Bída ve státní správě
Úředníci chudnou, nemají peníze na maso ani na byt

6. listopad 1910: Dřeme bídu, děláme dluhy, porce jsou ze dne na den menší a děti trpí hlady. To je vzkaz demonstrujících státních úředníků vládě.

V nižší úřednické rodině to vypadá jako na zbloudilé lodi. Den ze dne jsou porce menší, děti trpí hlady a často se musí otec rozhodnouti k tomu nejhoršímu: vzít syna ze studií. Dluhy rostou a není pak věru divu, když taková tíseň rozkládá i dosud zachovaný štít poctivosti.

Chceme drahotní příplatek

To je citace z hlavního projevu, který zazněl na manifestačním mítinku českých a moravských úředníků v neděli 6. listopadu 1910 v Brně.

Na tisíc státních zaměstnanců vyzvalo vládu k vyplacení drahotního příplatku. „Našly-li se peníze pro anexi Bosny, najdou-li se pro nové lodě a kanony, musí se též najít pro státní úředníky," hřímal dále profesor Jaroslav Karásek z I. českého gymnázia v Brně. Na demonstraci se sešli státní úředníci z Brna, Vídně i Prahy. Zaměstnanci zemského místodržitelství, profesoři státních škol nebo poštovní či účetní úředníci. Důvodem k protestu byla stále větší drahota základních potravin, úřednické platy však stagnovaly. Karásek odmítl doporučení vlády, že každý občan musí v této kritické době šetřit. A poukázal na dělnictvo: „Dělník vynutí si zvýšení své mzdy stávkou, ale státní úředník, o nějž se vláda opírá, je bez ochrany." Zatím loajální státní zaměstnanci totiž svoji demonstraci svolali na neděli, kdy jsou úřady zavřené.

Maso je přepych, stačí skrovná strava

Profesor Karásek připomněl i nedávná slova moravského místodržitele Heinolda, který řekl, že by bylo smutné, kdyby úředník IX. tarifní třídy nemohl mít každý den na stole maso. „Avšak úřednictvo si ani nepřeje takového přepychu, jemu stačí, když vyjde při skrovné stravě," řečnil profesor Karásek a berní oficiál Oderský v dalším projevu shrnul: „Úředníci nižší kategorie nemohou se svým platem vyjít!"

Dřeme bídu, děláme dluhy

Rakousko-uherští státní zaměstnanci byli rozděleni do jedenácti platových tříd. Citovaní úředníci IX. třídy přitom tvořili nejpočetnější skupinu mezi, základní oporu státní byrokracie. „Neožení-li se tento státní úředník bohatě, dře bídu a dělá dluhy," zaznělo však na brněnské nedělní demonstraci.

„Státní úředníci nesáhnou hned ke krajnímu prostředku, ale stát nesmí již dlouho se svými povinnostmi otálet," prohlásil na mítinku poslanec Sláma. Demonstranti řečnili stále emotivněji. Bylo řečeno, že státní zaměstnanec nesmí dle zákona hledat vedlejší zaměstnání. Aby ale uživil rodinu, skoro každý nižší úředník si někde přivydělává. „Tím se rozbíjí život rodinný," zaznělo. A úředník štvaný starostmi o výživu rodiny je prý navíc pro stát sotva k užitku.

V závěrečné rezoluci proto rakouské státní úřednictvo požádalo vládu o „přiměřený drahotní příspěvek". Jeho výše nebyla vyřčena, ovšem dle projevů na manifestaci mělo jít minimálně o 60 korun měsíčně, tedy o 660 korun ročně.

Trocha statistiky

A kolik si vlastně vydělal úředník IX. třídy ve srovnání s dělnictvem? Zatímco úředník asi 340 korun za měsíc, havíř pouhých 120 korun.

Pro srovnání s dneškem pak musíme zmínit alespoň několik cen základních potravin a spotřebního zboží v roce 1910. Odpolední noviny stály dva haléře, kilogram rýže 40 haléřů, kilogram pšeničné mouky 40 haléřů, kilogram tlačenky 1 korunu (K),  kilogram hovězího masa 1.40 K, zimníky a raglány od 6 do 20 K a metr hedvábné látky 1.15 až 2.70 K.            

Premiér měl 52 tisíc korun ročně 

Pokud jde o zmiňovaných jedenáct platových tříd, tak z dobových pramenů vyplývá, že nejnižší X. a XI. třída byla určena elévům a úředníkům s nižším vzděláním s platem od 2300 do 3100 korun ročně. IX. třída byla nejpočetnější s platem 4100 korun, přičemž po dvanácti letech služby mohl úředník této třídy dosáhnout platu 4800 korun za rok. V takové V. třídě už ale úředník (například soudce) vydělal 12200 korun ročně.

Další třídy pak byly určeny jen přísně vyvoleným zaměstnancům státu. Do IV. třídy patřili například sekční šéfové ministerstev a policejní ředitelové s platem 24000 K ročně. Do III. třídy místodržící či prezidenti soudů, plat vyskočil na proměnnou částku 24 až 42 tisíc korun. Ve II. třídě (prezidenti soudního a účetního dvora, generálplukovníci, ministři) už se vydělávala pevná částka 40 tisíc korun, přičemž do I. platové třídy patřil jen ministerský předseda, ministr zahraničí a polní maršálové s pevným tarifním platem 52 tisíc korun ročně.

K tomu však bylo nutno připočítat četné příplatky, například podnes tolik diskutované diety. Úředník IX. třídy dostával při služební cestě 8 korun na den, úředník III. třídy 30 korun. A třeba velvyslanec měl při na stěhování právo na jednorázový příplatek 27 tisíc korun.