Nova uvádí
RECENZE nového seriálu: Gympl? Život je jinde
31.08.2012 12:50 Recenze
Nový seriál TV Nova Gympl s (r)učením omezeným startuje v neděli 2. září. Podle pilotního dílu se zdá, že půjde o česky laskavou podívanou, která se skutečným problémům radši vyhýbá. Možná přijde vhod fanouškům herců populárních v 70. a 80. letech, ale dnešní gymnazisté se v ní rozhodně nenajdou.
Do gymnázia, kde kdysi studoval, nastupuje nový učitel Adam. Ústav nemá dobrou pověst a čeká ho školní rok podmínečné existence, po němž se rozhodne o jeho bytí a nebytí.
Hned v předvečer začátku výuky se odehraje jistý průšvih. Adam se ho spolu s některými členy učitelského sboru pokusí vyřešit jakousi školní besídkou a přitom začíná zjišťovat, jak to na škole vlastně chodí. Tak seriál rozsáhlého scenáristického týmu (mimo jiné Lucie Paulová, Lenka Hornová, Halina Pawlowská či Jan Drbohlav) otevírá první část.
"Novácký" Gympl trpí syndromem českých seriálů i filmů s kolektivním hrdinou, které by se rády nějak vyjadřovaly k sociálním otázkám: je v nich sociálními motivy přeplácáno. Už v úvodním dílu narazíme na domácí násilí, stalking, alkoholismus dospělých, dětské hrátky s alkoholem a drogami, matku vychovávající děti na vlastní pěst... Jistě, všechny tyhle problémy k příběhům ze školního prostředí patří (ve sborovnách i za školou se chlastalo a chlastá o sto šest), ale schytat to hned v pilotu takhle v kupě smrdí scenáristickými šablonkami.
Ty se nevyhnuly ani většině z postav. Adam je empatický učitel, který své někdejší problémy s autoritami dokáže zužitkovat ve své nynější pedagogické práci: jak ušlechtilé. Postarší češtinářka Eliška zase ztrácí s mládeží kontakt: jak banální. Paradoxně nejnormálnější a nejvěrohodnější postavou je zástupkyně Eva, která má být za zlou, ale jejím jediným proviněním je, že je ambiciózní a že chce školu vést po svém, protože ústav objektivně nefunguje. A největší klišé představuje spratek Patrik, který se prostě chová na pár facek, ale srdce má přitom dobré, jen se zlobí na svět kvůli tomu, že při autonehodě přišel o rodiče.
Patrik je přitom po herecké stránce největším triumfem pilotního dílu. Hraje ho Jáchym Kraus, který po svém otci Janovi zdědil talent představovat sígry a hajzlíky.
Jinak Gympl přináší standardní výkony: Ondřej Brzobohatý se coby Adam tváří ušlechtile, ale umí i zařvat, Kristýna Leichtová se v roli Patrikovy sestry hlavně tváří starostlivě, Karlu Heřmánkovi (ředitel) stačí nasazovat výraz rezignace a/nebo lehké opičky. Rozpaky vzbuzují Libuše Šafránková (Eliška), která na svět mžourá zpoza sovích brýlí, a její kolegyně Zuzana Bydžovská v další ze svých postav životem uondaných ženských.
Představitelé dětí bohužel nemají na práci nic jiného než naplňovat představu dnešních dospělých o současné dětské typologii: je tu barbína, hiphoper, šprtík... Zůstávají jinak nerozlišeným chórem, který přikyvuje ději a vlní se do anachronického soundtracku, jehož vrcholem je společné představení "olympické" odrhovačky Slzy tvý mámy s rapováním a beatboxem: pokus spojit hudbu pro důchodce s muzikou pro mladé dopadl nechtěně legračním mutantem, který nemůže uspokojit ani jednu část publika. Představy tvůrců o vkusu mladých jsou v Gymplu vůbec bizarní: čtrnáctiletý Patrik třeba nosí tričko Run DMC, kapely, která dominovala v polovině 80. let. Ale hip hop jako hip hop, že.
Postavy se pokoušejí o hlášky, jež však zejména z mladých úst znějí šroubovaně a naprosto nevěrohodně, nechybějí klišé typu Komenského busty ve sborovně...
A co je pro příběhy ze školního prostředí typické - o nějaké učení jde i v Gymplu až v poslední řadě a odbývá se občasnou větičkou z dějepisu nebo čmáráním vzorečků na tabuli. Jistě nejde postavit divácky vstřícný seriál většinově na scénách výkladu, ale neškodilo by, kdyby se ve zmíněné záplavě motivů objevily aspoň nějaké problémy typu dyslexie nebo problematického výkladu moderních dějin. Aha, ale to by už nebyla Nova.
Nakonec se ale na "novácký" Gympl nelze příliš zlobit. Zaprvé sotva začal, zadruhé je stejně jako podobný nedávný projekt České televize 4teens prostě jenom nedomrlý, ne vyloženě k nekoukání. Ironií osudu jde na obrazovky ve stejnou dobu, kdy do kin nastoupil Klip - film, který život (srbských) patnáctiletých ukazuje natvrdo a ne chlácholivou optikou Marečků podávajících pero. Za připomenutí stojí i výborný pět let starý filmový Gympl Tomáše Vorla, jenž středoškolské prostředí taky zobrazil daleko plnokrevněji. Život je jinde a dnešní české televizní seriály ho reflektují s dvacetiletým zpožděním.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.