Premiéra Mirka Topolánka na konferenci o Rusku rok po smrti novinářky Anny Politkovské zaskočila nečekaná otázka. Jak může někdo, kdo prosazuje regulaci tisku, plamenně promlouvat o svobodě slova?
„Nezodpovědnost novinářů je už v tom, že vyvolávají tyto expektace, protože to jsem nikdy neřekl. Už to, že se na to ptáte, znamená, že selhali," odpověděl zbrunátnělý český ministerský předseda na dotaz české korespondentky izraelského deníku Jerusalem Post, která v Praze působí jako lektorka na University of New York.
Otázka přitom byla založena na Topolánkově výroku proneseném na pravidelném pondělním setkání premiéra s novináři 24. září. Topolánek sice podle vlastních slov nepatří k přátelům tvorby nového tiskového zákona, jeho změny však nevyloučil. Mluvil konkrétně o „volání po nějakém zákonu, který bude více zpřesňovat možnost omluvy, více zpřesňovat ochranu osobnosti, více zpřesňovat všechny ty atributy, které se týkají pomluvy a tak dále."
Premiér si navíc o podobnou otázku téměř sám řekl. „Anna Politkovská byla věrná svému svědomí. Nebyl bych to já, abych se nezeptal: jsou stejně věrní svému svědomí novináři v zemích se stoprocentní svobodou slova?," vyjádřil se na konferenci patrně v narážce na své nedávné spory s novináři kvůli takzvané kauze volvo. V poměrně expresivním výše zmíněném projevu tehdy mimo jiné nazval české mediální prostředí „žumpou".
Většina připraveného premiérova projevu na konferenci se přitom nesla v duchu vznešených frází o odpovědnosti a svobodě slova. „Necítím se být odborníkem na mediální svět, cítím se být zodpovědným za demokracii a svobodu slova zde i ve světě," řekl mimo jiné. „Tam, kde se musí novináři bát o svou svobodu, se demokracii nedaří... v tomto bych řekl, že jsme s novináři na jedné lodi, jakkoli v konkrétních případech stojíme proti sobě," dodal.
Pražská akce, stejně jako řada podobných, které probíhají po celém západním světě, je poctou ruské investigativní novinářce Anně Politkovské, již před rokem zavraždili neznámí pachatelé před dveřmi jejího moskevského bytu.
