Nemám zvlášť velkou důvěru ve všechny možné věrozvěsty. Ti, kteří vzývají čtvrtou průmyslovou revoluci, nejsou výjimka. Přesto se domnívám, že bychom se měli začít vážně zamýšlet nad tím, jestli se čistě náhodou opravdu nenacházíme v přelomové době. A jestli jedna velká ekonomická epocha nespěje ke svému závěru. Leccos tomu nasvědčuje.
Třeba bankomaty. Slavíme, že jsou s námi už půl století, přitom je to spíš na pohřební hostinu. Obchodní stratégové si totiž uvědomují, že mezi penězi zákazníků a kasami jejich firem stojí jedna velká překážka, a tou je platební karta. Zákazník si vybere zboží, líbí se mu, chtěl by ho. Ale než vytáhne kartu, aby zaplatil, než zadá PIN, uteče spousta času. Během toho si zákazník koupi může klidně rozmyslet.
Obchodníci by tento nepříjemný mezistupeň pochopitelně rádi odstranili. Nejsnazší cestou je pochopitelně odstranění platební karty. Bezdotyková technologie je první krok, a bude hůř. Jakmile se rozšíří placení třeba voperovaným čipem nebo snímáním sítnice, bude se nakupovat vlastně skoro samo.
Důsledky? Úplně se změní spotřebitelské chování, čeká nás marketingová revoluce a s ní i revoluce mentální. Budeme se muset učit nově přemýšlet o penězích, naprosto se změní význam běžných sloves jako nakupovat, šetřit, utrácet. Může se úplně klidně stát, že systém oběživa, jak ho známe dnes, se od základu změní. Peníze nezmizí, jen už si na ně nesáhneme.
Tato revoluce mi připadá velmi pravděpodobná, dotkne se každého z nás. Žádná sdílená ekonomika, žádná robotizace. Skutečná změna se odehraje v našich peněženkách. Ze kterých mimochodem za pár let taky zůstane jenom matná vzpomínka na to, že jsme je kdysi nosívali, ti nejfrajerštější z nás pěkně v zadní kapse vedle hřebenu.
Autorem je šéfredaktor časopisu Faktor S.
