Ať dopadnou prezidentské volby v USA jakkoli, jejich favorit Barack Obama si nemůže stěžovat na nepřízeň médií. Svým čtenářům ho doporučilo jako lepšího kandidáta 273 amerických deníků s celkovým nákladem více než 21 milionů výtisků.
Obamův soupeř je na tom podle statistiky oborového časopisu Editor & Publisher hůř: do pondělí 3. listopadu ho podpořilo 142 denních listů s nákladem 7 milionu výtisků. Přes 50 deníků „přeběhlo“ od republikánů k demokratům, opačným směrem se jich vydalo jen pět.
Obamův soupeř je na tom podle statistiky oborového časopisu Editor & Publisher hůř: do pondělí 3. listopadu ho podpořilo 142 denních listů s nákladem 7 milionu výtisků. Přes 50 deníků „přeběhlo“ od republikánů k demokratům, opačným směrem se jich vydalo jen pět.
Na týdeníky prohrál republikán John McCain 91 : 21. Za Obamu se se postavil i týdeník The Economist. "Je škoda, že letos nekandidaduje John McCain - aspoň ne takový, jak jsme ho znali dřív. (...) Ještě není zřejmé, jestli Obama dokáže využít svůj ohromný potenciál. Jisté ale je, že si prezidentství zaslouží," stálo minulý týden v hlavním redakčním komentáři.
Rozumný, citlivý, upřímný...
Otevřené vyjadřování podpory před volbami má v USA staletou tradici. Noviny podrobně rozeberou všechna pro i proti, za jednoho uchazeče o veřejný úřad se postaví a vyzvou čtenáře, aby mu dali svůj hlas. „Tato země potřebuje rozumného, citlivého, upřímného a silného vůdce. Barack Obama prokázal, že má všechny tyto kvality,“ uzavřel svou letošní analýzu nejvlivnější americký deník The New York Times.
České noviny jsou mnohem opatrnější. Nanejvýš před otevřením volebních místností napíšou něco ve smyslu „volte, koho chcete, jenom ne komunisty“ nebo „je nejvyšší čas tuto vládu vyměnit“. Velký rozruch vzbudily před volbami v roce 1998 a 2002 doporučující komentáře šéfredaktora Lidových novin a MF Dnes Pavla Šafra. Kdo si je však dnes přečte s chladnou hlavou, zjistí, že v nich opět neříká tak ani tak: „ODS, koalice i ČSSD v zásadě naplňují kritéria pro svatbu z rozumu. I když jsou často nerozumné,“ píše například.
Dejte vládě do nosu
Podle ankety, kterou před posledními parlamentními volbami mezi českými novináři uspořádalo Centrum pro média, je poměr mezi odpůrci a zastánci otevřeného „přiznání barvy“ 56,5 ku 43,5. Jednu stranu či kandidáta by ráda podpořila většina deníkových redaktorů a komentátorů, naopak zaměstnanci komerčních televizí, veřejnoprávních médií a také šéfredaktoři jsou spíše proti (posledně jmenovaní dokonce jednoznačně, v poměru 7 : 1). Silným motivem je ekonomický zájem médií, která se bojí o čtenáře a diváky: „Při našem poměrném systému je téměř jisté, že víc lidí naštvete než potěšíte,“ řekl šéfredaktor zpravodajství televize Prima Pavel Zuna.
Podle mediálního analytika Novy Milana Krumla je dobře, že se český tisk při podpoře politických kandidátů drží spíše zpátky. „Obávám se, že při stavu našich novin by to skončilo nekvalitní chatrnou argumentací ve stylu,volte toho a toho, protože je to hodný člověk‘.“ Evropské noviny obecně jsou mnohem opatrnější než americké. Mnohé z nich byly dlouhá léta vydávány stranickými sekretariáty. Nyní se raději snaží budit zdání nestrannosti, ačkoli z frekvence, výběru a řazení zpráv, případně z obrazového doprovodu bývají jejich preference zřejmé. Dlouhodobému čtenáři německých listů Die Welt či Frankfurter Allgemeine Zeitung je jasné, že drží konzervativní linii. Konkrétnější předvolební doporučení od nich neočekává ani nepotřebuje.
Výjimkou z evropských zvyklostí je Británie. Telegraph před posledními volbami na titulní straně oznamoval „Malá vláda + svoboda + nízké daně = volte torye“, Daily Mail vyzval čtenáře, aby tehdejšímu premiéru Tonymu Blairovi „dali do nosu“. Nepomohlo to - možná i proto, že Blaira podpořily Timesy, nejčtenější bulvár The Sun a další tituly ze stáje mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který se rozhodl, že záměry labouristické vlády více vyhovují jeho obchodním záměrům. Ke cti mu slouží, že to otevřeně přiznal.
Foto: AP
