Řekněme to diplomaticky. Tvrdit dnes, že příjmy z on-line budou pro vydavatele brzy zásadní, je neuvážené. I když se mediálním koncernům daří získávat stále více peněz z tohoto mediálního kanálu, tak na nějaký zásadní obrat podílu to ještě dlouho nevypadá. Svědčí o tom nová data.
Důkaz o naivitě podobných řečí je jednoduchý. Vezměme si čtyři tituly, které jsou ve své transformaci do digitálního věku nejdál - Trinity Mirror, Mail, NewYork Times (NYT) a Guardian a podívejme se na strukturu jejich příjmů. Tato čtyřka je zajímavá i proto, že NYT pracuje na principu Freemium a má svůj paywall. Trinity Mirror nemá paywall, ale bere příjmy z inzerce.Guardian a skupina deníků Mail jsou vysokonákladové deníky, které stojí na kombinaci předplatného a inzerce.
A teď k číslům. Z nich na první pohled zdánlivě dost jasně vyplývá, že nejúspěšnější ve svém přechodu do digitálního věku je zatím Guardian (podíl příjmů z on-line je 28,5%), před NYT (20,9%), Mail (7%) a na konci si stojí Trinity Mirror (3,5%). Jenomže samotné podíly nic neříkají. Už proto, že kouzlo Guardianu spadne v momentě, kdy si uvědomíte, že jeho příjmy z on-line činí 55,9 mil. liber (z klasických médií však 140,4 mil liber), zatímco u NYT představuje oněch 21 procent částku okolo 186,5 mil liber (klasická média pak přináší 704,6 mil. liber). U Mailu se může zdát oněch sedm procent úsměvných, dokud nezjistíte, že představují 41 mil. liber (klasická média pak přináší 541 mil. liber).
A i když optimisté odkazují na to, že uvedená čísla jasně hovoří o postupné změně agendy, tak skeptici přidávají ještě jednu otázku. Totiž, že vedle příjmů by docela dost stálo za to vidět i výdaje. Je totiž otázkou, zda nakonec nejsou výrobně ona digitální média nákladnější, než ta klasická.
