Ústavní soud odmítl stížnost novináře Jiřího Pánka, který se bránil hodinové výpovědi ze zpravodajství TV Barrandov. Dostal ji poté, co veřejně promluvil o údajném zasahování do obsahu zpravodajství ze strany vedení. Zaměstnavatel v tom spatřoval porušení mlčenlivosti. Novinář se dovolával svobody projevu a veřejného zájmu na nezávislém zpravodajství. Ústavní soud stížnost označil za zjevně neopodstatněnou. Princip zákazu cenzury se podle ústavních soudců vztahuje na stát, ne na soukromé osoby.
"I za situace, že by ze strany zaměstnavatele docházelo k nepřípustnému ovlivňování zpravodajství, nelze postup stěžovatele ve věci považovat za správný. Měl-li tento pochybnost o způsobu vedení redakce, měl se se svým podnětem obrátit na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání," stojí v usnesení senátu se soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem.
Pokud k obraně práv existuje daný procesní postup, má být dle soudců využit. "Důvodem je především ta skutečnost, že stěžovatelem tvrzené okolnosti měly být posouzeny specializovaným orgánem, vnášejícím do procesu hodnocení prvek objektivnosti," napsali soudci.
Pánek pracoval jako redaktor-reportér pro zprávy TV Barrandov. V září 2014 si přečetl vzkaz vedoucího zpravodajství, který prý uložil editorům posílat plán všech reportáží generální ředitelce televize a předsedovi představenstva Jaroslavu Soukupovi. V plánech měli uvádět společnosti, jichž se reportáže týkají.
Pánek to vyhodnotil jako nepřípustné zasahování do nezávislosti novinářské práce. Po problémech s konkrétní reportáží podal v září 2014 výpověď. O pár dní později o situaci prostřednictvím internetového média informoval veřejnost. Zaměstnavatel na to reagoval okamžitým zrušením pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně.
Novinář podal žalobu, domáhal se zrušení hodinové výpovědi. Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu zamítl, Pánek však uspěl u městského soudu, který konstatoval, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Další zvrat přišel u Nejvyššího soudu, který podpořil názor obvodního soudu a potvrdil zamítnutí žaloby.
Pánek v ústavní stížnosti vyslovil názor, že jeho jednání nemohlo být zvlášť hrubým porušením pracovních povinností. Šlo prý o výkon jeho práva na svobodu projevu. Snažil se chránit veřejný zájem na nezávislém a objektivním zpravodajství. Veřejný zájem měl prý dostat přednost před případnými soukromoprávními ujednáními pracovní smlouvy.
Novinář poukazoval také na to, že se pokoušel situaci řešit interně, ale poté, co se zaměstnavatel kritikou nezabýval, informace zveřejnil. Ovšem už obvodní soud dospěl k závěru, že povinnost mlčenlivosti o obchodních záležitostech je legitimním požadavkem každého zaměstnavatele a že není důvod vyjímat z toho pracovníky médií. Skutečnost, že editoři měli povinnost sdělovat názvy společností, které figurovaly v reportážích, prý sama o sobě nesvědčí o narušování nezávislosti novináře.
