhovoru o případném česko-rakouském vyrovnání, které by napodobilo rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867.
"Okolnost, že je tu velký počet české šlechty, dala podnět k diskusi o příštím vývoji politické situace. Ventiluje se otázka, aby na podzim konaly se nové vyrovnávací konference," napsaly Národní listy, které dodaly, že v Terstu se sešla česká "politická centrála".
Válečný dreadnought Viribus Unitis byl sice sestaven v terstských loděnicích, ovšem na konstrukci lodi měly největší podíl pověstné "zlaté české ručičky". Plzeňské Škodovy závody dodaly drtivou většinu výzbroje včetně dělových věží a Vítkovické železárny vyrobily pancíře. Elektromotory, dynama, světlomety a další technika pro křižník zase vznikla v pražské firmě Kolben. Na lodi také sloužilo mnoho českých námořníků i velících důstojníků.
Smutný konec
Arcivévoda František Ferdinand se ovšem žádných výrazných válečných úspěchů tohoto křižníku nedočkal, neboť byl v roce 1914 zastřelen v Sarajevu. Ostatky nástupnického páru nicméně z Neretvy až do Terstu vezl právě dreadnought Viribus Unitis.
Loď ovšem stejně většinu první světové války strávila v přístavu a na jejím konci nastal její neslavný konec.
Když byl parník dne 1. listopadu 1918 předán nově vzniklému Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů a stal se jeho vlajkovou lodí, užili si ho jugoslávští námořníci pouhý jeden den. K dreadnoughtu ukotvenému v přístavu Pula totiž během noci nenápadně pronikli "žabí muži" italského námořnictva, připevnili na trup minu a chlouba rakouské armády se během 14 minut potopila. Z posádky zahynulo 400 mužů.
Na webu Militaria se nedávno objevil zajímavý příspěvek Jana Reichardta, který dokazuje další "českou stopu" na lodi: "Můj děda, rodák z Českého Brodu, sloužil na Viribusu Unitis a v době výbuchu se nacházel na lodi, kde byl zraněn. Často mi o svém působení u mariny vyprávěl, ale nejvíc mě zaujala skutečnost, že strojníci, kteří se nacházeli hluboko v podpalubí, nefasovali záchranné vesty, protože se nepředpokládalo, že by se někdo při zásahu lodi dostal ven živý. Se střepinou v boku se mu podařilo doplavat na břeh, když se držel odtržené lavičky z paluby."
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.