Jakub Železný: S politiky nevečeřím

Jakub Železný je bezesporu jednou z nejvýraznějších tváří předvolebního vysílání České televize. Moderátor politických duelů ve večerním pořadu Události, komentáře si čas od času "zaskočí" zpravodajsky pokrýt tak významné události, jako je pražské setkání nejmocnějších mužů planety. "To jsou věci, které člověka mého typu neuvěřitelně nabijou," svěřuje se v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Zastavují vás, podobně jako Václava Moravce, lidé na chodnících s dotazem, koho by měli volit?
Samozřejmě, že se to občas stane a člověk k takovým věcem musí přistupovat pokorně a musí si uvědomit, že ti lidé, kteří ho zastavujou, ho zastavujou proto, že pro ně možná je určitou "autoritou", protože ho vnímají z obrazovky a protože věří televizi. O to víc je potřeba se zastavit a popovídat si s nimi. Nemůžu jim samozřejmě říct, koho by měli volit, ale říkám jim, aby přišli k volbám.

ČTĚTE TAKÉ: ČT chce mít zas v Rusku zpravodaje. Čeká ji jednání

A jak se s vámi baví mimo přenos politici? Snaží se vám vlísat?
To je úplně normální, stává se to, samozřejmě. Myslím, že profesionální vztah mezi politikem a moderátorem nikdy nesmí překročit únosnou míru. Já si upřímně řečeno z poslanců tykám jenom s jedním, protože je to spolužák z gymnázia. S ostatními politiky ale ne, nechodím s nimi na obědy ani na večeře. Když se někde potkáme, tak si samozřejmě popovídáme; nebudeme dělat, že se neznáme.

V duelech pořadu Události, komentáře se objevují zástupci menších politických stran, které se do Otázek Václava Moravce nedostanou. Jak se vám s nimi komunikuje? Vnímáte u nich velký rozdíl ve srovnání s protřelými politickými vlky?
V podstatě jste si na to odpověděl. Rozdíl je skutečně v tom, že protřelí vlci jsou protřelými vlky, a je to hrozně znát. Ti lidé mají jak menší politickou zkušenost, tak menší zkušenost s televizí, televizní kamerou, s prostředím a stylem rozhovoru. U většiny politických matadorů je už člověk natolik zná, že ví, co od nich může očekávat, a zhruba ví, jak bude odpovídat. Takový politik samozřejmě dokonce zhruba ví, jak já se budu ptát. Tak to prostě je, neříkám, že to je dobře. Méně zkušení lidé naopak třeba odpoví něco neobvyklého. O to může být takový rozhovor neotřelejší.

Jakub Železný (*1973)

Český novinář, rozhlasový a televizní moderátor. Je synem politika a bývalého ředitele televize Nova Vladimíra Železného. Od roku 1993 pracuje v Českém rozhlasu. Nejdříve působil na stanici ČRo3 Vltava, později jako moderátor zpravodajství na stanici Radiožurnál. V roce 1997 navázal spolupráci se sportovní redakcí televize Nova. Na konci 90. let uváděl na televizi Prima vlastní publicistický pořad K věci! V České televizi je od roku 1999. Od roku 2002 uváděl již neexistující diskusní pořad Špona. Na obrazovkách se objevoval i v ranních hodinách jako moderátor Dobrého rána s Českou televizí. Od loňského roku uvádí společně s moderátory Danielou Drtinovou a Martinem Veselovským zpravodajsko-publicistický pořad Události, komentáře.

Čím vás ti méně protřelí v konfrontaci s protřelejšími politiky v poslední době překvapili?
Zrovna v úterý jsme měli pirátskou stranu proti komunistické straně. Už před studiem jsme s představiteli žertovali, že piráti proti komunistům, to samo o sobě zní trošku bizarně. V téhle situaci nás překvapila spíš reakce protřelejšího politika. Předseda KSČM Vojtěch Filip mi přišel překvapivě blahosklonný, a dokonce mě jednou požádal, abych kolegu z pirátské strany už s těmi daněmi tolik netrápil, protože bylo vidět, že to pro pirátskou stranu není takové téma. Dlouho se mi nestalo, že by mi nějaký politik z nějaké strany řekl: "Pane redaktore, nechte už mého oponenta s tímto tématem, vidíte, že to není úplně jeho téma. Pojďme třeba k nějakému dalšímu.“

Nemůže náhodně vylosovaný duel některou ze stran znevýhodnit?
Myslím si, že to nikoho poškodit v zásadě nemůže, protože se snažíme vždycky z programů vybírat body, které jsou ať už styčnou, nebo třecí plochou těch stran. Prostě něco, k čemu se obě dvě strany vyjadřují, nebo na druhou stranu pak něco, k čemu se jedna výrazně vyjadřuje a druhá naopak nevyjadřuje, aby to byl střet. Pro nás a doufám i pro diváky je nejzajímavější, že se v tomhle střetu můžou tříbit i názory politiků a budoucích politiků, které do teto doby tak úplně neznali. Všechny politické strany model, který zpravodajství České televize nastavilo, akceptovaly. My jako televize pracujeme pod tak silnou kontrolou, že bychom byli blázni, kdybychom dělali cokoliv neprofesionálně.

Pokud jste pod silnou kontrolou, vnímáte na vlastní osobu nějaký tlak?
Občas člověk dostane nějaký e-mail, občas dostane e-mail, že se divákovi něco nelíbilo, občas, že se mu něco líbilo. Masa, která nás sleduje, nejsou experti na média, a proto často musíme trpělivě říkat, že když pokládám otázku zástupci strany A, je logické, že v té otázce je argument, který je argumentem strany B. Ale to, že říkám argument strany B předsedovi strany A, neznamená, že jsem sympatizantem strany B, neznamená to ani, že jsem sympatizantem té původní strany. Vysvětlovat lidem, že jsme opravdu striktně nezávislí, že je nám to fuk v dobrém slova smyslu, je někdy těžké, a to je možná ten tlak od veřejnosti. Občas to lidé nechápou a někdy to nechápou taky někteří politici, ale ona je to od nich trochu hra.

A co když vaši práci hodnotí takzvaní odborníci? Rada České televize měla výhrady k tomu, jak jste vedl diskuzi s chomutovskou primátorkou Ivanou Řápkovou…
Tak teď mě napadá ta nejhloupější odpověď, kterou politici používají: Pane redaktore, nebudu se k tomu vyjadřovat. Snad chápete ten sarkasmus. Ale úplně vážně: Vyjádřím se k tomu den po volbách. Mám na to připravenou odpověď, ale považuji za nekorektní, abych se k této otázce jakkoliv vyjadřoval před volbami. Cítím to jako svou povinnost. Ta záležitost se týká osoby, která se uchází ve volbách o mandát. Tak se nezlobte, že neodpovím.

Vraťme se ještě k televizním duelům. Řada politiků si vypěstovala schopnost vybojovat si prostor tím, že řekne: "Pane moderátore, dejte mi stejně času, jako mému kolegovi." Dá se proti takovému přístupu nějak bojovat?
Nerad bych odpovídal protiotázkou, ale myslíte, že je možné mít tam přesýpací hodiny a změřit to na vteřinu?

Václav Moravec některým politikům údajně podobným přístupem vyhrožoval…
Jsem klidně pro, ať to vidí. Ale chytrá myšlenka se dá říct i ve velmi krátkém čase a někdo, kdo chce mít víc času, tak ho může opravdu s prominutím prožvanit, takže si myslím, že to o čase úplně není. Ale chápu, že někteří politici takový pocit mít můžou. Kdysi mi jeden bývalý kolega ještě z dob komunismu vyprávěl, jak ho štvalo, že soudružka Biľaková a soudružka Fojtíková prý seděly se stopkami u televize, a pak si stěžovaly, že jejich soudruh manžel měl kratší úsek projevu než druhý soudruh manžel. Snad nedojdeme takhle daleko a nebudeme to poměřovat striktně časem. Snažíme se, aby lidi měli maximálně stejný prostor, ale nejsme roboti a zatím neměříme na přesýpacích hodinách.

Jsou nějací politici, které nedokážete zkrotit za žádnou cenu?
Ano, vím o jednom politikovi. Omlouvám se, že ho nebudu jmenovat teď před volbami. To je člověk, který nám před časem téměř rozbil vysílání svým pro mě naprosto bezprecedentním přístupem. Možnost moderátora, jak ho zkrotit, je hrozně omezená. Kdybych ho zkrotil drsně, tak druhý den přijde stížnost všem možným radám a mým nadřízeným. Když ho zkrotím málo, tak se budou diváci ptát, proč dostal takovou možnost. Takoví politici tedy jsou, je jich málo a upřímně, a to říkám naprosto veřejně, my si potom rozmyslíme, jestli raději nepožádáme z jeho politické strany jiného politika, aby zájmy té strany přišel hájit on - korektně, férově a formálně slušně.

Liší se nějak příprava předvolebních Událostí od "běžného" provozu?
Formálně možná ne. Vždycky říkám, že kdyby se k nám někdo přišel podívat, jak vypadá příprava, tak by s trochou nadsázky musel konstatovat, že si tam čteme. Ale my si čteme to, co si potřebujeme načíst k desítkám témat měsíčně. Tím, že se nám tam před volbami prezentují strany, se kterými v mezivolebním období často nepřijdeme do styku, je to obtížnější, protože jejich programy musíme číst daleko důkladněji. Myslím si, že to je jediný rozdíl.

Kolik takové rešerše zaberou času?
Je to různé, ale jsou to vždycky řádově hodiny na jedno téma. Samozřejmě mi pomáhá celý tým Událostí, komentářů. Navíc s kulturními tématy výrazně pomáhají kolegové z redakce kultury. Není to tak, že bych seděl u každého tématu několik hodin, ale u těch zásadních témat, které si potřebuju sám načíst, jsou to vždycky hodiny.

Potom vám do toho sem tam skočí nějaká větší událost, například pražská návštěva Obamy a Medveděva. Jak snadno se tomu přizpůsobujete?
Mě to hrozně baví. Ačkoliv i práce ve studiu je velmi různorodá, jet na letiště a reportovat přílet, nebo být ve Španělském sále a komentovat podpis rusko-americké smlouvy; to jsou věci, které člověka mého typu neuvěřitelně nabijou. Je to adrenalin, musíte se naučit něco nového, musíte se naučit vnímat nový prostor, protože najednou nejste ve studiu. Je to hrozně zajímavý a já se na to vždycky těším. Je to pro mě věc, které bych se možná chtěl věnovat i víc, kdybych na to měl víc času, nebo o to televize stála.

Kolik toho v takových hektických dnech naspíte?
Já spím dobře a dlouho. Třináct let jsem aspoň jednou týdne, často i víckrát, vstával ve čtyři ráno. Dělal jsem léta ranní v rádiu, pak jsem dělal čtyři a půl roku ranní v televizi. Takže já mám navstáváno a teď se snažím naspat. Když mám Události, komentáře večer, tak je mi jasný, že se do postele nedostanu před jednou v noci. Práce nesmí člověka zničit.

Byly doby, kdy jste vstával na Dobré ráno, a potom jste večer moderovat Události...
To byla taková mezidoba. Na jednu stranu mě těšilo, že o mě stojí Dobré ráno i Události, komentáře, ale já jsem dopředu avizoval, že dlouho nevydržím, a apeloval jsem na kolegy v Dobrém ránu, aby za mě hledali náhradu. To bylo téměř fyzicky neúnosný.

Máte náročnou profesi a zároveň se, jak říkáte, rád prospíte. Zbývá vám nějaký čas na osobní život?
Málo, ale snažím se. Čtu, jezdím na výlety s partnerkou, chodím na vycházky se psem, občas na skleničku vína s přáteli a tak - takové opravdu běžné věci. Když můžu, tak chodím plavat, ale myslím, že ve volném čase nedělám nic výjimečného, jako že bych stavěl modely ze sirek, jako pan Pignon ve filmu Blbec k večeři.

Dlouhou dobu jste spolupracoval se sportovními rubrikami v televizi a rozhlase. Nechybí vám před volbami přehlednější svět sportu?
Dodnes spolupracuju se sportovní redakcí Radiožurnálu, kde tak jednou za týden až za čtrnáct dní moderuju nějaký sportovní pořad. To je taková moje libůstka. Na druhou stranu bych chtěl věřit, že sport je poctivější než politika, ale ono to tak bohužel úplně nefunguje.

Foto: Česká televize, Karel Šanda, Robert Sedmík