Žurnalisté jsou spolu s generály a soudci prvními oběťmi "normalizace" v podání tureckého prezidenta Recepa Tayipa Erdoğana. Není to lehké, ale nedáme se, říká Ibrahim Varlik (35) z agentury Cihan, která patří mediálnímu domu Zaman, nedávno zabavenému vládou. Varlik je jedním z 1800 žurnalistů, kteří musejí odejít, v současné době čeká na výpověď.
Turecko je považováno za zemi, kde novináři nemají zrovna lehkou pozici. Podle mezinárodního PEN klubu bylo jen v roce 2015 odsouzeno 28 žurnalistů nebo literátů, zatímco dalších sto čeká na proces. Nejnovější kauzou je případ dvou novinářů z tureckého opozičního deníku Cumhuriyet - Hikmeta Cetinkaji a Ceydy Karanové. Dostali dva roky vězení za otištění karikatur proroka Muhammada z deníku Charlie Hebdo, loni v lednu jako solidárního gesta po střelbě v pařížské redakci.
Vydavatelství Zaman, kde pracujete, dnes řídí vládou dosazení správci. Jaké byly okolnosti aféry?
Dramatická situace byla v Istanbulu, kde budovu obsadila policie, tady všechno probíhá pozvolna. Byli jsme obviněni z organizování převratu. Prý jsme chtěli zničit stávající kabinet a sestavit nový. Vláda na základě tohoto absurdního obvinění získala kontrolu nad deníkem Zaman, nejprodávanějším v zemi. Stejně jako nad televizním kanálem i zpravodajskou agenturou Cihan. Příčinu je ale třeba hledat hledat dva roky zpátky, když naši lidé začali rozplétat obrovský korupční skandál s penězi pocházejícími ze společných investic s Íránem. Do této věci byli namočeni i lidé na nejvyšších místech a režim prezidenta Erdoğana se nám teď pomstil.
Noviny pokračují, ale co zpravodajská agentura Cihan, kde ještě stále formálně pracujete?
Jako jediná soukromá agentura má Cihan kanceláře i v malých městech. Vezměte si, že se koná například protest proti uhelným dolům v Arvinu na východě země. My o něm informujeme, státní agentura Anadolu by to ale sama od sebe neudělala. Pokud skončíme, uslyšíme z takto odlehlých míst jen hlasy státních úředníků nebo starostů. Mimo to se angažujeme i při pozorování průběhu voleb. V posledních třech letech tuto činnost dělali jako prakticky jediní, monitorovali jsme proces u 95 procent volebních uren. Teď zřejmě agentura skončí, pro někoho je to možná velice výhodné.
Co se stalo s novináři, zůstal někdo pracovat dál?
Dosazení správci nejdřív vyměnili manažery a ti pak začali s plošným vyhazováním žurnalistů. Za necelé dva měsíce to potkalo 1800 lidí, my ostatní čekáme, až na nás přijde řada. Výpovědi dostáváme různě, i po mailu. Můj kolega se to například dozvěděl tak, že mu přestala fungovat vstupní kartička do budovy. Oficiálním důvodem vyhazovu pak bývá hrubé porušení loajality nebo pracovní kázně, abychom nedostali žádné odstupné.
* Co chystají vyhození novináři ze Zamanu?
* Jaká platí v současném Turecku tabu či nepsaná pravidla?
* Jak turecká média, zejména ta provládní, prezentují Západ?
Odpovědi na tyto otázky a celý text rozhovoru najdete v nejnovějším čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 2. května 2016.
