30. listopad 1910: Zatímco v dnešním Česku je stávka jevem výjimečným, před sto lety se stávkovalo každý den.
Představme si, že by se v dnešní Praze sjednotili zaměstnanci všech zlatnictví a klenotnictví a vstoupili do časově neomezené stávky proti svým zaměstnavatelům. Věc nemožná.
Ve zlatnictvích zavřeno
Ve středu 30. listopadu 1910 však pražští klenotníci, stříbrníci a zlatníci skutečně vstoupili do časově neomezené stávky. Dokud nebudou splněny jejich požadavky. „Jedná se o zkrácení pracovní doby o jednu hodinu týdně a zvýšení mzdy o deset procent," informoval o právě zahájené stávce deník Národní politika. Celkem v Praze stávkovalo 320 zaměstnanců klenotnických krámů. V hlavním městě tedy nebylo možno koupit zlatý náhrdelník ani stříbrný náramek.
Stávka v Praze ale nebyla jedinou v českých zemích. Podle Práva lidu, deníku sociální demokracie, se 30. listopadu 1910 stávkovalo nejméně na deseti místech v zemi.
Za osmihodinovou pracovní dobu
V Semilech a Železném Brodu třeba nepracovali skláři. "Všeobecná stávka sklářů na Semilsku a Železnobrodsku stále trvá, aniž by zaměstnavatelé chtěli vyhověti nejnutnějším požadavkům dělnickým. Mezi dělnickými rodinami vzmáhá se veliká bída," informoval o stávce na Semilsku denní tisk. Příspěvky Pražanů stávkujícím sklářům bylo možno posílat na adresu: Adolf Krupka, sklář, Držkov u Železného Brodu.
V Praze stávkovali i litografové a kamenotiskaři. Ti žádali snížení pracovní doby z deseti na osm hodin a odkazovali na poměry ve Vídni, kde už v tomto oboru více než osm hodin denně nikdo nepracoval.
