19. březen 1911: Ve Francii stávkovali vinaři, turecký sultán onemocněl chřipkou a v Praze a Vídni slavili svůj svátek všichni Josefové - a poprvé také ženy.
"Nemáme menší mozky než muži. Za touž práci týž plat." To jsou radikální hesla z první oslavy svátku žen před sto lety, která se konala ve Vídni.
"Chceme vkročiti do parlamentu, aby tam, kde po měsíce se muži hádají o věci dle našeho názoru malicherné, mohly ženy mluvit a hlasovat o tom, co považují za nutné a dobré," zaznělo v hlavním projevu při vůbec první oslavě Mezinárodního dne žen (MDŽ), která se odehrála v neděli 19. března 1911 (8. března se svátek začal slavit až po první světové válce).
Muži o právech žen pouze žvaní
Záznam projevu z 19. března 1911 jsme našli v nadšenecky psané reportáži v jinak konzervativním pražském deníku Národní politika. Ženy tehdy neměly volební právo, takže zasednout v parlamentu a ovlivňovat chod věcí veřejných jim bylo zapovězeno. "Nežádáme nic nemožného," volal před sto lety dav několika tisíc bojovně naladěných žen.
Na prvních centrálních "oslavách MDŽ" ve Vídni se sešlo na 20 tisíc žen: Rakušanek, Polek, Češek a Moravanek i několik Italek. "Po řečnici německé mluvila dělnice Dvořáková česky a dělnice Schererová polsky. Po páté hodině pak ženy zahájily svůj průvod po Okružní třídě (Ringstrasse), který budil v obecenstvu sensaci. V čele průvodu nesly ženy nápis Sem s hlasovacím právem žen. Jednotlivé skupiny v semknutých řadách nesly nápisy Žádáme lepší zákony k ochraně žen a Rovné právo pro ženu i muže. Jiný nápis zněl Za touž práci týž plat," vylíčil ženskou demonstraci deník Národní politika.
"V theorii promluvilo už mnoho poslanců o ženských právech mnoho krásných slov, ale skutek až dosud vždy utek," konstatovalo se v Národní politice před rovnými sto lety.
Kalhotová provokace
První hromadnou protestní demonstraci evropských žen navrhla na kodaňské konferenci Druhé internacionály Klára Zetkinová (1857-1933). Německá sociálnědemokratická politička, přítelkyně V. I. Lenina a později spoluzakladatelka Komunistické strany Německa, která zemřela v Sovětském svazu pod ochranou Stalina a posléze byla v bývalé NDR oslavována jako národní hrdinka.
V Praze se 19. března 1911 sešlo jen asi 250 žen v sále spolku Hlahol (zpěvácký spolek s tradicí od roku 1861, který se podnes schází v secesním spolkovém domě na Masarykově nábřeží). Praha totiž slavila především svátek všech Josefů. Emancipační boj žen a josefské oslavy se paradoxně protnuly na Staroměstském náměstí. Na tamní josefskou pouť totiž dorazily tři odvážné ženy v kalhotách, ovšem dav výrostků je z náměstí vyhnal, přičemž jeden agresivní mladík, který na ženy útočil, byl dokonce zatčen.
Také v dnešním Česku žije na 300 tisíc Josefů, takže Stoletý kurýr končíme přáním k jejich svátku.
