Střelba na Balkáně
Válka mezi Řeckem a Tureckem je na spadnutí

15. říjen 1910: Přestřelky na řecko-tureckých hranicích se staly denní realitou. "Na Balkáně se nepochybně schyluje k válce," dozvěděli se i čtenáři českého tisku.

Kdo by na sto let staré mapě Řeckého království hledal známá řecká města Soluň, Edessa, Janina či oblíbené turistické pláže na Chalkidikách, nenašel by je. Všechna jmenovaná místa dosud patřila Turecku čili Osmanské říši. Ovšem Řekové byli odhodláni o toto území svést krvavou válku.

Dělostřelci u Janiny

Soluň s Makedonií se sice Řekům podařilo dobýt až v roce 1913 v takzvaných balkánských válkách, nicméně již v roce 1910 bylo na řecko-tureckých hranicích pořádně dusno. V sobotu 15. října 1910 se například o napětí na hranicích dočetli i čeští čtenáři, a to z úřední zprávy vydané Osmanskou říší ve městě Janina: "Na Balkáně se chýlí nepochybně k válce. Z Janiny se úředně sděluje, že Řekové pokračují usilovně s opevňováním hranic od Arty až po Larissu a že zřizují pozice pro dělostřelectvo. Stráže pohraniční byly značně zesíleny."

Velký Kréťan míří do Atén

Z hranic byla hlášena řada přestřelek. Napětí eskalovalo, neboť vládu v Řecku měl převzít politik z ostrova Kréty Eleftherios Venizelos zvaný Velký Kréťan. Kréta přitom stále patřila Turecku, byť měla autonomní postavení a vlastní parlament. Cařihrad už proto od července 1910 nepřetržitě varoval Atény, že pokud přijme do svého Národního shromáždění krétské poslance na čele s Venizelosem, vyhlásí Řecku válku.

Ruští a francouzští politikové se postavili na stranu Řecka a vzkázali Turkům, že Venizelos má zcela jistě právo zasedat v řeckém parlamentu i ve vládě. Velká Británie zase horečnatě jednala, jak vymanit Krétu z Osmanské říše. "Anglie jedná s Tureckem, by Krétu učinila samostatným knížectvím, a dává mu v náhradu ostrov Cypr."

Třicetihodinová válka

Střílelo se na celém Balkáně. Turecká posádka v Soluni musela odolávat nejen nájezdům řeckých povstalců, ale zároveň i gerilové válce ze strany slovanských Makedonců, kteří toužili po samostatné zemi s centrem právě v Soluni. V úterý 18. října 1910 přišla do Prahy následující zpráva: "Ze Soluně, 18. října. Oddělení vojska 200 mužů pod velením poručíka, které pronásledovalo rotu Stančovali Jovana, dostalo se v okrese Kočanském do léčky. Osm členů roty zasypalo je na návrší rychlopalbou; 9 vojínů bylo usmrceno, 10 zraněno těžce. Po třicetihodinovém boji podařilo se tureckému vojsku usmrtiti pět povstalců."

Přestřelky na Drině

Situace byla nepřehledná i na rakousko-srbské hranici. Jak známo, k habsburskému mocnářství patřila v roce 1910 i Bosna, která přímo sousedila se Srbskem. Ze severu se pak Srbska dotýkala uherská část říše. "Ostrov na Drině obsadilo 40 rakouských četníků, 20 srbských pohraničníků je vyzvalo, aby ostrov opustili, rakouští četníci zahájili proti nim palbu a zranili velitele srbské stráže," hlásila rakouská armáda ze srbských hranic.

V Kosovu a Makedoni operovaly i albánské osvobozující jednotky. Klid byl jen v nově vzniklém Černohorském království, které bylo pod silným vlivem Rakouska. Vídeň v půli října oznámila, že do konce měsíce či v listopadu se černohorský král objeví v hlavním městě. "Černohorský král v nejbližší době přijede do Vídně k návštěvě císaře. Král sídliti bude ve dvorním hradě a k jeho poctě uspořádána bude slavnostní hostina, při které budou proneseny přípitky."