23. červenec 1911: V tureckém Istanbulu vypukl přesně před sto lety požár, který spolykal na sedm tisíc domů. Stejný den shořely továrny v Brně i v Bystřici pod Hostýnem.
"Na hašení továrny nebylo už ani pomyšlení a musila být ponechána svému osudu," smutně konstatovali velitelé všech brněnských hasičských sborů, kteří se v neděli 23. července 1911 krátce po poledni potkali před hořící fabrikou Spojených rakouských továren na plsť v brněnských Zábrdovicích.
Požár fabriky už v tu chvíli přibíhalo sledovat několik tisíc obyvatel Brna, neboť husté sloupy dýmu a "jazyky plamenů" tvořily mimořádnou podívanou. "Zanedlouho sřítila se střecha zadního traktu a od toho okamžiku započalo hrůzně krásné divadlo, jež potrvalo přes půlnoc," vylíčily druhý den celou událost brněnské Lidové noviny.
Chuchvalce hořící bavlny létaly jako střely
"Krajní nebezpečí hrozilo zábrdovickému kostelu a vojenské nemocnici. Hasiči zavčas obsadili obě kostelní věže, střechu chrámu, kapli a sousední domy a hadice chrlily nepřetržitě spousty vody na tyto objekty. Kritický okamžik nastal, když vzňal se přístavek u továrny, v němž bylo množství žoků bavlny, sudy oleje a jiné lehce zápalné látky. Veliké chuchvalce hořící bavlny jako střely lítaly do výšky a padaly na střechy. Hasiči v žáru, který v tu dobu přesahoval na střeše kostela 60 stupňů, odvažovali se všeho. Na vrcholku střechy kaple stáli žideničtí hasiči Visman a Krejčík. Oba lili spoustu vody do kaple, ale nesnesitelný žár je přinutil toto místo opustiti a vydati všanc ohni i kapli. V posledním okamžiku zachránili se oba hasiči skokem do kostela, a v jejich patách již kaple hořela."
Mezitím už k požáru dorazilo i vojsko, brněnští dělostřelci a dragouni. Přibývalo i zvědavců. "Do tisícihlavé masy zvědavců padaly hořící kusy bavlny a nespočetně mnoho klobouků padlo zvědavosti v oběť. Mnoha osobám byly úplně zničeny šaty, celá řada lidí byla tak popálena, že musela vyhledat lékařskou pomoc."
V továrně však nedošlo k žádnému zranění, protože byla neděle a fabriku hlídali jen dva vrátní. Na 350 lidí však přišlo rázem o práci. Příčina požáru nebyla zjištěna.
Msta propuštěného dělníka?
Stejný den hořela i Thonetova továrna na ohýbaný nábytek v Bystřici pod Hostýnem. Ve skladu fabriky se vzňala sláma a zanedlouho už hořel i uložený nábytek připravený k expedici.
Továrna Thonet hořela celou neděli a vzniklá škoda byla odhadnuta na dva miliony korun (asi 200 milionů dnešní měny). "Má se za to, že oheň byl založen a sice dělníkem, který se chtěl pomstít za propuštění," spekulovaly Lidové noviny.
Také nedělní požár v Istanbulu, hlavním městě Osmanské říše, byl dílem žhářů. Vypukl hned na šesti místech ve městě. Oheň, který zcela zničil na 7 tisíc domů a zabil na 50 lidí, zřejmě založili "zastánci starých pořádků", kterým se nelíbila takzvané mladoturecká politika, diky níž se despotická země na čele se sultánem změnila v ústavní monarchii.
Kdo zapálil Istanbul?
"Hořelo právě v den národní slavnosti turecké, kterou oslavován byl počátek nové doby říše osmanské, její ústavnost a režimu mladoturecký. Byl to zřejmě příšerný akt politické pomsty," uvažoval redaktor pražské Národní politiky.
"Zoufalství obyvatelstva dovedeme si představiti. Desetitisíce obyvatelstva bezmocně stojí tu vůči zuřícímu živlu, ve kterém řítí se štíhlé věže minaretů a pohřbíván jest i mnohý život lidský. Praskání plamenů a rachot řítících se trámů, křik zástupů a signály záchranného mužstva mísily se v příšernou bouři, ve které zanikal starý Stambul," pateticky přemítal redaktor Národní politiky.
