28. říjen 1910: Zhruba patnáct Pražanů se každý den odebere na věčnost. Prahu v roce 1910 ovšem obývá desetkrát méně obyvatel než dnes, je jich pouhých 150 tisíc. V současné době zemře v Praze asi 33 lidí denně, umírá se tedy mnohem méně, než jak tomu bylo před sto lety.
V pátek 28. října 1910 zemřelo v Praze dvanáct lidí. Doma například zesnuli úředník Josef Jaroš (18 let), Bohumil Jiřinský (11 měsíců) či František Říha (20 hodin). Jak patrno, kojenecká úmrtnost byla děsivá. Na seznamu zemřelých každý den převládali kojenci, děti a mladí lidé. Podle statistik v roce 1910 umíralo z jednoho tisíce kojenců až 200 dětí do jednoho roku života.
Nejvíce Čechů žilo ve Vídni
Královské hlavní město Praha obývalo v roce 1910 jen 150 tisíc lidí. Město totiž tvořily pouze dnešní historické části - Malá Strana, Nové Město, Josefov, Hradčany, Bubny a Vyšehrad. A dále dělnické čtvrti Holešovice a Libeň.
Zato třeba dnešní obvody Žižkov, Smíchov či Královské Vinohrady byly dosud samostatnými městy.
V Praze tak žilo paradoxně méně Čechů, než kolik jich obývalo Vídeň. Ta měla českou menšinu s nezanedbatelnými třemi sty tisíci Čechy, Moravany a českými Slezany. Také se právem říkalo, že Vídeň je největším českým městem na světě.
Šance na dožití pouhých 40 roků
V chudobincích pochopitelně umírali lidé staří. V pražském městském chudobinci zemřela 28. října 1910 jediná stařenka. Byla to Veronika Stibůrková, vdova po pokrývači. Bylo jí 75 let.
V nemocnicích umírali pacienti všech věkových kategorií. V c. k. všeobecné nemocnici třeba zemřel plavec Antonín Ronte (23 let) i manželka bednáře Marie Zajícová (62 let).
Kdo se před sto lety dožil v Praze čtyřicítky, dosáhl průměrného věku. Od té doby se takzvaná střední délka života (či šance na dožití) zvýšila na dnešních 75 let u mužů a 80 let u žen. V průměrném věku, tedy v pouhých čtyřiceti letech, zesnul 28. října 1910 rolník Jan Weber.
Na lidský věk se před sto lety pohlíželo úplně jinak než dnes. Když byla rekonstruovaná vláda tehdejšího premiéra Richarda Bienertha, zasedli v ministerských křeslech hlavně lidé kolem šedesáti let, což tisk nesl nelibě a neváhal novou vládu označit za vládu starců.
