Nová detektivka
RECENZE: Krimi Stín smrtihlava naváže na úspěšného Hrobníka

Tuto neděli od osmi večer odvysílá ČT premiéru televizního filmu Stín smrtihlava. Třetí díl volného cyklu detektivních příběhů navazuje na předchozí krimi Škodná a Hrobník, který v neděli porazil ve sledovanosti dokonce Hlas Česko Slovenska na Nově. Novince bohužel chybí atmosféra, přirozené dialogy i řád.

Na začátku je anonymní telefonická výhrůžka soudní psycholožce Taterové (Ivana Chýlková). Jako první podezřelý je divákovi podsouván čerstvě propuštěný Jiří Drobný (Filip Blažek), protože právě jemu se díky Taterové zvýšila trestní sazba. Pak se ale objevuje ve hře další možný vrah, bývalý deviant Filípek (Michal Novotný). Domnělým pachatelům jde po krku dvojice kriminalistů Zikán - Krocová (Petr Štěpán a Lucie Zedníčková), která procházela i dvěma předchozími příběhy.

Celý film bohužel působí, jako když někdo střílí od boku - pořádně nezamíří, zato mechanicky a opakovaně tiskne spoušť. Výběr hereckých typů je dost diskutabilní: major Políčko v podání Oldřicha Vlacha je spíš hodným strejdou od vedle, křehká Lucie Zedníčková se zoufale snaží být drsná a Veronika Freimanová coby plukovnice Ličková působí jako elegantní maminka, která se pro dnešek převlékla za paní policistku. Filip Blažek v roli chlapíka, kterého pomalu semele touha po pomstě, by snad byl i přesvědčivý, ale scénář mu nedopřál repliky, které by si jeho postava zasloužila.

Vražda jako nedopatření

Dialogy jsou často prkenné, atmosféře chybí ponurost nebo šťáva nebo cokoli, co by ji nějak definovalo. Reakce postav jsou mnohdy nepravděpodobné - tam, kde mají být spontánní, jsou formální či odtažité a naopak. Podobně vykonstruované jsou i některé scény. Je například pravděpodobné, aby se za volavku vydávala sama šéfka mordparty jen proto, aby vraha překvapila a do tváře mu řekla "Ahoj!"? Načež se zcela dobrovolně vystaví přímé střelbě; s neprůstřelnou vestou, pochopitelně. Podobně podivné je i chování vyšetřovatelky, která na místě činu krátce po vraždě zdvihne telefon oběti a volajícímu bez vysvětlení téměř výhrůžně přikáže, aby se okamžitě dostavil do bytu mrtvé.

Scénář Viktorína Šulce je roztěkaný - honí mnoho zajíců najednou, příliš mnoho vražd a příliš mnoho motivů. Některé z nich jsou zbytečně doslovné, jiné zase bez vysvětlení jen tak trčí v prostoru. Ani režisér Georgis Agathonikiadis (divácky úspěšného Hrobníka točil Dušan Klein) nedal sledu událostí řád, a jak se nakonec ukáže, i ústřední vražda je vlastně takové nedopatření, napůl afekt, napůl sebeobrana. Pachatel se prostě jen dostal do situace, kterou nezvládl. Podobně jako tvůrci filmu...