3. a 4. prosinec 1910: K trestu smrti byl odsouzen soukromý úředník Václav Svoboda z Prahy. Těhotnou družku postřelil a posléze uškrtil kapesníkem v bavorských lesích.
Porotní soud v Praze rozhodl v sobotu 3. prosince 1910 o vině Václava Svobody, který svoji milenku v devátém měsíci těhotenství vylákal do bavorských lesů a tam zavraždil.
Obžalovaný však v průběhu třídenního procesu stále tvrdil, že v Bavorsku nikdy nebyl. Na základě mnoha svědectví byl z vraždy stejně usvědčen a odsouzen k trestu smrti provazem. Ten zřejmě nebyl vykonán, neboť císař František Josef I. drtivou většinu rozsudků smrti měnil na doživotní žalář.
Zastřelená a uškrcená
Neznámá mrtvola ženy byla nalezena 7. května 1910 u vesnice Kothmaissling v Bavorsku. "Mrtvola ležela v příkopě u silnice, krk byl zadrhnut kapesníkem, nedaleko ležel revolver, kabelka, hřeben a cop. Pitvou bylo zjištěno, že mrtvá žena byla v pokročilém stádiu těhotenství, že byla dvakráte střelena a pak uškrcena," uváděl obžalovací spis.
U ženy nebyl nalezen žádný identifikační průkaz, jen jedna fotografie. Po zdlouhavém pátrání důkladná německá policie zjistila, že na snímku je brašnář Jan Toman z pražských Vršovic, jenž se ale mezitím oběsil. Toman měl dceru Josefu, která sdílela společnou domácnost s jistým Václavem Svobodou. Josefa Tomanová však byla v Praze naposledy viděna 2. dubna 1910.
Z vraždy obviněný Svoboda se ale snažil porotě namluvit, že tentýž den v osm hodin večer našel doma na stole pod těžítkem vzkaz od své družky. Psala prý, že na čtrnáct dnů odjíždí. Údajně také Svobodovi ukradla 320 korun v hotovosti
Ve skutečnosti v té době Svoboda i s Tomanovou seděli v německém vlaku směrem na Norimberk. Oba pak uprostřed noci vystoupili v malé staničce Kothmaissling nedaleko bavorského Chamu.
Svědectví z Kothmaisslingu
"Svědek Alois Schmeckenbecher, staniční mistr v Kothmaisslingu, stvrzuje, že dáma s pánem vystoupili z vlaku dne 3. dubna 1910 ráno ve 2 hodiny a 41 minut a kromě nich že nikdo jiný nepřijel. Bylo mu nápadno, že elegantně ošacení lidé na stanici této vystoupili; ohlížel se za nimi, když opouštěli stanici, ale kam šli, určitě neví. Skorem s určitostí může udati, že předložený mu dámský klobouk je týž, jaký viděl na oné dámě," uvádí se v zápisu ze soudního líčení.
Obžalovaný Svoboda však tvrdošíjně trval na tom, že hranice s Německem nikdy nepřekročil a na počátku dubna byl s Tomanovou na výletě v Českých Budějovicích, přičemž si pěšky vyšli na Hlubokou. Porota mu příliš nevěřila už proto, že tuto pětihodinovou túru by žena v devátém měsíci těhotenství zřejmě neušla. Matka zavražděné řekla soudu, že Svoboda se chtěl její dcery zbavit zřejmě právě proto, aby nemusel živit očekávané dítě.
Střelil klečící a prosící?
Další svědkové, kteří do Prahy přijeli z Bavor, udali, že 3. dubna 1910 brzy ráno zaslechli z lesů za Kothmaisslingem střelné rány i naříkavý křik. Ze strachu v ta místa nikdo nešel, takže zavražděná Josefa Tomanová byla nalezena až 7. května.
Předseda soudu: "Jeden svědek nám sdělil, že slyšel z lesa kvílivý a bolestný hlas, po němž následovaly rány. Jest možno, že Tomanová před svým vrahem klečela, jej o život prosila a on že ji v odpověď střelil?"
Soudní znalec: "Ano, to se shoduje zcela s naším posudkem."
Předseda soudu: "Svobodo, co říkáte posudku znaleckému?"
Václav Svoboda. "Nic, já jsem to Tomanové neudělal."
Podivné obecenstvo v soudní síni
"Rozsudek na Svobodu vynesený, ač pravděpodobně vykonán nebude, znamená výměru nejtěžšího a nejpotupnějšího trestu, k němuž lze obžalovaného odsouditi. Obžalovaný měl však do poslední chvíle možnost poskytnouti soudcům iniciativu, aby soudili nad ním mírněji. Kdyby se byl pod tíhou usvědčujících důkazů přiznal, že v Bavořích vůbec byl," komentoval soudní líčení deník Národní politika v nedělním vydání ze 4. prosince 1910.
Po vynesení rozsudku propukl odsouzený Václav Svoboda v hlasitý pláč. "Posluchačstvo vyslechlo ortel smrti s pocity smíšenými a část jeho počalo tropiti povyk. Jaké živly se v auditoriu tentokrát vyskytovaly, zjevno je z toho, že se z několika stran ozvaly nadávky porotě."
